Anna Šabatová

Narodila se v rodině politického pracovníka KSČ a učitele brněnské univerzity Jaroslava Šabaty, který se v roce 1968 stal představitelem reformního křídla komunistické strany.

Od roku 1969 studovala filozofii a historii na Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Ve třetím ročníku byla zatčena a odsouzena na tři roky odnětí svobody za organizování letákové akce k parlamentním volbám (v listopadu 1971), na níž se podílela spolu se svým otcem Jaroslavem a bratrem Janem, a za podíl na šíření samizdatu. Trest vykonávala ve věznici v Opavě. V prosinci 1973 byla podmíněně propuštěna, studia již nemohla dokončit a pracovala jako úřednice.

V prosinci 1976 podepsala Chartu 77 (v roce 1986 byla její mluvčí) a podílela se i na dalších opozičních aktivitách: v době uvěznění svého manžela Petra Uhla (1979–84) vydávala jeho i svým jménem periodikum Informace o Chartě 77, v roce 1978 byla též spoluzakladatelkou Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných.[2] Po podpisu Charty 77 byla na mateřské dovolené (má tři děti)[3] a vykonávala různá nekvalifikovaná zaměstnání.[2] Od roku 1987 byla mluvčí občanské iniciativy Polsko-československá solidarita.[4]

Před Sametovou revolucí pracovala v nezávislé Východoevropské informační agentuře; v listopadu 1989 tak byla mezi lidmi, kteří rozhodovali o zveřejnění mylné informace o mrtvém studentovi Martinu Šmídovi.[5][6]

Po revoluci působila Šabatová v letech 1990–91 jako poradkyně ministra práce a sociálních věcí ČR pro styk s nevládními organizacemi. V roce 1996 dokončila dálkové magisterské studium českého jazyka a literatury na FF UK, dále pracovala jako redaktorka. V roce 1998 působila jako zástupkyně ředitele Městského centra sociálních služeb a prevence pražského magistrátu. V roce 1998 dostala jako první Východoevropanka za svou činnost Cenu OSN za obranu lidských práv.[7] V letech 1999–2000 působila jako externí poradkyně ministra práce a sociálních věcí pro oblast sociálních služeb.[8]

V letech 2004–2008 studovala na katedře právní teorie Právnické fakulty Masarykovy univerzity. Studium zakončila obhajobou disertační práce s názvem Místo veřejného ochránce práv v moderní demokratické společnosti – od administrativního k lidskoprávnímu pojetí. Analýza vývoje jednoho institutu ochrany práv. Titul Ph.D. získala v září 2008.[19] V letech 2008–2014 působila jako odborná asistentka na Katedře sociální práce Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.[14]

V březnu 2008 kandidovala za Stranu zelených jako bezpartijní do Senátu ve volebním obvodu Vyškov (obvod č. 57) a Brno-venkov.[20] Ve volbách neuspěla, se ziskem 6,14 % skončila v prvním kole voleb jako pátá z šesti kandidátů.[21]

Před volbami do Poslanecké sněmovny 2013 stála za vznikem iniciativy Volím ČSSD. A budu kroužkovat!, která podporovala Českou stranu sociálně demokratickou, a vyzývala voliče, aby využili preferenčních hlasů k podpoře některých kandidátů, například Bohuslava Sobotky a Milana Chovance.[22]

Ve volbách do Senátu PČR v roce 2020 kandidovala jako nestraník za Zelené, hnutí SEN 21 a hnutí Idealisté v obvodu č. 60 – Brno-město.[23][24] V prvním kole získala 17,94 % hlasů a postoupila tak ze 2. místa do druhého kola, v němž prohrála s kandidátem ODS a TOP 09 Romanem Krausem poměrem hlasů 42,28 % : 57,71 % a senátorkou se tak nestala.[25]

V letech 2008–2013 byla předsedkyní Českého helsinského výboru.[26] V březnu 2013 ji vystřídala Táňa Fischerová poté, co Šabatová z čela výboru odešla z rodinných důvodů.[27]

V letech 2008–2011 byla za Českou republiku členkou Evropského výboru pro zabránění mučení, který je orgánem Rady Evropy se sídlem ve Štrasburku.[28]

Anna Šabatová je držitelka Ceny OSN za obranu lidských práv, ceny Alice Garrigue Masarykové udělované velvyslancem USA a Velitelského kříže Řádu za zásluhy Polské republiky.[29]

Dne 15. června 2018 jí francouzský prezident Emmanuel Macron propůjčil nejvyšší státní vyznamenání Řád čestné legie v hodnosti rytířky.[30][31] [32]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Anna Šabatová na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Anna Šabatová
• Profil Archivováno 21. 10. 2015 na Wayback Machine na stránkách Úřadu veřejného ochránce práv
• Jan Kovanic: O té Aničce nevinné, Neviditelný pes 22. 5. 2007
• Archivované stránky k volbám do Senátu 2008