François Hollande

Narodil se v normanském Rouenu. Jeho matka Nicole Frédérique Marguerite Tribert (1927–2009) byla sociální pracovnice, otec Georges Gustave Hollande (* 1923) byl lékař (otorhinolaryngolog). Jeho otec byl příznivcem krajní pravice, za kterou v letech 1959 a 1965 kandidoval v místních volbách.

Hollande s bývalou partnerkou Ségolène Royalovou v roce 2007

François Hollande vystudoval obchodní školu HEC v Paříži, Pařížský institut politických věd a v roce 1980 absolvoval také prestižní École nationale d'administration (ENA).[3]

Již během studií se začal angažovat v řadách Socialistické strany. Během své kariéry prošel řadou postů v místní samosprávě, působil např. jako starosta Tulle mezi lety 2001 a 2008. Krátce také pracoval jako advokát. V letech 1988–1993 a 1997–1999 byl poslancem francouzského Národního shromáždění. V roce 1997 se stal předsedou francouzské Socialistické strany, poté, co se Lionel Jospin stal premiérem. Pozici si udržel také po porážce levice v roce 2002 a funkci opustil až v roce 2008.

V roce 1999 byl několik měsíců poslancem Evropského parlamentu a členem frakce Strany evropských socialistů.[4] V letech 2002 a 2007 byl opět zvolen do dolní komory francouzského parlamentu. Do nastoupení funkce prezidenta byl poslancem prvního obvodu departementu Corrèze. Od roku 2008 byl také předsedou generální rady tohoto departementu.

V roce 2011 vyhrál Hollande primárky na úřad prezidenta za francouzskou Socialistickou stranu, když k jeho vítězství přispělo i to, že dosavadní favorit strany Dominique Strauss-Kahn po skandálech ze své kandidatury odstoupil.[5] V 1. kole prezidentských voleb porazil Hollande těsně dosavadního prezidenta Nicolase Sarkozyho. Získal 28,6 % hlasů, nejvíce z deseti kandidátů.[6] Sarkozyho porazil i ve druhém kole ziskem 51,6 % hlasů všech voličů a byl tak zvolen prezidentem Francie.

Hollande nastoupil do úřadu prezidenta dne 15. května 2012. Téhož dne jmenoval premiérem (předsedou vlády) dosavadního předsedu parlamentního klubu Socialistické strany Jean-Marca Ayraulta a vykonal první zahraniční návštěvu v Berlíně, kde jednal s německou kancléřkou Angelou Merkelovou o evropské hospodářské a měnové krizi. 18. a 19. května 2012 se zúčastnil jednání tzv. G8 v Camp David na pozvání prezidenta USA Baracka Obamy. V následujících dnech 20. a 21. května 2012 probíhal za jeho účasti summit NATO v Chicagu.

V červenci 2014 podpořil právo Izraele na obranu v konfliktu v Gaze proti palestinskému hnutí Hamas.[7]

Během krizového summitu EU k migraci v reakci na evropskou migrační krizi v září 2015 Hollande kritizoval odmítavý postoj některých středodoevropských států, včetně Česka, k povinným kvótám na přijímání migrantů a prohlásil na adresu těchto zemí: "Ti, kdož nesdílejí naše hodnoty, ti, kdož dokonce nerespektují tyto principy, se potřebují začít ptát sebe sama, jaké je jejich místo v Evropské unii."[8]

Hollandova vláda podpořila saúdskou vojenskou intervenci v Jemenu proti jemenským šíitům, kteří se v roce 2014 zmocnili hlavního města a velké části země, a jen v roce 2015 povolila prodej zbraní do Saúdské Arábie v celkové hodnotě 18 miliard dolarů.[9] Podle některých kritiků tak Francie porušila smlouvu o obchodu se zbraněmi, protože ve válce v Jemenu dochází k útokům na civilisty a dalším válečným zločinům ze strany arabské koalice vedené Saúdy.[10]

1. prosince 2016 oznámil, že ve volbách v roce 2017 se nebude ucházet o znovuzvolení prezidentem. Jeho mandát tak skončil 14. května 2017. [11] Jeho nástupcem v úřadu prezidenta se stal Emmanuel Macron.

Během studií na École Nationale d'administration se seznámil se Ségolène Royalovou, se kterou žil až do roku 2007 a se kterou má čtyři děti. Ségolène Royalová se také stala političkou a v prezidentských volbách 2007 prohrála s Nicolasem Sarkozym.

Od roku 2010 byla Hollandovou partnerkou novinářka Valérie Trierweilerová. V lednu 2014 však vyšlo najevo, že prezident má vztah s herečkou Julií Gayet. Poté, co se zprávy o něm objevily v médiích, byla Trierweilerová hospitalizována.[12] Několik dní nato Hollande oznámil, že vztah s Trierweilerovou ukončil.[13]