Franko Škugor

Franko Škugor (* 20. září 1987 Šibenik) je chorvatský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP World Tour nevyhrál žádný turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal do července 2017 sedm titulů ve dvouhře a čtrnáct ve čtyřhře.[2]

Franko Škugor
PřezdívkaFranky[1]
StátChorvatsko Chorvatsko
Datum narození20. září 1987 (34 let)[1]
Místo narozeníŠibenik, Jugoslávie[1]
BydlištěZáhřeb, Chorvatsko[1]
Výška198 cm[1]
Hmotnost96 kg[1]
Profesionál od2005
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek457 906 USD
Dvouhra
Poměr zápasů8–23
Tituly0 ATP, 2 challengery, 5 Futures
Nejvyšší umístění145. místo (25. dubna 2016)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo kvalifikace (2011)
French Open2. kolo kvalifikace (2011, 2012)
Wimbledon1. kolo (2016)
US Open2. kolo kvalifikace (2008, 2010)
Čtyřhra
Poměr zápasů100–95
Tituly0 ATP, 10 challengerů, 4 Futures
Nejvyšší umístění82. místo (24. dubna 2017)
Čtyřhra na Grand Slamu
Wimbledonsemifinále (2017)
Týmové soutěže
Davis Cupfinále (2016)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20170715a15. července 2017
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v dubnu 2016 na 145. místě a ve čtyřhře pak v dubnu 2017 na 82. místě. Trénuje ho bývalý tenista Lovro Zovko.[1]

V chorvatském daviscupovém týmu debutoval v roce 2015 prvním kolem světové skupiny proti Srbsku, v němž prohrál čtyřhru po boku Marina Draganji i závěrečnou dvouhru s Filipem Krajinovićem. Srbové zvítězili 5:0 na zápasy. V roce 2016 se stal členem týmu, jež prohrálo světové finále s Argentinou 2:3 na zápasy. Do září 2017 v soutěži nastoupil ke čtyřem mezistátním utkáním s bilancí 1–2 ve dvouhře a 2–1 ve čtyřhře.[3]

Tenisová kariéra

V rámci hlavních soutěží challengerů ATP debutoval v červnu 2004, když na turnaj v italské Reggii Emilii obdržel divokou kartu. V úvodním kole podlehl Argentinci Nicolasi Toderovi.[2] Premiérový singlový titul v této úrovni si odvezl ze srpnového Beijing International Challenger 2010, konaného v Pekingu poté, co ve finále zdolal Francouze Laurenta Recouderca ve třech setech.[1][2]

V kvalifikaci dvouhry okruhu ATP World Tour debutoval na červencovém ATP Vegeta Croatia Open 2005 v Umagu, kde jej v úvodním duelu zdolal Španěl Albert Portas. Hlavní soutěž dvouhry si poprvé zahrál po obdržení divoké karty na únorovém PBZ Zagreb Indoors 2008, kde jej v otevíracím duelu vyřadil Rakušan Stefan Koubek.[1] Na bastadském Catella Swedish Open 2010 se premiérově probojoval do čtvrtfinále, v němž jej zastavil pozdější španělský vítěz turnaje a čtvrtý nasazený Nicolás Almagro.[1]

Do premiérového finále na okruhu ATP Tour postoupil na ATP Vegeta Croatia Open Umag 2014, když ve finále čtyřhry s Dušanem Lajovićem nestačili na českou dvojici František Čermák a Lukáš Rosol ve dvou setech.[1]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu Wimbledonu 2016 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v níž na jeho raketě zůstali Srb Peđa Krstin, Španěl Daniel Muñoz de la Nava a Rakušan Gerald Melzer. V úvodním kole však skončil na raketě dvacátého šestého nasazeného Francouze Benoîta Paireho až po pětisetové bitvě, když o postupujícím rozhodl závěrečný set poměrem her 10–8.[1]

Finále na okruhu ATP World Tour

Legenda (před/od 2009)
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0–0)
ATP World Tour Finals (0–0)
ATP World Tour Masters 1000 (0–0)
ATP World Tour 500 (0–0)
ATP World Tour 250 (0–1 Č)

Čtyřhra: 1 (0–1)

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 27. července 2014 Umag, Chorvatsko antuka Dušan Lajović František Čermák
Lukáš Rosol
4–6, 6–7(5–7)

Tituly na challengerech ATP

Legenda
Challengery (2 D; 10 Č)

Dvouhra (2)

č. datum turnaj povrch poražený finalista výsledek
1. 8. srpna 2010 Peking, ČLR tvrdý Laurent Recouderc 4–6, 6–4, 6–3
2. 3. května 2015 An-ning, ČLR antuka Gavin Van Peperzeel 7–5, 6–2

Čtyřhra (10)

č. datum turnaj povrch spoluhráč poražení finalisté výsledek
1. 26. ledna 2013 Bucaramanga, Kolumbie antuka Marcelo Demoliner Sergio Galdós
Marco Trungelliti
7–6(10–8), 6–2
2. 8. června 2013 Arad, Rumunsko antuka Antonio Veić Facundo Bagnis
Júlio César Campozano
7–6(7–5), 4–6, [11–9]
3. 17. srpna 2013 Cordenons, Itálie antuka Marin Draganja Norbert Gombos
Roman Jebavý
6–4, 6–4
4. 7. června 2014 Arad, Rumunsko (2) antuka Antonio Veić Radu Albot
Artem Sitak
6–4, 7–6(7–3)
5. 28. června 2014 Marburg, Německo antuka Jaroslav Pospíšil Diego Schwartzman
Horacio Zeballos
6–4, 6–4
6. 13. srpna 2016 Gatineau, Kanada tvrdý Tristan Lamasine Jarryd Chaplin
John-Patrick Smith
6–3, 6–1
7. 2. října 2016 Orléans, Francie tvrdý Nikola Mektić Ariel Behar
Andrej Vasilevskij
6–2, 7–5
8. 9. dubna 2017 Sophia Antipolis, Francie antuka Tristan Lamasine Uladzimir Ignatik
Jozef Kovalík
6–2, 6–2
9. 23. dubna 2017 Tchaj-pej, Tchaj-wan koberec (h) Marco Chiudinelli Sančaj Ratiwatana
Sončat Ratiwatana
4–6, 6–2, [10–5]
10. 7. května 2017 Ostrava, Česko antuka Džívan Nedunčežijan Rameez Junaid
Lukáš Rosol
6–3, 6–2

Finále soutěží družstev: 1 (0–1)

Stav Č. Datum Soutěž Povrch Spoluhráči Finalisté Výsledek
Finalista 1. 25.–27. listopadu 2016 Davis Cup 2016
Záhřeb, Chorvatsko
tvrdý (h) Marin Čilić
Ivo Karlović
Ivan Dodig
Juan Martín del Potro
Federico Delbonis
Leonardo Mayer
Guido Pella
2–3

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Franko Škugor na anglické Wikipedii.

  1. Franko Škugor na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20170715a15. července 2017
  2. Franko Škugor na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20170715a15. července 2017
  3. Franko Škugor na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20170206a6. února 2017

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.