Warta

Warta (česky Varta) je řeka ve středozápadním Polsku. Protéká územím Slezského, Lodžského, Velkopolského a Lubušského vojvodství. Je to pravý přítok Odry. Délka Warty je větší než délka Odry nad místem soutoku. Je 762 km dlouhá. Povodí má rozlohu 54 529 km².

Warta
Warta u Wronki
Základní informace
Délka toku808,2 km
Plocha povodí54 529 km²
Průměrný průtok195 m³/s
SvětadílEvropa
Pramen
Zawiercie
50°29′26,52″ s. š., 19°29′23,64″ v. d.
Ústí
do Odry
52°35′54,96″ s. š., 14°36′37,08″ v. d.
Protéká
Polsko Polsko (Slezské, Lodžské, Velkopolské, Lubušské vojvodství)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Baltské moře, Odra
Geodata
OpenStreetMapOSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Průběh toku

Pramení v blízkosti Kromołowa, nejstarší části města Zawiercie na Krakovsko-čenstochovské juře (Wyżyna Krakowsko-Częstochowska) a poté vtéká do Velkopolské nížiny. Ve městě Čenstochová mění směr a teče na sever v úzké dolině. U města Kolo se obrací na západ do Wartsko-Oderské pradoliny. Nedaleko města Śrem začíná Poznaňský průlom Warty. Za Poznaní mine západně Notecký prales a vtéká do Toruňsko-Eberswaldské pradoliny. Ve městě Santok přijímá svůj největší přítok Noteć. Na oddělených úsecích využívá pradoliny vzniklé po odtoku ledovcových vod. Do Odry se vlévá na německých hranicích v Kostříně, nad kterým byl vytvořen Národní park Ústí Warty.

Přítoky
  • zleva – Kiełbaska, Liswarta, Prosna, Obra, Postomia
  • zprava – Widawka, Rgielewka, Ner, Meszna, Wełna, Noteć, Kłodawka, Cybina
Přítoky Warty
Název řeky Přítok Pramen Ústí Délka

[km]

 Povodí

[km2]

Stradomka L Herby Čestochová 19,5 256,8
Radomka P Blok Dobryszyce Bobry 15,0 51,4
Liswarta L Mzyki Kule 93,0 1558
Olešnice L Wieluń Niechmirów 37,8 608
Widawka P Radomszczańská pahorkatina gmina Kodrąb Jeziorko 95,8 2385
Żeglina L Złoczew Sieradz 30,0
Ner P Lodž Majdany 134,0 1866
Rgielewka P Józefowo Powiercie 35,0
Kiełbaska L Żdżenice Koło 45,0 490,9
Powa L Smaszew Rumin 44,2 369,5
Warcica P Koło Pogorzałki 20,5
Czarna Struga L Żelazków Zagórów 52,0
Meszna P jezero Powidzkie Policko 37,0 705
Wrześnica P Hnězdno Samarzewo 49,0 355
Prosna L Wolęcin Modlica 216,8 4924,7
Lutynia L Korytnica Orzechowo 60,0
Maskawa P Józefowo Jaszkowo 56,4 620,8
Samica Stęszewska L Grzebienisko Rogalinek 37,8 182,7
Wirenka L Palędzie Łęczyca 17,0
Kopel[1] P mezi obcemi Sokolniki Gwiazdowskie a Puszczykowo-Zaborze Czapury 34,0 388
Strumień Junikowski L Ławica Luboň 11,7 48,4
Bogdanka L Strzeszyńské jezero Poznaň 9,0
Cybina P Iwno Poznaň 41,0 213
Główna P Lednica Poznaň 45,6 247
Trojanka P Puszcza Zielonka Mściszewo 20,0 147,6
Wełna P Osiniec Oborniki 118,0 2621
Samica Obornicka L Kierské jezero Kiszewo 36,5 224,1
Sama L Batorowo Obrzycko 44,2 448,4
Oszczynica L Lubocześnické jezero Sieraków 37,5 293,7
Obra L Stara Obra Skwierzyna 254,0 4022
Noteć P Szczecin Santok 391,3 17300
Kłodawka P Velké Karské jezero Gorzów Wielkopolski 27,3
Witna P Velké jezero, okolí Białczyk 15,0
Postomia L Postomsko jezero Kostřín nad Odrou 67,0 425

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Warta na polské Wikipedii.

Osídlení

Na řece leží města Zawiercie, Myszków, Čenstochová, Działoszyn, Sieradz, Warta, Uniejów, Kolo, Konin, Pyzdry, Śrem, Mosina, Puszczykowo, Luboň, Poznaň, Oborniki, Obrzycko, Wronki, Sieraków, Międzychód, Skwierzyna, Gorzów Wielkopolski a Kostřín nad Odrou.

Gorzów Wielkopolski. Přeplavání řeky při teplotě vody 4,5°C

Vodní režim

Vyšší vodní stav má na jaře (březen, duben), v létě a na podzim může docházet k nárazovým povodním. Nezamrzá každý rok. Průměrný dlouhodobý průtok činí 215 m³/s. V délce 350 km je regulovaná pomocí jezů.

Využití

Na řece je možná vodní doprava do Poznaně a pro menší lodě až k ústí levého přítoku řece Prosna. Přes splavný přítok Noteć a Bydhošťský průplav mezi městy Nakło nad Notecią a Bydhošť je spojena s povodím řeky Visly.

Odkazy

Reference
  1. Komisja Nazw Miejscowości i Obiektów Fizjograficznych: Hydronimy. Izabella Krauze-Tomczyk, Jerzy Ostrowski (oprac. red). T. 1. Cz. 1: Wody płynące, źródła, wodospady. Warszawa: Główny Urząd Geodezji i Kartografii, 2006. ISBN 83-239-9607-5.

Literatura

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.