Středoevropská nížina

Středoevropská nížina (polsky Niż Środkowoeuropejski, rusky Среднеевропейская равнина), v některých zemích nazývaná Severoevropská nížina (nizozemsky Noord-Europese Laagvlakte, dánsky Nordeuropæiske Lavland), případně Severoněmecká nížina (německy Norddeutsches Tiefland), je rozsáhlá nížina, která se táhne od nizozemského pobřeží Severního moře na západě až po východní hranici Polska. Hranice mezi Středoevropskou a Východoevropskou nížinou vede podle polských geografů[1] od východního konce Gdaňské zátoky na jihovýchod přes města Olsztyn a Łomża do údolí Bugu, který tvoří hranici Polska s Běloruskem a Ukrajinou.

Středoevropská nížina
Noord-Europese Laagvlakte
Nordeuropæiske Lavland
Norddeutsches Tiefland
Niż Środkowoeuropejski
Mlha nad východním Frískem
Nejvyšší bod340 m n. m. (vrstevnice 340 m n. m. jihovýchodně od vrchu Hradisko/Přední Cvilínský kopec)
Délka1600 km
Rozloha410 000 km²
Nadřazená jednotkaEpihercynské nížiny
Sousední
jednotky		Pařížská pánev, Severomořská pánev, Baltská pánev, Východoevropská nížina, Malopolská vysočina, Česká vysočina, Porýnská vysočina
Podřazené
jednotky		Jutský poloostrov, Severomořské pobřeží, Jihobaltské pobřeží, Jihobaltské pojezeří, Brabantsko-vestfálské nížiny, Sasko-lužické nížiny, Středopolské nížiny
SvětadílEvropa
StátFrancie Francie
Belgie Belgie
Nizozemsko Nizozemsko
Dánsko Dánsko
Německo Německo
Česko Česko
Polsko Polsko

Rozsah Středoevropské nížiny
PovodíRýn, Labe, Odra, Visla
Souřadnice54° s. š., 14° v. d.
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Geomorfologické členění

Podle geomorfologického členění Polska (Jerzy Kondracki) se Středoevropská nížina dělí na následujících 7 podprovincií. Tomu odpovídá i geomorfologické členění Česka (Jaromír Demek), podle kterého je Středoevropská nížina provincií a na české území zasahuje svou subprovnicií Středopolské nížiny.

Německé geomorfologické členění podle Spolkového úřadu ochrany přírody (Bundesamt für Naturschutz) z roku 1994 se omezuje na území Německa a na úrovni provincie Středoevropská nížina má velkoregion (Großregion) Norddeutsches Tiefland (Severoněmecká nížina). Dělí ho na dva regiony (Region):

  • Nordwestdeutsches Tiefland (Západní Severoněmecká nížina)
  • Nordostdeutsches Tiefland (Východní Severoněmecká nížina)

Václav Král dělí Středoevropskou nížinu typologicky podle stop, které kde zanechalo zalednění dob ledových:

Nejvyšší vrstevnice Středoevropské nížiny

Dle publikace Vyšší geomorfologické jednotky České republiky je nejvyšším bodem geomorfologického celku Opavská pahorkatina/Płaskowyż Głubczycki (a zároveň oblasti/podsoustavy Slezská nížina, subprovincie/soustavy Středopolské nížiny a provincie Středoevropská nížina) vrstevnice 340 m n. m. jihovýchodně od vrchu Hradisko/Přední Cvilínský kopec. Vrch Hradisko/Přední Cvilínský kopec má 441 m n. m. a nachází se 2,5 km jihovýchodně od města Krnov v okrese Bruntál.[2]

Nejvyšší horou Středoevropské nížiny je Wieżyca (328,7 m n. m.) v pohoří Wzgórza Szymbarskie, druhou nejvyšší horou je Plechowa Góra (328 m n. m.) v Opavské pahorkatině mezi vesnicemi Boboluszki a Branice.

Reference
  1. KRÁL, Václav. Fyzická geografie Evropy. Praha: Academia, 1999. 350 s. ISBN 80-200-0684-2. S. 95.
  2. Pavel Boháč, Jaroslav Kolář (1996): Vyšší geomorfologické jednotky České republiky. Český úřad zeměměřický a katastrální, Praha, 1996, 54 s. ISBN 80-901212-7-6

Literatura
  • DEMEK, Jaromír, a kolektiv. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno: Academia, 1987. 584 s.
  • Jerzy Kondracki: Geografia regionalna Polski. Państwowe Wydawnictwo Naukowe, Warszawa, 2002. ISBN 83-01-13897-1
  • KRÁL, Václav. Fyzická geografie Evropy. Praha: Academia, 1999. 350 s. ISBN 80-200-0684-2.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.