Geografie Polska

Tento článek popisuje geografické poměry v Polské republice.

Geografie Polska
Světadíl: Evropa
Region: Střední Evropa
Rozloha: 312 679 km² (administrativní rozloha)
Délka pobřeží: 770 km (Baltské moře)
Hranice: 3 511 km
Německo: 467 km
Česko: 796 km
Slovensko: 541 km
Ukrajina: 535 km
Bělorusko: 418 km
Litva: 104 km
Rusko (Kaliningradská oblast): 210 km
– mořská hranice: 439 km
Hlavní město: Varšava
Nejvyšší bod: Rysy 2499,1 m
Nejnižší bod: Raczki Elbląskie -1,8 m (podle jiných zdrojů -2,0 m Marzęcino)
Nejdelší řeka: Visla 1047 km
Největší jezero: Śniardwy 106,6 km²

Poloha

Polsko je stát ležící ve střední Evropě na severní a východní polokouli s přístupem k Baltskému moři. Polské území se nachází mezi Baltským mořem na severu a vrcholky Karpat a Sudet na jihu. Většina Polska se nachází v povodí Odry a Visly, která na severu a v centrální části patří k Středoevropské nížině, a to k její nejvýchodnější části zvané Polská nížina (Středopolské nížiny, Jihobaltské pojezeří, Jihobaltské pobřeží) a na jihu k sudetskému a karpatskému podhůří. Součástí Polska jsou také severní svahy Sudet (np. Krkonoše, Orlické hory) a Karpat (np. Tatry, Beskydy, Bieszczady). Vrcholky zvláště těch posledně jmenovaných tvoří přirozenou hranici mezi lidskými společenstvími ze severní a jižní strany hor již déle než 1200 let (politická hranice vedoucí hlavními vrcholky severní části Karpat je jednou z nejtrvalejších hranic v Evropě; výjimku zde tvoří jedině Spišská kotlina a vlna valašského osadnictví, která prošla oběma stranami hor a po své cestě vytvořila specifické míchané etnické skupiny horalů). Severovýchodní část Polska patří k Východoevropské rovině.

Krajní body

  • Nejsevernější bod: 54°50' 08,8″ severní šířky (obec Jastrzębia Góra, bod na pobřeží tzw. "Gwiazda Północy", dříve se za nejsevernější bod považovalo mys Rozewie)
  • Nejjižnější bod: 49°00′ severní šířky (obec Lutowiska, vrcholek hory Opołonek, 1024 m nad mořem)
  • Nejzápadnější bod: 14°07′ východní délky (obec Cedynia, břeh řeky Odry u lokalizace Osinów Dolny, někdy se mylně udává bod v lokalizaci Siekierki)
  • Nejvýchodnější bod: 24°09′ východní délky (obec Horodło, břeh řeky Bug u lokalizace Zosin)
  • Geografický střed: 52°03′ severní šířky & 19°27′ východní délky (obec Piątek, lodžské vojvodství)
  • Vzdálenosti:
    • severozápad-jihovýchod:
      • Štětín-Přemyšl 696 km
      • Svinoústí-Ustrzyki Górne 789 km
      • nejvzdálenější území na ostrově Uznam-břeh řeky San nejdále na jihovýchodě 811 km (nejvíc odlehlé body v Polsku)
    • sever-jih:
      • Těšín-pobřeží Baltu 512 km
    • severovýchod-jihozápad:
      • Suwałki-Bogatynia 646 km
    • západ-východ:
      • podél 52° rovnoběžky 689 km

Rozloha

Pobřežní moře
Polské teritorium se staršími statistickými údaji.

Polské teritorium se skládá z pevniny (součástí pevniny je pevninské vodstvo), teritoriálního moře a vnitřních vod (součást moře mezi pobřežím a základní linií, od které se určuje teritoriální moře). Těsně u mořské hranice Polsko zřídilo přilehlou zónu. Součástí státního teritoria není polská výlučná ekonomická zóna, ale v tomto prostoru má Polsko specifická práva určená Úmluvou Organizace spojených národů o mořském právu.

  • Pevninská část polského teritoria má rozlohu 311 888 km²[1]. Součástí pevniny je pevninské vodstvo, ke kterému patří řeky, rybníky, vnitrozemské kanály (vodní cesty) a jezera (povrch polských jezer větších než 1 ha je 3170 km²[2]).
  • Polské vnitřní vody mají rozlohu 2005 km²[1]. Jejich součástí je polská část Štětínského zálivu, průliv Svina, průliv Dziwna, polská část Vislanského zálivu, vodstvo v přístavech a polská část Gdaňského zálivu, a to až k základní linii pro vyměření teritoriálního moře. Vnitřní vody nejsou součástí teritoriálního moře.
  • Polské teritoriální moře má rozlohu 8682 km²[1]. Má šířku 12 mořských mil (22,224 km) od pobřeží nebo základní linie, která je hranicí vnitřních vod.

Celková rozloha polského teritoria je 322575 km²[1]. Specifická práva má Polsko v polské výlučné ekonomické zóně, která do roku 2018 měla rozlohu 22634 km² (včetně sporné oblasti s Dánskem a včetně přilehlé zóny)[1]. 19. listopadu 2018 byla mezi Polskem a Dánskem podepsána smlouva o rozhraničení sporné oblasti na Baltu končící spor táhnoucí se od 1978 roku. Ze sporných 3600 km² připadlo Polsku 715 km² a 2885 km² Dánsku[3][4][5]. Po podepsání poslední smlouvy polská výlučná ekonomická zóna má rozlohu 19749 km² a celý průběh hranic je právně uregulován dvoustrannými smlouvami se sousedními zeměmi. Za podpisem smlouvy stála stavba plynovodu Baltic Pipe, který bude do Polska dodávat norský zemní plyn. Výlučná ekonomická Zóna se nachází za teritoriálním mořem (začíná se 12 mil od základní linie a končí 200 mil, respektive 370 km od základní linie; nově zřízená přilehlá zóna se nachází mezi teritoriálním mořem a zbytkem výlučné ekonomické zóny – začíná se 12 mil od základní linie a v závislosti na místě může dosahovat až 24 mil od základní linie). Hranice polské výlučné ekonomické zóny na Baltu je vymezena smlouvami s Německem, Švédskem, Ruskem a od 2018 roku také s Dánskem. S Dánskem (oblast ostrova Bornholm) probíhal v letech 1978-2018 územní spor a smlouva byla podepsána až v roce 2018. Dánská a polská ekonomická zóna se dlouho prolínaly a existovala tak sporná oblast, kterou si nárokovaly oba státy[6][7][8][9]. V polské ekonomické zóně Polsko provozuje mořské vrtné plošiny Baltic Beta a PG-1.

Polsko provozuje několik vědeckých polárních stanic. Na severní polokouli to jsou 4 stanice na souostroví Špicberky (Stacja Polarna "Petuniabukta" Uniwersytetu im. Adama Mickiewicza w Poznaniu, Polska Stacja Polarna Hornsund im. Stanisława Siedleckiego, Stacja Polarna im. Stanisława Baranowskiego Uniwersytetu Wrocławskiego na Spitsbergenie, Stacja Polarna Uniwersytetu Mikołaja Kopernika na Spitsbergenie) a na jižní polokouli 2 stanice (Ostrov krále Jiřího – Polska Stacja Antarktyczna im. Henryka Arctowskiego, Bungerova oáza – Stacja im. Antoniego Bolesława Dobrowolskiego)

V mnoha atlasech a encyklopediích je udávána rozloha Polska kolem 312 685 km². Jedná se o administrativní rozlohu všech obcí Polska. K některým obcím bylo v Polsku přidáno přilehlé moře – 791 km² z polských vnitřních vod zejména v Štětínském zálivu a Vislanském zálivu. Podle současného měření "administrativní rozloha" Polska má 312 679 km²[10]. "Administrativní rozloha" není totožná s teritoriem Polska a také nevyjadřuje rozlohu polské pevniny – týká se pouze té části teritoria (pevniny i moře), kterou spravují polské obce (gminy). Zbytek polského teritoria (1214 km² vnitřních vod a 8682 km² teritoriálního moře, tedy celkem 9896 km²) administruje polské ministerstvo pro mořské hospodářství a vnitrozemskou plavbu a jeho mořské úřady ve Štětíně, Slupsku a Gdyni. Polská práva v polské ekonomické zóně na Baltu (přilehlá zóna a zbytek ekonomické zóny – 19749 km²) spadají také pod polské ministerstvo pro mořské hospodářství a vnitrozemskou plavbu.

Topografie

Povrch Polska se zvedá ze severu k jihu. Severní a střední část je hlavně nížinná (75,1 %, 234 000 km²), na jihu a jihovýchodě je vysočina (24,9 %, 77 600 km²). Střední nadmořská výška je v Polsku 174 m nad mořem. Nejnižším místem v Polsku je bod u vesnice Raczki Elbląskie, který se nachází -1,8 m pod mořem. Nejníže se nacházející lidskou osadou je ves Żółwiniec (-1,3 m pod mořem). Nejvyšším bodem v Polsku je vrchol Rysy nacházející se na polsko-slovenské hranici (2499,1 m nad mořem, nejvyšší vrcholek hory je na slovenské straně hranice – 2503 m n. m.). Nejvýše se nacházející lidskou osadou je Gubałówka (čtvrť města Zakopaného), nacházející se 1125 m n. m. (nejvýše nacházející se dům 1131 m n. m.). Nejvýše se nacházejícím trvale obydleným místem je meteorologická stanice Kasprowy Wierch (1981 m n. m.).

Nížiny
Polské nížiny se dělí na prolákliny (480 km²), nížiny od 0 m do 100 m (78 600 km²) a nížiny od 100 m do 200 m (155 000 km²). Větší část nížin patří k Středoevropské nížině, a to k její nejvýchodnější části zvané Polská nížina (Středopolské nížiny, Jihobaltské pojezeří, Jihobaltské pobřeží, Sasko-lužické nížiny). Menší část nacházející se na severovýchodě patří k Východoevropské rovině, a to k Východobaltsko-běloruské nížině (Pobrzeża Wschodniobałtyckie, Pojezierza Wschodniobałtyckie, Wysoczyzny Podlasko-Białoruskie, Polesie).

Nížiny v Polsku:

horní tok řeky Biebři
Mazury
Velkopolsko
řeka Wschodnia
Baltské pobřeží
Provincie                     Subprovincie                     Oblast                                
Středoevropská nížina
Středopolské nížiny
Jihovelkopolská nížina
Milicko-Głogowská sníženina
Třebnický val
Slezská nížina
Severomazovská nížina
Středomazovská nížina
Jihomazovská zvýšenina
Jihopodleská nížina
Jihobaltské pojezeří
Západopomořanské pojezeří
Východopomořské pojezeří
Jihopomořanské pojezeří
Dolní Povislí
Iławské pojezeří
Chelmsko-dobřiňské pojezeří
Toruňsko-Eberswaldské praúdolí
Brandenbursko-Lubuské pojezeří
Velkopolské pojezeří
Warčansko-oderské praúdolí
Zelenohorské výšiny
Leščinské pojezeří
Jihobaltské pobřeží
Štětínské pobřeží
Koszalinské pobřeží
Gdaňské pobřeží
Sasko-Lužické nížiny
Sasko-Lužická nížina
Dolnolužická sníženina
Lužická zvýšenina
Východoevropská rovina
Východobaltsko-běloruská nížina
Východobaltské pobřeží
Východobaltské pojezeří
Podlesko-běloruské zvýšeniny
Polesí

Vrchoviny
Polské vrchoviny se dělí na vrchoviny od 200 m do 300 m (50 500 km²), vrchoviny od 300 m do 500 m (17 500 km²), vrchoviny od 500 m do 1000 m (9 000 km²) a vrchoviny od 1000 m do 2500 m (600 km²). Vysočiny v Polsku patří k následujícím geografickým celkům: Polské vysočiny (Slezsko-krakovská vysočina, Malopolská vysočina, Lubelsko-lvovská vysočina), Ukrajinská vysočina (Volyňsko-podolská vysočina), Karpaty (Vnější Západní Karpaty, Vnitřní Západní Karpaty, Vnější Východní Karpaty) a Česká Vysočina (Krkonošsko-jesenická subprovincie).

V Polsku se nacházejí tři pohoří – Sudetské pohoří (Sudety), Karpaty a Svatokřížské hory (Góry Świętokrzyskie). Hlavními vrcholky Sudet a Karpat vedou hranice s Českem a Slovenskem. K polské části Sudet (přes část hor vedou hranice) patří Krkonoše (Karkonosze), Jizerské hory (Góry Izerskie), Kačavské hory (Góry Kaczawskie), Janovické rudohoří (Rudawy Janowickie), Góry Wałbrzyskie, Góry Kamienne, Soví hory (Góry Sowie), Góry Bardzkie, Stolové hory (Góry Stołowe), Bystřické hory (Góry Bystrzyckie), Orlické hory (Góry Orlickie), Králický Sněžník (Masyw Śnieżnika), Góry Bialskie, Rychlebské hory (Góry Złote), Zlatohorská vrchovina (Góry Opawskie). K polské části Karpat (přes část hor vedou hranice) patří Tatry, Pieniny, Slezské Beskydy (Beskid Śląski), Beskid Mały, Beskid Makowski, Beskid Żywiecki, Beskid Wyspowy, Gorce, Beskid Sądecki, Nízké Beskydy (Beskid Niski), Bukovské vrchy (Bieszczady), Góry Sanocko-Turczańskie. Ke Svatokřížským horám patří Pasmo Klonowskie, Pasmo Bostowskie, Pasmo Oblęgorskie, Pasmo Masłowskie, Łysogóry, Pasmo Jeleniowskie, Pasmo Zgórskie, Pasmo Posłowickie, Pasmo Dymińskie, Pasmo Brzechowskie, Pasmo Orłowińskie, Pasmo Iwaniskie, Pasmo Wygiełzowskie, Pasmo Chęcińskie, Grzbiet Bolechowicki, Pasmo Daleszyckie, Pasmo Cisowskie, Pasmo Ociesęckie.

Tatry
Vodopád Siklava v Tatrách
Pieniny
Gorce
Bieszczady
Svatokřížské Hory
Beskid Żywiecki
Krakovsko-čenstochovská vysočina
Podkarpatsko

Nejvyšší vrcholky v polské části Tater (část na slovensko-polské hranici)

NázevVýška
(m n. m.)
Rysy2499
Mięguszowiecki Szczyt2438
Niżnie Rysy2430
Mięguszowiecki Szczyt Czarny2410
Mięguszowiecki Szczyt Pośredni2393
Hińczowa Turnia2377
Cubryna2376
Wołowa Turnia2373
Żabia Turnia Mięguszowiecka2336
Świnica2301
Kozi Wierch2291
Żabi Koń2291
Gąsienicowa Turnia2280
Kozie Czuby2266
Niebieska Turnia2262
Żabi Szczyt Wyżni2259
Spadowa Kopa2252
Zawratowa Turnia2247
Buczynowa Strażnica2242
Czarne Ściany2242
Zadni Granat2240
Pośredni Granat2234
Miedziane2233
Mały Kozi Wierch2228
Skrajny Granat2225
Wielka Koszysta2193
Waksmundzki Wierch2189
Wielka Buczynowa Turnia2182
Zamarła Turnia2179
Starorobociański Wierch2176
Orla Baszta2175
Mała Buczynowa Turnia2172
Szpiglasowy Wierch2172
Zadni Mnich2172
Zadni Kościelec2162
Kazalnica Mięguszowiecka2159
Walentkowy Wierch2156
Wielki Wołoszyn2155
Kościelec2155
Żabi Mnich2146
Mały Wołoszyn2145
Ciemnosmreczyńska Turnia2142
Jarząbczy Wierch2137
Wierch pod Fajki2135
Pośrednia Turnia2128
Buczynowe Czuby2126
Kamienista2126
Krzesanica2123
Pośredni Wołoszyn2117
Opalony Wierch2115
Kołowa Czuba2105
Żabi Szczyt Niżni2098
Skrajna Turnia2097
Ciemniak2096
Małołączniak2096
Żabia Lalka2095
Skrajny Wołoszyn2092
Mnichowa Kopa2090
Żółta Turnia2087
Wyżni Kostur2083
Żabia Czuba2080
Mnich2068
Smreczyński Wierch2068
Gładki Wierch2065
Wołowiec2064
Niżni Kostur2055
Mniszek2045
Mała Koszysta2014
Beskid2012
Kopa Kondracka2005
Kończysty Wierch2002

Vybrané hory v Polsku (část na hranicích s Českem a Slovenskem)

Název                                                Výška
(m n. m.)
Pohoří                                
Kasprowy Wierch1987Tatry
Wielki Giewont1894Tatry
Kominiarski Wierch1829Tatry
Babia Góra1725Beskid Żywiecki
Główniak1617Beskid Żywiecki
Sněžka (Śnieżka)1603Krkonoše
Pilsko1542Beskid Żywiecki
Kępa1521Beskid Żywiecki
Mała Babia Góra1517Beskid Żywiecki
Vysoké kolo (Wielki Szyszak)1510Krkonoše
Stříbrný hřbet (Smogornia)1490Krkonoše
Violík (Łabski Szczyt)1472Krkonoše
Malý Šišák (Mały Szyszak)1439Krkonoše
Králický Sněžník1423Králický Sněžník
Mužské kameny (Czeskie Kamienie)1415Krkonoše
Dívčí kameny (Śląskie Kamienie)1414Krkonoše
Svorová hora (Czarna Kopa)1411Krkonoše
Tępy Szczyt1387Krkonoše
Kopa1377Krkonoše
Polica1369Beskid Żywiecki
Sokolica1367Beskid Żywiecki
Romanka1366Beskid Żywiecki
Szrenica1362Krkonoše
Munczolik1356Beskid Żywiecki
Tarnica1346Bukovské vrchy (Bieszczady)
Turbacz1310Gorce
Radziejowa1262Beskid Sądecki
Skrzyczne1257Slezské Beskydy
Mogielica1170Beskid Wyspowy
Mędralowa1169Beskid Makowski
Wysoka Kopa1126Jizerské Hory
Postawna1124Rychlebské hory (Góry Złote)
Vrchmezí (Orlica)1084Orlické Hory
Wysoka1050Pieniny
Wielka Sowa1015Soví Hory
Ślęża718Masiv hory Ślężi
Łysica612Svatokřížské hory (Łysogóry)

Vodstvo

Řeky

Vodstvo Polska

V Polsku je hustá říční síť. Je zde velké množství jezer a přehradních nádrží. Největší řeky jsou Visla a Odra (Odra pramení v Česku). Tyto řeky odvádějí 90% vody z území Polska do Baltského moře. V Tatrách leží plesa (vysoko položená jezera ledovcového původu). 99,7 % území patří do úmoří Baltského moře (povodí Visly 55,7 %, povodí Odry 33,9 %, povodí Němenu 0,8 %, povodí přímořských řek 9,3 %). Zbytek patří do úmoří Černého moře (povodí Dněstru, povodí Dunaje) a Severního moře (povodí Labe)[11].

Největší řeky Polska:

NázevpovodíDélka (km)Délka na území
Polska (km)
Plocha
povodí (km²)
Plocha povodí na
území Polska (km²)
Visla (Wisła)povodí Visly (1 řád)10471047194424168699
Odrapovodí Odry (1 řád)854742118861106058
Wartapovodí Odry (2 řád)8088085452954529
Bugpovodí Visly (3 řád)7725873942019284
Narewpovodí Visly (2 řád)4844487517553873
Sanpovodí Visly (2 řád)4584571686114390
Notećpovodí Odry (3 řád)3913911733017330
Pilicapovodí Visly (2 řád)31931992739273
Wieprzpovodí Visly (2 řád)3033031041510415
Bobr (Bóbr)povodí Odry (2 řád)27227058765830
Lava (Łyna)povodí Pregoly
(2 řád)
26419071265719
Lužická Nisapovodí Odry (2 řád)25219842972197
Wkrapovodí Visly (3 řád)24924953225322
Dunajecpovodí Visly (2 řád)27424768044852
Brdapovodí Visly (2 řád)23823846274627
Prosnapovodí Odry (3 řád)21721749254925
Drwęcapovodí Visly (2 řád)20720753445344
Wisłokpovodí Visly (3 řád)20520535283528
Wdapovodí Visly (2 řád)19819823252325
Drawapovodí Odry (4 řád)18618632963296
Kladská Nisapovodí Odry (2 řád)18218245663744
Popradpovodí Visly (3 řád)170632077483
Pasłękapovodí Pasłęky
(1 řád)
16916922942294
Regapovodí Regy (1 řád)16816827252725
Bzurapovodí Visly (2 řád)16616677887788

Jezera
V Polsku je několik tisíc jezer. Jezer o ploše větší než 1 ha je současně 7081 (2813,77 km²). Velikost jezer v Polsku trvale klesá. V roce 1954 bylo v Polsku 9296 jezer o ploše větší než 1 ha[12][13][14]. V Polsku je několik velkých jezerních plošin, patří mezi ně Mazurská jezera, Západopomořská jezerní plošina, Východopomořská jezerní plošina, Jihopomořská jezerní plošina, Velkopolská jezerní plošina, Chelmnsko-Dobřínská jezerní plošina, Ilavská jezerní plošina, Svatokřížská jezerní plošina, Lenčinsko-Vlodavská (Pojezierze Łęczyńsko-Włodawskie) jezerní plošina a několik dalších menších oblastí.

Největší polská jezera:

NázevPlocha (km²)Max. hloubka (m)Nadmořská výška (m n. m.)
Śniardwy (celý komplex)114,8723,4115,7-116,1
Mamry (celý komplex)98,543,8115,7-116,3
Łebsko70,26,30,2
Dąbie544,20,1
Miedwie34,943,814,1
Jeziorak31,512,999,2-99,4
Niegocin25,939,7115,7-116,2
Gardno23,32,60,3
Jamno22,33,90,1
Wigry21,174,2131,9
Gopło21,216,676,8-77,2
Roś1831,8114,5-115,4
Drawsko17,979,7128,7
Wielimie16,35,5132,7
Tałty-Ryńskie17,950,8116,0
Nidzské jezero17,523,7117,7-117,9
Bukowo16,42,80,2
Rajgrodzské jezero14,952,0117,5-118,6
Lubie14,846,295,0
Żarnowieckie14,219,41,4
Wdzydze14,169,5139,2
Charzykowskie13,330,5121,0
Narie12,243,0104,6-105,0
Selmęt Wielki12,021,9120,7
Druzno11,42,50,1

Vodní nádrže
V Polsku bylo postaveno 140 moderních přehradních vodních nádrží, z toho polovina před II světovou válkou. Dlouhou tradici mají v Polsku také rybníky. Nejstarší velkou vodní nádrží v Polsku (rybník pro chov ryb) je "Jezero Zygmunta Augusta" přehrazené před rokem 1559 (4,85 km²). Tradice zakládání rybníků v Polsku sahá ovšem do XII století a k největším "rybníkovým oblastem" patří Milické rybníky (u řeky Baryč – 285 rybníků, 77 km²), rybníky v horním toku řeky Visly (Osvětimsko, Zátorsko), rybníky u řeky Bzury, rybníky na Podlesí[15][16].

Největší polské umělé přehradní vodní nádrže:

NázevPlocha (km²)Výška přehrady (m)Obsah (mln m³)Ukončení
Jezioro Włocławskie70,4243861970
Jeziorsko42,3202031986
Jezioro Siemianowskie32,59801990
Jezioro Goczałkowickie32,0161661955
Jezioro Zegrzyńskie30,519901963
Jezioro Solińskie21,1824721968
Jezioro Turawskie20,714961939
Jezioro Nyskie20,4221021972
Jezioro Otmuchowskie19,8171071933
Zalew Sulejowski19,816791974
Jezioro Rożnowskie16,0491611941 (stavěno od 1935)
Jezioro Czorsztyńskie12,3602321997
Jezioro Dobczyckie10,7411421986
Zbiornik Świnna Poręba10,4501612015
Vodní cesty v Polsku

Bažiny
Bažiny a mokřiny tvoří 14,2 % území Polska. 30 % z nich jsou rašeliniště. Největší rašeliniště se nacházejí v údolí řeky Biebři (1000 km²), řeky Noteć (500 km²), řeky Tyśmienica (350 km²) a ústí Odry (250 km²). Ovšem v oblasti řeky Biebři a Noteci se vyskytují také mokřady ostatních typů. Biebřanské bažiny se táhnou 100 km a pokrývají velkou část povodí této řeky (7051 km²)[17][18].

Vodní cesty v Polsku
Vodní cesty v Polsku vedou splavnými úseky řek a jezer a umělými kanály. Mezi nejdůležitější polské kanály patří Bydhošťský kanál (24,7 km, 6 zdymadel), Glivický kanál (40,6 km, 6 zdymadel), Augustovský kanál (101 km, 18 zdymadel) a Hornonotecký kanál (25 km, 6 zdymadel). Celková délka splavných umělých kanálů je 440 km. Splavné jsou téměř celé úseky řek Odra, Visla a Noteć. Splavná je také velká část řek Warta, Narew, Biebrza, Bug a vodní cesty vedoucí přes mazurská jezera propojená umělými kanály. Povodí Odry a Visly je kanály propojené s povodím Labe (kanál Odra-Havela, kanál Odra-Špréva), povodím Němenu (Augustovský kanál) a povodím Dněpru (kanál Bug-Dněpr). Přes Polsko vedou 3 mezinárodní vodní cesty: E30 (Dunaj/Bratislava-Balt/Štětín), E40 (Balt/Gdaňsk-Černé moře/Oděsa) a E70 (Atlantský oceán/Antverpy-Balt/Klaipeda).

Využití půdy

47 % rozlohy Polska tvoří orná půda, 29 % tvoří lesy, pastviny 13 %, ostatní 11 %

Ochrana přírody

Celkově je v Polsku chráněno 101 588 km² území, což představuje 32,1 % rozlohy země. Ochrana přírody se v Polsku soustřeďuje zejména do 23 národních parků:

Administrativní dělení

Polská vojvodství

Polsko má 3 úrovně administrativního dělení. Jako celek je unitárním státem.

  • Nejvyšší správní celek se nazývá województwo (česky vojvodství). Celkem je Polsko tvořeno 16 těmito vojvodstvími.
  • Druhý stupeň dělení představují powiaty (jednotné číslo powiat, česky okres). V celém státě je 379 okresů. Okresy se dělí mezi sebou na:
    • powiat ziemski – zemský okres (celkový počet 314)
    • powiat grodzki – městský okres, což je v podstatě gmina, která dostala status okresu – jedná se o největší města Polska (65)
  • Třetí nejnižší stupeň je gmina (do češtiny ne zcela přesně překládáno jako obec). V roce 2004 bylo v Polsku 2478 obcí. Venkovské obce se dále dělí na "sołectwa" (sołectwo), městské na "dzielnice" (dzielnica). Administrativní jednotky zvané "gmina" (obec), jsou větší než jejich český ekvivalent a skládají se z několika vesnic označovaných jako "sołectwa" (v Česku rozlohově k polským gminám mají nejblíž obce s rozšířenou působností). K 31.12.2013 bylo v Polsku 40583 "sołectw". Městské obce se v Polsku dělí na "dzielnice", tedy městské čtvrti. Obce se dělí do tří kategorií:
    • gmina miejska – městská obec (celkový počet 307)
    • gmina miejsko-wiejska – městsko-venkovská obec (582)
    • gmina wiejska – venkovská obec (1 589)

Vojvodství

ISO 3166-2NázevHlavní městoPopulace
(mil.obyv.)
Plocha (km²)Hustota obyd.
(obyv./km²)
PL-DS Dolnoslezské (dolnośląskie)Vratislav2 888 23219 948145
PL-KP Kujavsko-pomořské (Kujawsko-pomorskie)Bydhošť, Toruň2 068 00017 969115
PL-LD Lodžské (Łódzkie)Lodž2 597 00018 219143
PL-LU Lublinské (Lubelskie)Lublin2 191 00025 19587
PL-LB Lubušské (Lubuskie)Gorzów Wielkopolski, Zielona Góra1 009 00513 19876
PL-MA Malopolské (Małopolskie)Krakov3 253 00015 108253
PL-MZ Mazovské (Mazowieckie)Varšava5 136 00035 597144
PL-OP Opolské (Opolskie)Opole1 055 6679 412112
PL-PK Podkarpatské (Podkarpackie)Rzeszów2 077 00017 926116
PL-PD Podleské (Podlaskie)Białystok1 221 00020 18061
PL-PM Pomořské (Pomorskie)Gdaňsk2 192 00018 29360
PL-SL Slezské (Śląskie)Katovice4 830 00012 294393
PL-SK Svatokřížské (Świętokrzyskie)Kielce1 291 00011 672110
PL-WN Varmijsko-mazurské (Warmińsko-mazurskie)Olsztyn1 428 55224 19260
PL-WP Velkopolské (Wielkopolskie)Poznaň3 360 00029 286115
PL-ZP Západopomořanské (Zachodniopomorskie)Štětín1 694 86522 89674

Města

Související informace naleznete také v článku Seznam polských měst.
Varšava

Největší města:

NázevPočet obyvatelAglomerace[19]
Warszawa1 744 351 (2015)2 680 600
Kraków762 508 (2015)1 227 200
Łódź700 982 (2015)1 061 600
Wrocław635 759 (2015)1 136 900
Poznań542 348 (2015)1 227 200
Gdańsk462 249 (2015)1 220 800
Szczecin407 047 (2015)683 900
Bydgoszcz355 645 (2015)724 700
Lublin341 368 (2015)465 900
Katowice301 834 (2015)3 239 200

Reference

  1. Mały Rocznik Statystyczny Polski 2016, red. dr. Halina Dmochowska, Zakład Wydawnictw Statystycznych, Główny Urząd Statystyczny (GUS), Warszawa 2016, s. 17.
  2. Tablice geograficzne, red. Mizerski Witold i Żukowski Jan, wydawnictwo Adamantan, wydanie VII, Warszawa 2001, s. 322.
  3. Dz.U. 2019 poz. 1240
  4. Plné znění polsko-dánské smlouvy schválené polským parlamentem v 2019 roce
  5. Polska nie kończy się na Bałtyku. www.pgi.gov.pl [online]. [cit. 05-07-2016]. Dostupné v archivu pořízeném dne 13-08-2016.
  6. Polityka przestrzenna
  7. Udział organów administracji morskiej w procesie tworzenia planów ochrony obszarów Natura 2000 oraz w procedurach ocen oddziaływania na środowisko.
  8. Gdzie granica na Bałtyku
  9. Mały Rocznik Statystyczny Polski 2016, red. dr. Halina Dmochowska, Zakład Wydawnictw Statystycznych, Główny Urząd Statystyczny (GUS), Warszawa 2016, s. 18.
  10. Hydrologická mapa Polska. www.kzgw.gov.pl [online]. [cit. 2016-07-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-07-02.
  11. Adam Choiński, Katalog jezior Polski, część pierwsza: Pojezierze Pomorskie. wyd. nauk. UAM, Poznań 1991, ISBN 83-232-0369-5
  12. Jerzy Jańczak: Atlas jezior Polski. Poznań: Bogucki Wyd. Naukowe, 1996. ISBN 83-86001-29-1
  13. Adam Choiński, Katalog jezior Polski. Wydawnictwo Naukowe UAM, Poznań 2006, ISBN 83-232-1732-7
  14. Towarzystwo promocji ryb - Historie chovu ryb v Polsku
  15. Muzeum Karpia
  16. GIS Mokradła
  17. Mapy rozložení bažin v Polsku
  18. "Koncepcja przestrzennego zagospodarowania kraju" - Ministerstvo Regionálního Rozvoje, 2003. www.funduszestrukturalne.gov.pl [online]. [cit. 11-07-2016]. Dostupné v archivu pořízeném dne 31-03-2010.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.