Lanškroun
Město Lanškroun (německy Landskron) leží v podhůří Orlických hor, na východě Čech nedaleko historické zemské hranice s Moravou, v okrese Ústí nad Orlicí v Pardubickém kraji. Žije v něm přibližně 9 300[1] obyvatel. Je zasazen v širokém údolí Moravské Sázavy, rámovaném lesnatou vrchovinou. U města se nachází soustava rybníků, sloužících dnes k rekreaci a sportovnímu vyžití.
Lanškroun | |
---|---|
Radnice | |
znakvlajka | |
Lokalita | |
Status | město |
LAU 2 (obec) | CZ0534 580511 |
Pověřená obec a obec s rozšířenou působností | Lanškroun |
Okres (LAU 1) | Ústí nad Orlicí (CZ0534) |
Kraj (NUTS 3) | Pardubický (CZ053) |
Historická země | Čechy |
Zeměpisné souřadnice | 49°54′44″ s. š., 16°36′43″ v. d. |
Základní informace | |
Počet obyvatel | 9 326 (2022)[1] |
Rozloha | 20,65 km² |
Nadmořská výška | 373 m n. m. |
PSČ | 563 01 |
Počet domů | 1 933 (2021)[2] |
Počet částí obce | 4 |
Počet k. ú. | 2 |
Počet ZSJ | 15 |
Kontakt | |
Adresa městského úřadu | Nám. J. M. Marků 12, 563 16 Lanškroun [email protected] |
Starosta | Mgr. Radim Vetchý |
Oficiální web: www | |
Lanškroun | |
Další údaje | |
Kód obce | 580511 |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
multimediální obsah na Commons | |
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Město má pravidelné středověké založení s hlavním čtvercovým náměstím, uprostřed kterého stojí renesanční radnice z let 1581–1582. K dalším významným památkám patří dřevěný hostinec Krčma, děkanský kostel sv. Václava, barokní kostel sv. Anny, empírový kostel sv. Maří Magdaleny, mariánský sloup z roku 1684, barokní plastiky sv. Jana Nepomuckého a sv. Jana Sarkandra, dům Piano a mnohé další. V nově zrekonstruované části místního zámku se nachází městské muzeum se stálou expozicí o historii města. V 19. a začátkem 20. století byl Lanškroun významným centrem tzv. regionu Hřebečsko.
Dnešní Lanškroun je městem s rozvinutou podnikatelskou činností (zejména v oblasti elektroniky, strojírenství, papírenského průmyslu) i městem středních škol, živé kultury a moderních sportovišť. Je správním centrem regionu Lanškrounsko pro 22 obcí s téměř 23 000 obyvateli: Albrechtice, Anenská Studánka, Cotkytle, Čenkovice, Damníkov, Dolní Čermná, Horní Čermná, Horní Heřmanice, Horní Třešňovec, Krasíkov, Lubník, Luková, Ostrov, Petrovice, Rudoltice, Sázava, Strážná, Tatenice, Trpík, Výprachtice, Žichlínek.
Lanškroun leží na silnici I/43 (Brno – Svitavy – Polsko). Končí zde krátká železniční trať z Rudoltic; většina osobních vlaků je vedena do České Třebové, kde je návaznost na dálkovou dopravu.
Historie
Město bylo založeno v 2. polovině 13. století v souvislosti s královskou kolonizační činností jako hlavní ekonomické centrum rozsáhlého lanškrounsko-lanšperského panství. První dochovaná písemná zmínka o Lanškrounu pochází z roku 1285, kdy jej od českého krále Václava II. převzal Záviš z Falkenštejna. Od roku 1304 byl Lanškroun součástí majetku Zbraslavského kláštera, později litomyšlského biskupství (1358). 8. srpna 1371 založil Petr Jelito, litomyšlský biskup a rodák z Dolního Třešňovce u Lanškrouna, ve městě u Dolní brány klášter augustiniánů kanovníků pro 12 řeholníků, kteří přišli z mateřského konventu v Roudnici. Odtud se řeholníci brzy přestěhovali k farnímu kostelu Zvěstování Panny Marie.[3] Klášter byl v období renezance přestavěn na zámek v renezančním slohu. Po husitských válkách v 15. století získali Lanškroun Kostkové z Postupic. Od roku 1507 městu vládli Pernštejnové s výjimkou třinácti let, kdy město spravovali páni z Boskovic. Za vlády pánů z Postupic a poté Pernštejnů získal Lanškroun řadu významných privilegií. Dalšími vlastníky města a panství byli Hrzánové z Harasova a po bitvě na Bílé Hoře (1620) připadl Lanškroun Lichtenštejnům (od roku 1622).
V době třicetileté války bylo město poničeno švédskými i císařskými vojsky. Po ní do Lanškrouna přicházeli němečtí osadníci, kteří prosadili německou správu. Od roku 1683 je městská kniha psána německy. V polovině 17. století vrcholí vědecká činnost nejvýznamnějšího lanškrounského rodáka, fyzika, matematika, astronoma, lékaře a filozofa, rektora Karlovy univerzity a zakladatele spektroskopie Jana Marka Marciho (1595–1667), po němž je pojmenováno nejen hlavní náměstí Lanškrouna, ale i kráter na odvrácené straně Měsíce. Koncem 18. století bylo město vyhlášeno městem municipálním. V polovině 19. století se stal Lanškroun sídlem okresního hejtmanství a okresního soudu a až do roku 1960 zůstal okresním městem.[4]
Po druhé světové válce byla většina lanškrounských Němců odsunuta. Do odsunu činil podíl Němců v okrese Lanškroun více než 60 %.[5]
Od 1. ledna 1976 do 23. listopadu 1990 příslušela k Lanškrounu Albrechtice jako místní část.[6]
Starostové (výběr)
- Josef Ohnsorg (1789–1822)
- Franz Riess (1823–1845)
- Eduard Erxleben (1845–1850)
- Eligius Deml (1850–1861)
- Josef Niederle (1861–1891)
- Berthold A. Schmeiser (1891–1908)
- Franz Neugebauer (1908–1919)
- Leo Winter (1919–1932)
- Rudolf Zoffl (1932–1938)
- Stanislava Švarcová
- Radim Vetchý (současný)
Pamětihodnosti
- Lanškrounský zámek
- Renesanční radnice
- Děkanství
- Kostel svaté Anny
- Kostel svaté Maří Magdaleny
- Kostel svatého Václava
- hospoda Krčma
- budova gymnázia
- měšťanské domy (čp. 78, čp. 142, čp. 202 Piano)
- kašna s delfíny
- silniční most se sochami
- sochy – Ecce Homo, Nejsvětější Trojice, Panny Marie (4), sv. Donáta
- Chromcova lípa, památný strom v ulici Na Výsluní (49°54′18″ s. š., 16°37′1″ v. d.)
- Lípa u evangelického kostela, památný strom na křižovatce ulic Českých bratří a Dvorská (49°54′52″ s. š., 16°37′4″ v. d.)
Demografický vývoj
rok | 1910 | 1920 | 1930 | 1937 | 1940 | 1942 | 1944 | 1945 | 1948 | 1965 | 1980 | 1990 | 1994 | 1998 | 2002 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
počet obyvatel | 6 253 | 6 351 | 6 425 | 6 678 | 5 420 | 4 102 | 4 134 | 4 200 | 4 520 | 6 980 | 7 410 | 8 100 | 8 956 | 9 125 | 9 852 | 9 769 | 9 847 | 9 690 | 9 716 | 10 360 | 10 317 | 10 242 | 10 159 | 10 117 | 10 124 |
Významné osobnosti a rodáci
- Petr Jelito (1320-1387), biskup v Churu, Litomyšli, Olomouci, arcibiskup v Magdeburgu, kancléř Karla IV
- Michael Weisse (asi 1488–1534), bratrský kazatel, autor zpěvníku Českých bratří, mnich ve Vratislavi, před rokem 1520 přešel k Českým bratřím
- Jan Marcus Marci (1595–1667), lékař, filosof a přírodovědec
- Josef Langer (1650–1711), piarista, matematik a astronom
- Jan Kašpar Artzt (1688–1765), právník a zemský prokurátor v Praze
- Jan Václav Bärnkopp (1723–1794), válečník - dělostřelec, dosáhl vojenské hodnosti generálního polního maršála, nositel nejvyššího vojenského vyznamenání - řádu Marie Terezie
- Christian Polykarp Erxleben (1765–1831), chemik, lékárník, botanik a podnikatel
- Vincenc Pernikář (1781-1849), regionální historik, kronikář města Lanškrouna a první lanškrounský poštmistr
- Josef Niederle (1821-1894), starosta města, založil městskou spořitelnu, zasloužil se o stavbu tabákové továrny, železniční přípojky Lanškroun - Rudoltice a zřízení gymnázia
- Friedrich Gustav Piffl (1864–1932), arcibiskup diecéze ve Vídni
- Otto Piffl (1866–1926), lékař ORL
- Josef Benoni (1870–1957), dramatik, spisovatel, novinář
- Emil Lehmann (1880–1964), profesor místního gymnázia a etnograf
- Karel Langer (1894-1958), hudebník, operní zpěvák, herec, dirigent a režisér
- Jindřich Štýrský (1899–1942), malíř, prozaik, básník, redaktor, fotograf a teoretik, představitel meziválečné avantgardy, představitel surrealismu
- Jindřich Praveček (1909–2000), dirigent, skladatel, pedagog
- Ing. Bohumil Modrý (1916–1963) brankář hokejové reprezentace, stavební inženýr
- Herwig Schopper (* 1924) fyzik
- Jan Smejkal (* 1946), šachový velmistr
- Zbigniew Czendlik (* 1964), farář, moderátor
- Roman Šebrle (* 1974), olympijský vítěz, světový a evropský šampión, držitel světového rekordu v desetiboji
Čestná občanství
- Adolf Hitler (1889–1945)[7]
- Klement Gottwald (1896–1953)
- Konrad Henlein (1898–1945)
Partnerská města
- Castiglione in Teverina, Itálie
- Dzierżoniów, Polsko
- Hajdúszoboszló, Maďarsko
- Kežmarok, Slovensko
- Serock, Polsko
Esperanto v Lanškrouně
Esperantisté v Lanškrouně působili již velmi brzo. V adresáři esperantistů vydávaném tvůrcem jazyka Zamenhofem bylo roku 1905 zaznamenáno jméno poštovního úředníka z Lanškrouna Ignaze Schicho pod pořadovým číslem 12820.[8]
Roku 1925 vyšla ve Zprávách německých esperantistů v Československu informace o sérii fotografii na téma „Esperanto v praxi“, které si mohli zájemci objednat u Rudolfa Fuchse, policisty v Lanškrouně.[9]
Koncem roku 1928 bylo v Lanškrouně 12 členů (esperantistů) Svazu německých esperantistů v Československé republice (Bund deutscher Esperantisten in der čechoslovakischen Republik).[10]
Galerie
- Severní strana Náměstí J. M. Marků s budovou bývalého okresního zastupitelstva (dnes sídlo Městské policie)
- Náměstí J. M. Marků s gymnáziem
- Zámek s kostelem sv. Václava
- Kostel sv. Marie Magdaleny s památníkem prusko-rakouské války z roku 1866
- Pamětní deska vídeňského arcibiskupa a kardinála F. G. Piffla na jeho rodném domě na Náměstí Aloise Jiráska
- Základní škola v ulici Bedřicha Smetany (postavena jako tkalcovská škola 1908–1910)
- Kostel sv. Anny
- Zájezdní hostinec z přelomu 17.–18. století na Malém náměstí
- Nádvoří zámku s kostelem sv. Václava a základní školou na Náměstí Aloise Jiráska
- Secese a baroko v Dobrovského ulici
Odkazy
Reference
- Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
- Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 - otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
- Floridus Röhrig (ed.),Die Stifte der Augustiner-Chorherren in Böhmen, Mähren und Ungarn. Klosterneuburg-Wien 1994, s. 119-127
- Město Lanškroun: Základní informace o městě Lanškroun [online]. [cit. 2011-01-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-01-14.
- Archivovaná kopie. interaktivni.rozhlas.cz [online]. [cit. 2018-02-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005. II. díl, Abecední přehled obcí a částí obcí v letech 1869-2005. Praha: Český statistický úřad, 2006. 623 s. ISBN 80-250-1311-1. S. 25.
- Hitler je stále čestným občanem Lanškrouna. iDNES.cz [online]. 2002-04-09 [cit. 2018-01-30]. Dostupné online.
- ZAMENHOF, L. L. N-ro 12820. Tutmonda jarlibro Esperantista enhavanta la adresaron de D-ro Zamenhof por…. Roč. 1906, s. 29. Dostupné online.
- La Marto. Roč. 1925.
- La Marto. Roč. 1929.
Literatura
- BENONI, Josef. Příběhy ze starého Lanškrounska. Praha: NZB, 2014. 174 s. ISBN 978-80-905864-0-6. S. 147–153.
- Krajem koruny země Vlastivěda Lanškrounska. Lanškroun : Město Lanškroun : Městské muzeum Lanškroun, 2002. 560 s.
- Floridus Röhrig (ed.),Die Stifte der Augustiner-Chorherren in Böhmen, Mähren und Ungarn. Verlag Mayer & Comp., Klosterneuburg-Wien 1994, 362 stran; ISBN 3-901025-34-0, s. 119-127.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Lanškroun na Wikimedia Commons
- Encyklopedické heslo Lanškroun v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- Lanškroun ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
- Lanškroun v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
- Město Lanškroun
- Region Lanškrounsko
- Muzeum Lanškroun
- Kulturní centrum Lanškroun
- Knihovna Lanškroun
- Římskokatolická farnost – děkanství Lanškroun