Lubušské vojvodství

Lubušské vojvodství (polsky Województwo lubuskie) je jeden ze šestnácti vyšších územních samosprávných celků Polska zřízených při správní reformě v roce 1998. Nachází se na západě země u hranic s Německem na pomezí čtyř historických regionů: Slezska, braniborské Nové marky, Velkopolska a Dolní Lužice. Sídlem vojvody (vládní správy) je město Gorzów Wielkopolski a samosprávných orgánů (maršálek a zastupitelstvo) Zelená Hora. Je totožné s regionem soudržnosti NUTS-2.

Lubušské vojvodství
Województwo lubuskie

znak

vlajka
Geografie
Hlavní městoGorzów Wielkopolski (vojvoda)
Zielona Góra (samospráva)
StatusVojvodství
Souřadnice52°11′ s. š., 15°20′ v. d.
Rozloha13 987,93 km²
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel1 010 177 (2020)
Hustota zalidnění72,2 obyv./km²
Správa regionu
Nadřazený celekPolsko
Podřízené celkyOkresy
 • městské: 2
 • venkovské: 12
Gminy
 • městské: 9
 • městsko-vesnické: 34
 • vesnické: 39
VojvodaWładysław Dajczak (PiS)
MaršálekElżbieta Polak (PO)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-2PL-08
NUTSPL43
Označení vozidelF
Oficiální webwww.lubuskie.pl
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historické regiony a Lubušsko

Lubušské vojvodství zahrnuje části několika historických zemí, které před rokem 1945 nikdy netvořily jeden celek. Jsou to:

Nová marka na sklonku 15. století
Lubušsko ve středověku

Zemská příslušnost centrální části vojvodství s městy Świebodzin, Krosno Odrzańskie a Sulechów je sporná: jedná se o původně slezská území, která na sklonku 15. století (Krosno, Sulechów), případně na začátku 19. století (Świebodzin), připadla Braniborsku.

Na základě Jaltské a Postupimské konference byla určena nová východní hranice Německa na Odře a Lužické Nise. Inkriminované území připadlo socialistickému Polsku a proběhla na něm téměř úplná výměna obyvatelstva. Ze začátku bylo spravováno v rámci Obvodu II. Dolní Slezsko (jižní část) a Obvodu III. Západní Pomořansko (severní část)[pozn. 2], načež v září 1945 došlo k přičlenění podstatné jeho části s Gorzówem a Zelenou Horou k Poznaňskému vojvodství a zbytku v červnu 1946 k Vratislavskému.

V roce 1950 vzniklo „staré“ Zelenohorské vojvodství a byl tak poprvé v dějinách vytvořen administrativní celek v hrubých rysech odpovídající dnešnímu Lubušskému vojvodství (patřil k němu navíc okres Hlohov). Při zavedení 49 „malých krajů“ roku 1975 došlo k jeho rozdělení mezi Gorzówské a „nové“ Zelenohorské s výjimkou Wschowy, která odteď spadala pod Lešno, a Hlohova přičleněného k Lehnickému vojvodství.

Správní reforma z roku 1998 vlastně obnovila Zelenohorské vojvodství z období 1950–1975 (vyjma Hlohova), přičemž Gorzów Wielkopolski se stal jeho druhým hlavním městem a název byl změněn na kvazihistorický. Ten je odvozen od městečka Lubuš (Lebus), které nyní leží mimo jeho území na německém břehu Odry a ve středověku bylo centrem kmenového území slovanských Lubušanů, na něž se polská poválečná propaganda odvolávala při odůvodňování svých historických nároků na „znovuzískaná území“. Lubušsko v tom smyslu tvořila oblast na Odře mezi ústím Lužické Nisy a Noteće, zahrnovalo tedy zhruba severozápadní čtvrtku dnešního vojvodství.[1]

Po druhé světové válce a zejména po roce 1998 byl termín Lubušsko (polsky Ziemia Lubuska) oprášen a získal nový význam jakožto synonymum pro území celého Lubušského (dříve Zelenohorského) vojvodství, které dnes fakticky tvoří jednu funkční oblast a vzhledem k poválečné výměně populace a vymizelé braniborské, lužické či slezské identitě současných obyvatel se také stává novým kulturně-zeměpisným regionem na mapě Polska.[2][3][4]

Geografie

Lubušské vojvodství má rozlohu 13 987,93 km². V červnu 2020 čítalo 1 010 177 obyvatel[5] a je tak po Opolským druhým nejméně lidnatým polským vojvodstvím. Míra urbanizace činí 64,95 %[6], hustota zalidnění je na polské poměry značně podprůměrná (72,21 obyv./km²).

Nachází se na západě Polska a sousedí:

Celé území vojvodství se rozkládá v nížinných oblastech, které jsou součástí Středoevropské nížiny, přesněji Středopolských nížin nebo Jihobalstského pojezeří. Míra zalesnění je s odstupem nejvyšší v Polsku – v roce 2018 činila 49,3 %.[7] V Lubušském vojvodství se nachází Národní park Ústí Warty, část Drawenského národního parku a dále osm chráněných krajinných oblastí (park krajobrazowy). Z více než 500 jezer jsou největší Sławskie v okrese Wschowa, Niesłysz poblíž Świebodzina a Osiek u městečka Dobiegniew. Vodní plochy představují přes 9 % území vojvodství.[8]

Okresy

Administrativní mapa vojvodství

Lubušské vojvodství je rozděleno na 12 okresů a dvě města s postavením okresu (městské okresy) – Zelená Hora (141 222 obyvatel[9]) a Gorzów Wielkopolski (123 609 obyvatel[10]). Třetím stupněm administrativního členění jsou 82 gminy, z toho 9 městských, 34 městsko-vesnické a 39 vesnických.

Okres Sídlo Počet obyvatel (2019)
Okres Gorzów (Powiat gorzowski)Gorzów Wielkopolski71 836
Okres Krosno Odrzańskie (Powiat krośnieński)Krosno Odrzańskie54 829
Okres Międzyrzecz (Powiat międzyrzecki)Międzyrzecz57 565
Okres Nowa Sól (Powiat nowosolski)Nowa Sól86 156
Okres Słubice (Powiat słubicki)Słubice46 929
Okres Strzelce-Drezdenko (Powiat strzelecko-drezdenecki)Strzelce Krajeńskie49 009
Okres Sulęcin (Powiat sulęciński)Sulęcin35 193
Okres Świebodzin (Powiat świebodziński)Świebodzin55 790
Okres Wschowa (Powiat wschowski)Wschowa38 831
Okres Zaháň (Powiat żagański)Zaháň78 953
Okres Zelená Hora (Powiat zielonogórski)Zelená Hora75 559
Okres Żary (Powiat żarski)Żary96 111

Odkazy

Poznámky

  1. Landsberg an der Warthe obdržel v roce 1945 polský název Kobylagóra, záhy změněn na Gorzów nad Wartą. V květnu 1946 byl přejmenován na Gorzów Wielkopolski přestože k Velkopolsku v žádném historickém období nepatřil a pouze v letech 1945–1950 byl prozatímně součástí Poznaňského vojvodství. Odstranění přídavného jména Wielkopolski z názvu je v 21. století předmětem veřejné debaty ve městě.
  2. Takzvaná Znovuzískaná území se v prvních měsících polského panování dělila na čtyři správní obvody: I. Opolské Slezsko, II. Dolní Slezsko, III. Západní Pomořansko, IV. Mazurský

Reference

  1. KORCZ, Władysław: Ziemia Lubuska w historiografii polskiej, 1983. Dostupné online.
  2. OSĘKOWSKI, Czesław: Ziemia Lubuska – rodząca się tożsamość, nowe aspiracje, 2019. Dostupné online.
  3. NODZYŃSKI, Tomasz; TURECZEK, Marceli. Ziemia Lubuska: dziedzictwo kulturowe i tożsamość regionu w perspektywie powojennego siedemdziesięciolecia. Zielona Góra – Gorzów Wielkopolski: Polskie Towarzystwo Historyczne, 2015. 398 s. ISBN 9788394090715. (polsky)
  4. WOŹNIAK, Henryk Maciej. Jaka jest lubuska tożsamość? O ile jest.... Gazeta Wyborcza [online]. 7.3.2008. Dostupné online.
  5. Obyvatelstvo podle vojvodství – údaje ke dni 30. 6. 2020
  6. Údaje za rok 2018
  7. Lubuskie.pl: Lubušské – polský zelený ostrov (Lubuskie – polska zielona wyspa).
  8. Lubuskie.pl: Lubušské je pravá země jezer (Lubuskie to prawdziwa kraina jezior).
  9. Polsko v číslech – údaje Hlavního statistického úřadu PR za rok 2019
  10. Polsko v číslech – údaje Hlavního statistického úřadu PR za rok 2019

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.