Eugen Karel Czernin z Chudenic

Zámek Petrohrad, hlavní sídlo Eugena Czernina

Narodil se ve Vídni jako jediný syn dlouholetého nejvyššího komořího hraběte Jana Rudolfa Černína (1757–1845) a jeho manželky Marie Terezie, rozené hraběnky Schönbornové (1758–1838). Eugen od mládí vynikal jako znalec historie, zeměpisu a dalších oborů, od svých dvanácti let až do smrti si vedl podrobný deník, který je uložen v rodinném archivu a patří k důležitým pramenům osobní povahy. Ve vlasteneckém zaujetí navázal na aktivity svého otce a udržoval styky s mnoha osobnostmi národního obrození. Patřil k významným mecenášům Národního muzea, které podporoval finančně i dary ze svých vlastních sbírek. Na zámku v Jindřichově Hradci sloučil archivy pánů z Hradce, Slavatů a Černínů z Chudenic. Po schwarzenbersko-rožmberském archivu v Třeboni byla jindřichohradecká sbírka archiválií druhou největší v Čechách a již za Evžena Černína byla zpřístupněna badatelům (František Palacký). Proslul také jako filantrop se sociálním zaměřením, stavěl domy pro dělníky na svých panstvích a založil zvláštní ústav pro vdovy a sirotky panských úředníků.

Příležitostně se angažoval také v politice, v revolučním roce 1848 jako jeden z mála velkostatkářů podpořil zrušení roboty. Později kritizoval poměry Bachova absolutismu a v roce 1860 vydal anonymní spis Poznámky o poměrech české šlechty. V letech 1861–1863 byl poslancem českého zemského sněmu za velkostatkářskou kurii svěřeneckých velkostatků. Jako majitel fideikomisu se v roce 1861 stal zároveň dědičným členem rakouské panské sněmovny. Z čestných hodností dosáhl titulů c. k. komořího a tajného rady. Po rodině Slavatů užíval také titul vladař domu jindřichohradeckého a byl dědičným nejvyšším číšníkem Českého království.

Zemřel na zámku v Petrohradě, pohřben byl v rodové hrobce v kostele sv. Jakuba v Jindřichově Hradci, který byl na jeho popud nově postaven v letech 1859–1860.[3]

Eugenova manželka Terezie Czerninová, rozená Orsini-Rosenberg (1798–1866), litografie, 1840

Po otci byl dědicem několika velkých panství v jižních, severních a západních Čechách, která jej svým rozsahem řadila mezi přední pozemkové vlastníky v Českém království (Jindřichův Hradec, Krásný Dvůr, Petrohrad, Chudenice). Při převzetí otcovského dědictví v roce 1845 byly velkostatky v Čechách ohodnoceny sumou přes tři a půl miliónu zlatých.[4] Hned po převzetí dědictví rozšířil rodový majetek přikoupením panství Mašťov v sousedství Krásného Dvora. K Mašťovu později získal ještě nedaleké Libědice. Správě majetku se osobně věnoval a měl zájem na efektivním hospodaření. Své záměry často konzultoval se Schwarzenbergy, kteří byli v jižních Čechách jeho sousedy. S několika příslušníky rodu Schwarzenbergů ostatně od dětství udržoval přátelské vztahy.[5] Na velkostatku Petrohrad nechal postavit nový pivovar (architekt Josef Zítek).[6] V návaznosti na rozšířené pěstování cukrové řepy zřídil v Krásném Dvoře cukrovar, který byl zásoben palivem z nově otevřeného uhelného dolu v Brodech.[7] Cukrovar byl otevřen také na nedokončeném zámku v Chocomyšli v západních Čechách. Jeho provoz byl ale kvůli nízkým výnosům ukončen po několika letech a zámek byl později přestavěn na lihovar.[8] Mimoto pokračoval v budování zámeckých parků na svých panstvích (Krásný Dvůr)[9], na rozdíl od otce ale upřednostňoval pobyty na zámku v Petrohradě, kde založil muzeum archeologických památek.[10] Pozornost věnoval i majetkům v západních Čechách, na nejstarším rodovém sídle v Chudenicích založil knihovnu zahrnující 1450 děl (ze tří čtvrtin v německém jazyce). Tato knihovna je^[kdy?] v majetku Národního památkového ústavu v Plzni.[11] Na chudenickém panství nechal v letech 1858–1861 přestavět zámek Lázeň[12] a pokračoval v úpravách zámeckého parku s arboretem známého pod názvem Americká zahrada.[13]

Kromě rozsáhlých velkostatků v různých částech Čech byl Eugen Černín majitelem Černínského paláce v Praze na Hradčanech. Tuto velkolepou budovu však Černínové v této době již nevyužívali a palác byl po částech pronajímán pro různé účely. Nakonec v roce 1851 koupil palác stát a od té doby zde na několik desetiletí byla umístěna kasárna. Také ve Vídni byl Eugen Černín vlastníkem významných nemovitostí. Po otci zdědil Černínský palác ve čtvrti Innere Stadt, který byl v roce 1855 prodán rodině Buquoyů. Vídeňské sídlo Černínů se později přesunulo do nového paláce vystavěného v letech 1837–1839 ve čtvrti Josefstadt. V tomto paláci byly také soustředěny bohaté umělecké sbírky zahrnující malířská díla předních evropských mistrů (Rubens, Rembrandt, van Dyck).

Čtyři synové Eugena Czernina, zleva Jaromír, Heřman, Rudolf a Humbert (litografie, Josef Kriehuber, 1847

V roce 1817 se ve Vídni oženil s hraběnkou Marií Terezií Orsini-Rosenbergovou (1798–1866), která byla později c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.[14] Z jejich manželství pocházelo šest dětí:

• 1. Jaromír (1818–1908), c. k. tajný rada, komoří, dědičný člen rakouské panské sněmovny, rytíř Řádu zlatého rouna, majitel velkostatků Jindřichův Hradec, Krásný Dvůr, Petrohrad, Chudenice, Mašťov, I. manželka 1843 Karolína hraběnka Schaffgotschová (1820–1876), II. manželka 1879 Josefína hraběnka Paarová (1839–1916)
• 2. Heřman Zdenko (1819–1892), c. k. komoří, majitel velkostatků Kysibel a Andělská Hora, manželka 1853 Aloisie hraběnka Morzinová (1832–1907), majitelka velkostatků Vrchlabí a Horní Maršov
• 3. Rudolf (1821–1873), c. k. major
• 4. Humbert (1827–1910), c.k. komoří, major, manželka 1864 Terezie hraběnka Grünnová (1840–1911)
• 5. Marie Terezie (1826–1916), manžel 1857 László (Ladislaus) hrabě Pejačević z Veröcze (1828–1916), c. k. tajný rada, komoří, dědičný člen uherské panské sněmovny, nejvyšší hofmistr arcivévodkyně Marie Annunziaty, rytíř Řádu zlatého rouna
• 6. Karolína (1830–1852)