Dalajláma

Titul „dalajláma“ byl poprvé udělen mongolským vládcem Altanem-chánem, který jím v roce 1578 obdaroval Sönam Gjamccha. Sönam Gjamccho byl vysoce postavený láma, představený klášterů Sera a Däpung. Byl považován za převtělence (tibetsky tulku) Gendün Gjamccha (1475–1541), což byl převtělenec Gendünduba (1391–1474). Altan-chán pozval Sönam Gjamccha v 70. letech 16. století k mongolskému dvoru. Když až na druhé pozvání Sönam Gjamccho nabídku přijal, vydal se roku 1577 do Mongolska. Na dvoře Altan-chána začal s výukou buddhistické nauky a i sám Altan-chán brzy buddhismus přijal za svůj. Když byla učitelská činnost Sönam Gjamccha v Mongolsku u konce, Altan-chán se rozhodl, že na oplátku Sönam Gjamcchovi udělí titul, který zněl dalajláma.[3]

Titul pak byl zpětně přiznán také Sönam Gjamcchovým dvěma předchůdcům, takže za prvního dalajlámu je dnes považován Gendündub. Když se v roce 1642 stal Ngawang Lozang Gjamccho oficiálně pátým dalajlámou, stal se jako první dalajláma i světským vládcem Tibetu. Už jeho předchůdci zastávali vysoké postavení ve správě státu, avšak až 5. dalajláma se svými činy (reforma státní správy, navázání diplomatických styků s cizími zeměmi atd.) dokázal stát suverénním tibetským vládcem. Za Ngawang Lozang Gjamccha se poprvé naplno rozvinula myšlenka o „božském“ původu dalajlámů. Pátý dalajláma totiž prohlásil sebe, své předchůdce i své nástupce za vtělení bódhisattvy Avalókitéšvary.[4]

Samotné slovo dalajláma se skládá ze dvou slov: z mongolského dalaj, což znamená „oceán“, a láma či lama, což je tibetský ekvivalent sanskrtského slova guru.[5] Slovní spojení dalajláma tak doslova znamená „oceánský láma“, čili láma, jehož moudrost a ctnost jsou hluboké jako oceán.[4] V přeneseném slova smyslu bývá výraz dalajláma překládán jako „oceán moudrosti“. Tibeťané používají k oslovení dalajlámy výrazy jako jižin norbu, gjälwa rinpočhe, kundün, gongsa čhenpo či kjabgön.[4]

Dalajláma je tedy považován za převtělence neboli tulkua. V Tibetu bývá zvykem, že když tulku zemře, hledá se jeho příští zrození. (Jen pro představu, v Tibetu jsou takových tulkuů stovky.[6]) Logicky to je vždy osoba, která se narodila po smrti svého duchovního předchůdce (většinou okolo roku, ale může se jednat i o menší či mnohem větší časový odstup).

Palác Norbulingka ve Lhase, který od konce 18. století takřka po dvě staletí sloužil jako letní palác dalajlámů

Poté, co dalajláma zemře, tak v příhodné době, kterou určí zodpovědný tulku nebo regenti této linie, se zvláště ustanovená komise z mnichů pustí do vyhledávání dalajlámova nového zrození. Místo, kde mají mniši hledat, může dalajláma za svého života ještě blíže určit sám. Může se tak stát formou „zvláštních znamení“. Jakmile mniši najdou dítě, které považují za vtělení zesnulého dalajlámy, je podrobeno zvláštním zkouškám. Jestliže je úspěšně složí, je slavnostně prohlášeno za nového dalajlámu, vzato od rodiny a vychováváno v klášteře, kde se mu dostane vzdělání a dalších náležitostí potřebných pro vykonávání funkce dalajlámy. Poté, co dalajláma svá studia završí, je do své funkce slavnostně intronizován. V době studií za dalajlámu vládne regent.

Současný 14. dalajláma Tändzin Gjamccho (*1935) je nucen od roku 1959 žít v exilu, a to v Dharamsale v indickém státě Himáčalpradéš. Vlivem velmi nejisté situace v Tibetu, kdy se čínská strana snaží kontrolovat veškeré významné převtělence a zasahovat do vnitřních záležitostí tibetských buddhistů (jako se jí to podařilo např. v případě pančhenlámy) se v poslední době 14. dalajláma nechává slyšet, že jeho příští zrození nemusí být v Tibetu, jako tomu bylo u jeho předchůdců. Také připustil možnost, že se už v příštích letech zrodit více nemusí (čili že bude posledním tulkuem v linii a odejde dočasně do jiných světů) nebo může jeho příští zrozením být žena.[7] Je také možné, že nástupce současného dalajlámy bude vybrán demokratickými cestami, tzn. volbou podle schopností. V takovém případě by se však již nejednalo o tulkua předchozích dalajlámů, ale čistě o představitele tibetského národa.

Následující tabulka zachycuje seznam osob, které byly kdy rozpoznány jako převtělenci dalajlámů, byť někteří z nich se faktické vlády nedočkali:

	obrázek	Jméno	Životní data	Ve funkci	Tibetsky/Wylie
1.		Gendündub	1391–1474	*)	དྒེ་འདུན་འགྲུབ་ dge ‘dun ‘grub
2.		Gendün Gjamccho	1475–1542	*)	དགེ་འདུན་རྒྱ་མཚོ་ dge ‘dun rgya mtsho
3.		Sönam Gjamccho	1543–1588	1578–1588	བསོད་ནམས་རྒྱ་མཚོ་ bsod nams rgya mtsho
4.		Jöntän Gjamccho	1589–1617	1601–1617	ཡོན་ཏན་རྒྱ་མཚོ་ yon tan rgya mtsho
5.		Ngawang Lozang Gjamccho	1617–1682	1642–1682	བློ་བཟང་རྒྱ་མཚོ་ blo bzang rgya mtsho
6.		Cchangjang Gjamccho	1683–1706	1697–1706	ཚང་དབྱངས་རྒྱ་མཚོ་ tshang dbyangs rgya mtsho
7.		Lozang Kalzang Gjamccho	1708–1757	1751–1757	བསྐལ་བཟང་རྒྱ་མཚོ་ bskal bzang rgya mtsho
8.		Džampal Gjamccho	1758–1804	1786–1804	བྱམས་སྤེལ་རྒྱ་མཚོ་ byams spel rgya mtsho
9.		Lungtog Gjamccho	1805–1815	1808–1815	ལུང་རྟོགས་རྒྱ་མཚོ་ lung rtogs rgya mtsho
10.		Cchulthim Gjamccho	1816–1837	1822–1837	ཚུལ་ཁྲིམ་རྒྱ་མཚོ་ tshul khrim rgya mtsho
11.		Khädub Gjamccho	1838–1856	1844–1856	མཁས་གྲུབ་རྒྱ་མཚོ་ mkhas grub rgya mtsho
12.		Thinlä Gjamccho	1857–1875	1860–1875	འཕྲིན་ལས་རྒྱ་མཚོ་ ‘phrin las rgya mtsho
13.		Thubtän Gjamccho	1876–1933	1895–1933	ཐུབ་བསྟན་རྒྱ་མཚོ་ thub bstan rgya mtsho
14.		Tändzin Gjamccho	1935	od 1950 (v současnosti v exilu)	བསྟན་འཛིན་རྒྱ་མཚོ་ bstan ‘dzin rgya mtsho

(*) Titul „dalajláma“ byl udělen prvnímu a druhému dalajlámovi posmrtně.

• ŽAGABPA, Cipön Wangčhug Dedän. Dějiny Tibetu. Praha: Nakladatelství Lidové Noviny, 2000. ISBN 80-7106-410-6.
• RAMPA, Dr. T. Lobsang. Třetí oko. Praha: Trigon, 1996. ISBN 80-86159-34-5.
• TSERING, Diki. Můj syn dalajlama : příběh matky. Dekji Cchering, uspořádal, úvod a doslov napsal její vnuk Khädub Döndub. Přel. Miroslav Pošta. Praha: Lungta, 2010. ISBN 978-80-902650-3-5.
• Bstan-’dzin-rgya-mtsho, dalajlama XIV. Svoboda v exilu : vlastní životopis. 14. dalajlama Tändzin Gjamccho. 2. uprav. vyd. Přel. Josef Kolmaš. Praha: Lungta, 2011. ISBN 978-80-902650-5-9.
• Bstan-’dzin-rgya-mtsho, dalajlama XIV. Moje duchovní pouť životem. Jeho svatost Dalajlama XIV. Učení, výroky a projevy zaznamenala, přeložila, upravila a editovala Sofia Stril-Reverová. Přel. Danuše Navrátilová. Praha: Argo, 2010. ISBN 978-80-257-0290-1.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu dalajláma na Wikimedia Commons
• Stránky informující o Tibetu http://www.tibinfo.cz/
• rozcestník buddhistických učení http://www.buddhismus.cz/odkazy.php
• Videozáznam z přednášky 14. Dalajlámy z 14. 9. 2013 na téma Laskavost a vzájemná úcta v dnešní společnosti
• Slovníkové heslo dalajláma ve Wikislovníku
• (anglicky) Úřad Jeho svatosti Dalajlámy
• Státy a jejich představitelé
• Dalajlama - linie
• Český rozhlas - Co se děje s institucí dalajlamy?
• Dobré srdce.Buddhistický pohled na Ježíšovo učení (ukázky) Archivováno 4. 11. 2010 na Wayback Machine
• Dalajláma (rozhovor z cyklu České televize "Na plovárně") – video on-line v archivu ČT