Bengálština

S více než 200 miliony mluvčích je pátým nejpoužívanějším jazykem na světě. Zároveň je čtvrtým nejrozšířenějším jazykem z hlediska počtu rodilých mluvčích. Po hindštině jde také o druhý nejčastější jazyk Indie (nepočítaje angličtinu).

Díky bengálské renesanci v 19. a 20. století bylo mnoho děl z nejznámější indické literatury napsáno právě v bengálštině. V tomto jazyce byla vytvořena například díla Rabíndranátha Thákura – prvního Asijce jemuž byla udělena Nobelova cena. Bengálci bylo vedeno také mnoho reformních náboženských, filozofických a politických hnutí té doby.

Dnes ji používá cca 207 000 000 lidí. Další 4 000 000 ji používají jako druhý jazyk. Lidé mluvící bengálsky žijí kromě hlavních oblastí (Bangladéš, Indie) i v zemích jako Malawi, Spojené arabské emiráty, Spojené království, USA, Saúdská Arábie, Singapur či Nepál.

Bengálština je flexivní jazyk - slova mění tvar podle větné souvislosti.

Slovosled, i když není zcela pevný, ji řadí mezi SOV jazyky (subject – object – verb), tedy nejdříve podmět, pak předmět a nakonec sloveso.

Fonetickou výbavu více méně sdílí s ostatními indoárijskými jazyky, významným rysem jsou přídechové varianty ražených souhlásek a zvláštní řada retroflexních hlásek t – th – d – dh – n. Zvláštností oproti příbuzným jazykům je chybějící rozdíl mezi b a v.

Bengálština používá bengálské písmo, ve kterém každá souhláska obsahuje implicitní samohlásku (o) a případné jiné samohlásky se vyznačují diakritickými znaménky nad, pod, před nebo za souhláskou. Kromě toho existují i samostatné znaky pro samohlásky, které stojí na začátku slabiky.

Tradiční abecední pořadí písmen je podle fonetických vlastností, tedy nejdříve samohlásky, pak souhlásky, nejdříve ražené v pěti řadách podle místa tvorby (ka, ča, ṭa, ta, pa), v rámci řady vždy dvojice neznělých (bez přídechu a s přídechem), dvojice znělých a odpovídající nosová souhláska. Nakonec přicházejí polosamohlásky, sykavky a ostatní.

• Implicitní samohláska se vyslovuje většinou jako zadní samohláska, buď [ɔ] jako v মত [mɔt̪] „názor“, nebo [o] jako v মন [mon] „mysl“, někdy i jako otevřenější [ɒ]. V přepisech do latinky se objevuje jako o nebo ô, ale můžeme se setkat i s přepisem a po vzoru ostatních indických jazyků a písem.
• Cerebrální souhlásky ট, ঠ, ড, ঢ, ণ se vyslovují tak, že se špička jazyka opře o horní měkké patro místo o zuby. (U ণ se ale tato výslovnost zachovala jen tam, kde za ní následuje jiná cerebrální souhláska, jinde už se vyslovuje jako obyčejné [n].)
• Znaménko ং se nazývá onuššár (অনুস্বার) a má způsobovat nazalizaci samohlásky ve slabice, nad kterou se objeví. V praxi to obvykle znamená, že se na konci slabiky objeví nosová souhláska ze stejné řady, jako je počáteční souhláska následující slabiky (např. před k se objeví ng, před b se objeví m atd.)
• Znaménko ঃ se nazývá bisorg (বিসর্গ) a označuje přídech za slabikou, za kterou se objeví.
• Znaménko ্ se nazývá hosonto (হসন্ত, v sanskrtu nazývaný virám) a jeho připojení k souhlásce ruší inherentní a. V psaném textu se ale objevuje zřídka, protože pro zápis dvou a více po sobě jdoucích souhlásek se obvykle používají spřežky. hosonto má však nezastupitelnou roli při zpracování bengálštiny na počítači: uživatel zapíše třeba ka+hosonto+ša a teprve software zodpovědný za práci s fontem zařídí, že se místo těchto tří znaků objeví znak spřežky kša.
• Existují i případy, kdy se implicitní samohláska nevyslovuje, přestože není použito hosonto ani spřežka. Stává se to zejména na konci slova, ale i uvnitř, např. গামলা (gāmolā) se čte [ɡamla].

• centrální (standardní) bengálština
• západní bengálština (Kharia Thar, Mal Paharia, Saraki)
• jihozápadní bengálština
• severní bengálština (Koch, Siripuria)
• Rajbangsi
• Bahe
• východní bengálština (Sylhetti)
• jihovýchodní bengálština (Chakma)
• Ganda
• Vanga

• Obrázky, zvuky či videa k tématu bengálština na Wikimedia Commons