Filozofická fakulta Univerzity Karlovy

Pod názvem fakulta svobodných umění byla založena Karlem IV. 7. dubna 1348 jako jedna ze čtyř původních fakult Univerzity Karlovy v Praze. Označení „filozofická“ v názvu souvisí se skutečností, že v minulosti byla filosofie chápána šířeji než dnes, a to ve smyslu věda nebo láska k moudrosti. V tehdejší době bylo zvykem absolvovat nejprve fakultu svobodných umění, na níž se studenti vzdělávali především v rétorice a filosofii. Proto se fakulta záhy stala nejpočetnější součástí univerzity a již v roce 1366 věnoval císař Karel IV. mistrům svobodných umění první pražskou kolej – Karolinum.

Po husitských válkách se stala fakulta svobodných umění na dvě století jádrem celé univerzity. Od 17. století se začala oficiálně nazývat Filozofickou fakultou a až do poloviny 19. století poskytovala průpravné vyšší vzdělání pro budoucí studenty jiných fakult. Bylo zde možno studovat kromě filozofie také estetické nauky, pedagogiku, matematiku, astronomii, přírodní vědy, inženýrské vědy, ekonomii a historii. V 19. století se začaly kromě orientalistiky, archeologie a religionistiky významně rozvíjet i velké filologické obory jako český jazyk, italština, francouzština, angličtina a hebrejština. Po liberalizaci výuky v druhé polovině 19. století se podařilo v roce 1897 otevřít studijní obory filozofické fakulty i ženám.

I přes rozdělení univerzity na českou a německou v roce 1882 a osamostatnění přírodovědecké fakulty v roce 1920 hrála fakulta v rámci celé univerzity klíčovou roli, a to až do uzavření školy nacistickými okupanty v roce 1939, jež bylo spojeno s perzekucí učitelů a studentů. Po osvobození v roce 1945 zažila FF UK několik plodných let, která byla v roce 1948 násilně ukončena nástupem komunistického režimu, po němž prestiž školy kvůli nucenému odchodu desítek vynikajících pedagogů a zavedení marxisticko-leninských předmětů poklesla. V šedesátých letech se fakulta pomalu začala otvírat význačným osobnostem své doby, avšak reformní proces zastavila sovětská okupace v roce 1968 a následná normalizace československé společnosti. Proti pasivitě a konformitě většiny českého národa protestoval sebeupálením student této fakulty Jan Palach.[3] Až po porážce komunistického režimu a odchodu jeho kompromitovaných exponentů v roce 1989 se fakulta znovu etablovala jako jeden z nejprestižnějších vysokoškolských ústavů v České republice. Díky své téměř sedmisetleté tradici, úspěšné vědecké a pedagogické činnosti a šíři studijních oborů má FF UK vynikající jméno i v mezinárodním měřítku.[4]

Sv. Kateřina jako patronka pražské filozofické fakulty, obraz Karla Škréty v Karolinu.

Za sedm století existence FF UK prošly jejími přednáškovými sály desítky výrazných osobností, ať již v roli děkanů, pedagogů či studentů.

• Jan Hus (jako její děkan)
• právník Viktorin Kornel ze Všehrd
• filozofové Bernard Bolzano, Ernst Mach, Jan Patočka
• archeolog Bedřich Hrozný
• historik Josef Pekař
• státníci Tomáš Garrigue Masaryk a Edvard Beneš
• chemik Jaroslav Heyrovský
• literární vědci F. X. Šalda, Jan Mukařovský, René Wellek
• básník Jaroslav Vrchlický
• fyzik Albert Einstein
• spisovatel Karel Čapek
• Jan Palach

Ze současných osobností české kulturní scény zde studovali spisovatelé Vít Kremlička, Michal Viewegh, Miloš Urban, Radka Denemarková, Petra Hůlová či hudební skladatel Miroslav Srnka. FF UK absolvovala i ombudsmanka Anna Šabatová a předsedkyně Akreditační komise ČR politoložka Vladimíra Dvořáková.

Fakultní pečeť z druhé poloviny 17. století.

Budova Filozofické fakulty z let 1924-1930 podle návrhu architekta Josefa Sakaře.

Interiér hlavní budovy na Palachově náměstí

Historický kabinet s původním vybavením z roku 1930.

Velikostí své akademické obce fakulta předčí i většinu českých vysokých škol. Drží primát co do počtu studijních oborů, z nichž však většinu studuje relativně malý počet posluchačů v řádu desítek, někdy i jednotek. Tyto malé obory jako arabistika, íránistika, turkologie, koreanistika, indonesistika, logika či estetika jsou vyučovány na specializovaných pracovištích špičkové úrovně. Hloubková výuka tak pestré palety malých oborů nemá na jiných fakultách v České republice obdobu.

FF UK je zároveň jedinou fakultou v Evropě, na které se učí všechny jazyky, kterými se mluví v členských zemích Evropské unie. Vedle obecně nejrozšířenějších germánských, románských a slovanských jazyků zde lze studovat africké jazyky, albánštinu, bengálštinu, hebrejštinu, hindštinu, indonéštinu, japonštinu, mongolštinu, vietnamštinu či sanskrt. Absolventi těchto oborů se uplatňují v diplomatických a tlumočnických službách.

Mezi hlavní a podle počtu studentů největší obory patří velké filologie (bohemistika, anglistika, germanistika, hispanistika, romanistika), historie a filozofie. Vedle toho nabízí FF UK široké spektrum disciplín od tradiční filozofie, religionistiky, logiky a estetiky po pedagogiku, psychologii, sociologii, politologii, andragogiku, divadelní a filmovou vědu až po progresivní studia nových médií.[5]

Díky četným mezinárodním výměnným programům tráví řada studentů část svého studia v zahraničí. Stejně tak přijíždí každý rok několik stovek zahraničních studentů. Mezi tyto programy patří např. Erasmus, CEEPUS, Visegrádský fond, DAAD, Aktion, vládní stipendia či řada bilaterálních smluv.[6]

V souvislosti s tzv. třetí rolí univerzity považuje FF UK za svoji společenskou roli kromě výuky a výzkumu také přispívání do aktuální veřejné debaty svými odborníky a výzkumem. Pořádá proto řadu workshopů, přednášek a festivalů pro širokou veřejnost, žáky základních a středních škol či seniory:[7]

• zájmové studium pro seniory Univerzita třetího věku
• workshopy pro děti od 3. do 9. třídy ZŠ Dětská univerzita
• festival pro veřejnost Open Square
• festival pro veřejnost Týden diverzity
• popularizační akce Den vědy
• Noc filosofie

S veřejností na její půdě debatovali osobnosti jako dalajláma, Madeleine Albrightová, čínský disident Aj Wej-Wej či ruský historik Andrej Zubov.

Na FF UK působí kolem třiceti studentských spolků a iniciativ. Studentský život zde má silnou a dlouhou tradici.