Žofie Bavorská

Znak Wittelsbachů na vitráži kláštera Seligenthal

Žofie Bavorská se narodila v Mnichově v roce 1376, ale vyrůstala na hradě v Landshutu u svého strýce Friedricha, staršího otcova bratra. Friedrich byl stejně jako Václav IV. příznivcem lovu. Roku 1388 ji vzal strýc do Prahy, kde se věnoval mimo jiné i politickým jednáním. Prý půvabná dvanáctiletá princezna devětadvacetiletého krále Václava IV. okouzlila tak, že jí požádal o ruku. Navíc byly posíleny již tak přátelské vztahy mezi Českým královstvím a Bavorskem. Nevěstina otce zastupoval při vyjednávání sňatku právě vévoda Friedrich. Nejen z tohoto kroku je zřejmé, že Václav IV. rozhodně nebyl tak neschopným panovníkem, jak jej líčí některé zaujaté kroniky. Sňatkem s nemajetnou Žofií totiž upevnil svoji moc a postavení, rovněž si jím připoutal odbojné Wittelsbachy.

Svatba se konala 2. května 1389 v Chebu.[3] Václava a Žofii oddal králův kancléř Jan, kamminský biskup. Král byl totiž ve vleklém sporu s pražským arcibiskupem Janem z Jenštejna. Oslavy trvaly osm dní a zúčastnili se jich i bavorští kejklíři a český kouzelník Žito. Pověst praví, že když bavorští kejklíři prováděli své kousky, kouzelník Žito je předčil a pokořil. Tak se Žito zařadil mezi české legendy.

Václav oslavil manželský svazek tím, že dal zhotovit řadu vynikajících rukopisů. Bible Václava IV. byla společným rukopisem krále a královny a rukopis Willehalm apoteosou manželské věrnosti.

Stejně jako její předchůdkyně se Žofie naučila česky a velmi rychle se sžila s českým prostředím. Manželé se zpočátku velmi milovali, ale pravděpodobně Václavova žárlivost a jeho alkoholismus mezi nimi způsobily neshody. Důvodem neshod mohla být také nenaplněná touha po dítěti. Žofie tak značnou část svého manželství pobývala na svých věnných městech, kde jí Václav navštěvoval.

Žofie Bavorská

Žofie byla na českou královnu korunována 15. března 1400. Korunována byla arcibiskupem Olbramem ze Škvorce, synovcem Jana z Jenštejna. Ve stejném roce spočinula na její hlavě i koruna římská. Proč byla Žofie korunována až po jedenácti letech po svatbě, není zcela jasné. Prameny uvádějí dvě možnosti tak dlouhého odkladu korunovace.

První možností je nesoulad mezi Žofií a Václavem. Tato možnost by mohla být potvrzena i faktem, že Václav se korunovace nezúčastnil. Stal se tak jediným českým králem, který se nezúčastnil korunovace své ženy.

Druhou možností je vleklý spor Václava s pražským arcibiskupem Janem z Jenštejna, který komplikoval i Žofiinu korunovaci českou královnou. Korunovaci královny totiž mohl provést pouze arcibiskup.

Jejím prvním vlastním věnným městem, které ji 26. února 1399 daroval král Václav IV. byl východočeský Dvůr nad Labem, později zvaný Dvůr paní králové – Dvůr Králové nad Labem. Ostatní věnná města získala Žofie v roce 1400 až sedm let po smrti císařovny-vdovy Alžběty Pomořanské, poslední manželky Václavova otce císaře Karla IV. Získala tak panství Potštejn s Kostelcem nad Orlicí či hrady Lichnici a Bradlec. Při jejich spravování projevovala dobrý ekonomický cit a svůj majetek dokonce rozmnožila. Svůj zájem věnovala i zakladatelské činnosti.

V letech 1402 -1403 v době odboje proti králi Václavovi a jeho internaci ve Vídni pobývala královna Žofie ve svých východočeských věnných městech, především v Hradci Králové a ve Dvoře Králové nad Labem.

Jan Nepomucký neboli Johánek z Pomuka zastával funkci generálního vikáře. Na rozkaz Václava IV. byl umučen a vhozen z Karlova mostu do Vltavy 20. března 1393. Je jedním z nejznámějších českých patronů a světců.

Podle Hájkovy kroniky byl Jan Nepomucký zpovědníkem královny Žofie. Václav na svoji ženu žárlil a chtěl po Janu Nepomuckém prozradit její zpovědní tajemství. Ten to odmítl a proto musel zemřít. Role Jana Nepomuckého jako důvěrníka či zpovědníka královny je však historicky nedoložená a nepravděpodobná. Tato důvěrná dvorská funkce je nepravděpodobná především proto, že Jan Nepomucký patřil do znepřátelené skupiny okolo arcibiskupa.[4]

Jan Hus se v roce 1402 stal kazatelem v Betlémské kapli. Učený teolog kázal česky a kritizoval zlořády v církvi, především korupci, bohatství a uvolněné mravy. Volal po obrodě církve a návratu k původním křesťanským hodnotám. Královna Žofie v dalších letech proslula jako Husova posluchačka a velká obdivovatelka. Docházela do Betlémské kaple na jeho kázání a stejně jako král Václav ho dlouho chránila. V září 1410 v královských listech papeži společně s Václavem žádala zrušení klatby nad Husem. Vztah Jana Husa ke královně byl zřejmě blízký, jak se dá vyvodit ze srdečných zmínek o ní v Husových kostnických listech.[pozn. 1] Rozhodná Žofie se nakonec Husovým odpůrcům zdála větší hrozbou než váhavý král.[pozn. 2] Oba se ovšem nakonec museli stáhnout v obraně Husova učení do pozadí. Za zmínku stojí i to, že královna správně předvídala nepokoje po smrti mistra Jana Husa.

Žofie patří k tragickým postavám našich dějin, neboť její sympatie k Husovi a jeho reformačním snahám se jí nakonec staly osudnými. Václav IV. zemřel v roce 1419 po zprávách o první pražské defenestraci a zřejmě komplikované, ale relativně spokojené manželství tak skončilo. Po Václavově smrti se Žofie uchýlila pod ochranu švagra Zikmunda, jehož nástupnictví na český trůn podporovala. Nějaký čas byla Žofie správkyní království a 6. října 1419 přední čeští páni uzavřeli s královnou Žofií spolek na obranu „práva a řádu zemského“.

Husitské války, které uvrhly království do chaosu, donutily Žofii úřad složit a Zikmund musel své zájmy hájit sám. Královna-vdova si na něm vydobyla pevné sídlo v Prešpurku, kam odjela na Hod Boží vánoční (25. prosince 1419). Se Zikmundem se také přela o náhrady za svůj majetek. Uherský král prý uvažoval o tom, že královnu-vdovu znovu provdá, zřejmě za polského krále Vladislava II. Jagella.

Žofie Bavorská zemřela v rouše klarisky 4. listopadu 1428 v Prešpurku. Podle poslední vůle chtěla být uložena k poslednímu odpočinku v Mnichově v rodném Bavorsku, její přání však nebylo splněno – byla pohřbena v boční kapli v bratislavské katedrále sv. Martina.[8] Té se dnes říká Kaple královny Žofie či Královnina kaple.

Je zpodobněna v Mariánských hodinkách (Knihovna Národního muzea v Praze, sign. V H 36) na f. 77, [9] společně s Václavem IV. v Modlitební knize Václava IV. a také je jednou z byst v sedile v Týnském chrámu.

Žofie Bavorská je snad jedinou českou královnou, o níž je v historii zaznamenáno, že byla zpohlavkována.

Královna byla hluboce dotčena upálením Jana Husa a stala se ochránkyní husitských kněží i přijímání pod obojí způsobou.[10] Již v roce 1416 si na ni čeští katolíci stěžovali kostnickému koncilu, že utrakvisty veřejně podporuje a katolické faráře ze svých statků i měst vyhání. Profesor Rudolf Urbánek uvádí: "... někdy k Vánocům 1418 přijel do Prahy její bratr Arnošt, aby zjednal nápravu. Když však na jeho výtky odpověděla, že chce ve své víře umřít, v hněvu prý jí dal notný políček, až jí závoj spadl, načež ujel domů."[11]

Teprve když byl 20. 2. 1419 v Uherské Skalici vyhlášen na Žofii „půhon", aby se do třiceti dnů dostavila do Hodonína před soud papežského nuncia, kapitulovala a ze dne na den se s husitstvím rozešla.[12] Ale někteří čeští katolíci jí ani potom nevěřili a později obviňovali císaře Zikmunda, že má s Žofií cizoložný vztah, že ho tato kacířka očarovala a ovlivňuje ho ve prospěch husitů.[13]

• BARTOŠ, František Michálek. Česká královna v husitské bouři. Jihočeský sborník historický. 1937, roč. 10, čís. 1, s. 15–30. Dostupné online.
• BARTOŠ, František Michálek, Husitská revoluce II., Praha 1966.
• ČECHURA, J. Ženy a milenky českých králů. Vydání 1. Praha : Akropolis, 1994.
• ČECHURA, Jaroslav. České země v letech 1378-1437. Lucemburkové na českém trůně II. Praha: Libri, 2000. 438 s. ISBN 80-85983-98-2.
• KOPIČKOVÁ, Božena. Česká královna Žofie. Ve znamená kalicha a kříže. Praha: Vyšehrad, 2018. 336 s. ISBN 978-80-742-9974-2.
• KOPIČKOVÁ, Božena, Mnichovský fascikl č. 543. Korespondence královny Žofie z období březen 1422 – prosinec 1427. In: Mediaevalia Historica Bohemica 8, 2001, s. 121–138
• SPĚVÁČEK, Jiří. Václav IV. 1361-1419. K předpokladům husitské revoluce. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. 773 s.
• ŠMAHEL, F. – BOBKOVÁ, L. (vyd.), Lucemburkové. Česká koruna uprostřed Evropy, Praha: NLN 2012, 929 s. ISBN 978-80-7422-093-7. [Stať „Královny Johana a Žofie" na s. 758–762 napsala PhDr. Božena Kopičková.]
• Kolektiv autorů. Královny a kněžny české. Předmluva a odborná redakce Jaroslav Čechura. Praha, X-Egem : Knižní klub, 1996, 254 s. ISBN 80-7176-411-6 (Knižní klub); ISBN 80-7199-010-8 (X-Egem). [Stať prof. PhDr. Rudolfa Urbánka „Královny Johana a Žofie" je na str. 122 – 133.]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Žofie Bavorská na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Žofie Bavorská
• Žofie ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
• Lustr královny Žofie Bavorské