Sebeupálení
Sebeupálení je druh demonstrativní sebevraždy, spočívající většinou v polití těla hořlavou látkou a zapálení. Motivem je silný negativní postoj. Při společenských motivech se jedná o extrémní formu protestu, například proti politickým problémům. Některé filozofické nebo náboženské směry připouštějí sebeupálení jako vlastní oběť za vyšším účelem. Buddhismus tradičně praktikuje tuto formu již několik století (například džauhar). Tento bolestivý čin konají lidé typicky idealističtí. Pokusy o sebeupálení z různých (převážně osobních) důvodů jsou v ČR relativně časté.[1]
Významné případy sebeupálení
Thích Quảng Đức se upálil na protest proti perzekuci buddhistických mnichů v Jižním Vietnamu, foto: Malcolm Browne
Mapa sebeupálení v Tibetu (2009-2013)
- mnich Thich Quang Duc (11. června 1963) – na protest proti utlačování buddhismu v Jižním Vietnamu režimem Ngô Đình Diệma
- v souvislosti s Válkou ve Vietnamu se upálili:
- Alice Herzová (16. března 1965)
- Norman Morrison (2. listopadu 1965) – v reakci na použití napalmu ve Vietnamu
- Roger Allen LaPorte (9. listopadu 1965)
- George Winne Jr. (10. května 1970)
- v souvislosti s komunistickým režimem se po vietnamském vzoru upálili:
- Ryszard Siwiec (8. září 1968) – na protest proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa a proti porušování lidských práv v Polsku
- Vasil Makuch (5. listopadu 1968) – na protest proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa a proti koloniálnímu postavení Ukrajiny v rámci SSSR
- Jan Palach (16. ledna 1969) – na protest proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa
- Josef Hlavatý (20. ledna 1969) – na protest proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa
- Sándor Bauer (20. ledna 1969) – na protest proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa a proti komunistickému režimu v Maďarsku
- Miroslav Malinka (22. ledna 1969) – pokus o sebeupálení na protest proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa
- Jan Zajíc (25. února 1969) – na protest proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa
- Evžen Plocek (4. dubna 1969) – na protest proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa
- Michal Lefčík (11. dubna 1969, Košice) – slovenský voják ČSLA, který se upálil u pomníku neznámého vojína na náměstí Osvoboditelů v Košicích na protest proti okupaci Československa vojsky států Varšavské smlouvy
- Márton Moyses (13. února 1970) – na protest proti komunistickému režimu v Maďarsku a v Rumunsku
- Romas Kalanta (15. května 1972) – na protest proti okupaci Litvy Sovětským svazem
- Oskar Brüsewitz (18. srpna 1976) – na protest proti komunistickému režimu v NDR
- Jozef Aszmongyi (16. září 1992) – na protest proti rozdělení Československa
- Graham Bamford (29. dubna 1993) – aby apeloval za britskou intervenci ve válce v Jugoslávii
- Zdeněk Adamec (6. března 2003) – nejasné důvody, pravděpodobně kvůli neekologickému konzumnímu způsobu života
- Roman Mášl (2. dubna 2003) – nespokojenost se současným stavem společnosti[2]
- Roland Weißelberg (31. října 2006) – na protest proti šíření islámu ve světě
- Od roku 2009 (do září 2014) se upálilo víc než 130 Tibeťanů na protest proti čínské politice v Tibetu. Vlnu sebeupalování začal mnich Tapej z kláštera Kirti, kde se následně odehrálo ještě více než 40 podobných případů. Mezi upálenými jsou muži, ženy i mladiství do 18 let. Opakované protesty nejenže nezlepšily postoj čínské vlády vůči Tibetu, v oblastech s případy upálení se naopak životní podmínky tibetských obyvatel znatelně zhoršily.[3]
- Muhammad Buazízí (17. prosince 2010) – na protest proti ponižování ze strany úřadů a obecněji proti politice prezidenta Zín Abidín bin Alího v Tunisku
- Plamen Goranov (20. února 2013) – na protest proti korupci v Bulharsku[4]
Reference
- http://zpravy.idnes.cz/krimi.aspx?y=krimi%2Fupaleni.htm - POSLEDNÍ PŘÍPADY UPÁLENÍ
- Klaus vyzval mladé lidi, aby se neupalovali - Novinky.cz. www.novinky.cz [online]. [cit. 2020-03-21]. Dostupné online.
- Self-immolations by Tibetans
- ČTK. Bulharský "Jan Palach" po dvou týdnech boje s popáleninami zemřel. Deník.cz. 2013-03-04. Dostupné online [cit. 2020-08-06]. (česky)
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu sebeupálení na Wikimedia Commons - Webové stránky o Janu Palachovi a dalších případech sebeupálení ve světě
- Dying Without Killing: Self-Immolations, 1963–2002
Portály: Komunistický režim v Československu
Literatura
- BLAŽEK, Petr: Živé pochodně v sovětském bloku. Politicky motivované případy sebeupálení 1966-1989. Praha, ÚSTR 2019. ISBN 978-80-88292-58-6.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.