Lubušské vojvodství

Lubušské vojvodství zahrnuje části několika historických zemí, které před rokem 1945 nikdy netvořily jeden celek. Jsou to:

• severozápadní část Dolního Slezska: Zelená Hora, Nowa Sól, Zaháň
• jižní polovina braniborské Nové marky: Gorzów Wielkopolski[pozn. 1], Kostřín, Słubice, Drezdenko
• západní okraj Velkopolska: Babimost, Międzyrzecz, Skwierzyna, Wschowa
• polský díl Dolní Lužice: Gubin, Żary, Łęknica

Nová marka na sklonku 15. století

Lubušsko ve středověku

Zemská příslušnost centrální části vojvodství s městy Świebodzin, Krosno Odrzańskie a Sulechów je sporná: jedná se o původně slezská území, která na sklonku 15. století (Krosno, Sulechów), případně na začátku 19. století (Świebodzin), připadla Braniborsku.

Na základě Jaltské a Postupimské konference byla určena nová východní hranice Německa na Odře a Lužické Nise. Inkriminované území připadlo socialistickému Polsku a proběhla na něm téměř úplná výměna obyvatelstva. Ze začátku bylo spravováno v rámci Obvodu II. Dolní Slezsko (jižní část) a Obvodu III. Západní Pomořansko (severní část)[pozn. 2], načež v září 1945 došlo k přičlenění podstatné jeho části s Gorzówem a Zelenou Horou k Poznaňskému vojvodství a zbytku v červnu 1946 k Vratislavskému.

V roce 1950 vzniklo „staré“ Zelenohorské vojvodství a byl tak poprvé v dějinách vytvořen administrativní celek v hrubých rysech odpovídající dnešnímu Lubušskému vojvodství (patřil k němu navíc okres Hlohov). Při zavedení 49 „malých krajů“ roku 1975 došlo k jeho rozdělení mezi Gorzówské a „nové“ Zelenohorské s výjimkou Wschowy, která odteď spadala pod Lešno, a Hlohova přičleněného k Lehnickému vojvodství.

Správní reforma z roku 1998 vlastně obnovila Zelenohorské vojvodství z období 1950–1975 (vyjma Hlohova), přičemž Gorzów Wielkopolski se stal jeho druhým hlavním městem a název byl změněn na kvazihistorický. Ten je odvozen od městečka Lubuš (Lebus), které nyní leží mimo jeho území na německém břehu Odry a ve středověku bylo centrem kmenového území slovanských Lubušanů, na něž se polská poválečná propaganda odvolávala při odůvodňování svých historických nároků na „znovuzískaná území“. Lubušsko v tom smyslu tvořila oblast na Odře mezi ústím Lužické Nisy a Noteće, zahrnovalo tedy zhruba severozápadní čtvrtku dnešního vojvodství.[1]

Po druhé světové válce a zejména po roce 1998 byl termín Lubušsko (polsky Ziemia Lubuska) oprášen a získal nový význam jakožto synonymum pro území celého Lubušského (dříve Zelenohorského) vojvodství, které dnes fakticky tvoří jednu funkční oblast a vzhledem k poválečné výměně populace a vymizelé braniborské, lužické či slezské identitě současných obyvatel se také stává novým kulturně-zeměpisným regionem na mapě Polska.[2][3][4]

Krajina v Národním parku Ústí Warty poblíž Kostřína

Lubušské vojvodství má rozlohu 13 987,93 km². V červnu 2020 čítalo 1 010 177 obyvatel[5] a je tak po Opolským druhým nejméně lidnatým polským vojvodstvím. Míra urbanizace činí 64,95 %[6], hustota zalidnění je na polské poměry značně podprůměrná (72,21 obyv./km²).

Nachází se na západě Polska a sousedí:

• na západě se spolkovými zeměmi Braniborsko a Sasko v Německu, délka hranice je 195,6 km;
• na jihu s Dolnoslezským vojvodstvím, délka hranice je 224,4 km;
• na východě s Velkopolským vojvodstvím, délka hranice 278,3 km;
• na severu se Západopomořanským vojvodstvím, délka hranice je 206,2 km;

Celé území vojvodství se rozkládá v nížinných oblastech, které jsou součástí Středoevropské nížiny, přesněji Středopolských nížin nebo Jihobalstského pojezeří. Míra zalesnění je s odstupem nejvyšší v Polsku – v roce 2018 činila 49,3 %.[7] V Lubušském vojvodství se nachází Národní park Ústí Warty, část Drawenského národního parku a dále osm chráněných krajinných oblastí (park krajobrazowy). Z více než 500 jezer jsou největší Sławskie v okrese Wschowa, Niesłysz poblíž Świebodzina a Osiek u městečka Dobiegniew. Vodní plochy představují přes 9 % území vojvodství.[8]

Administrativní mapa vojvodství

Lubušské vojvodství je rozděleno na 12 okresů a dvě města s postavením okresu (městské okresy) – Zelená Hora (141 222 obyvatel[9]) a Gorzów Wielkopolski (123 609 obyvatel[10]). Třetím stupněm administrativního členění jsou 82 gminy, z toho 9 městských, 34 městsko-vesnické a 39 vesnických.

Okres	Sídlo	Počet obyvatel (2019)
Okres Gorzów (Powiat gorzowski)	Gorzów Wielkopolski	71 836
Okres Krosno Odrzańskie (Powiat krośnieński)	Krosno Odrzańskie	54 829
Okres Międzyrzecz (Powiat międzyrzecki)	Międzyrzecz	57 565
Okres Nowa Sól (Powiat nowosolski)	Nowa Sól	86 156
Okres Słubice (Powiat słubicki)	Słubice	46 929
Okres Strzelce-Drezdenko (Powiat strzelecko-drezdenecki)	Strzelce Krajeńskie	49 009
Okres Sulęcin (Powiat sulęciński)	Sulęcin	35 193
Okres Świebodzin (Powiat świebodziński)	Świebodzin	55 790
Okres Wschowa (Powiat wschowski)	Wschowa	38 831
Okres Zaháň (Powiat żagański)	Zaháň	78 953
Okres Zelená Hora (Powiat zielonogórski)	Zelená Hora	75 559
Okres Żary (Powiat żarski)	Żary	96 111