Prokop Vojtěch Czernin z Chudenic

Narodil se jako syn Františka Josefa Czernina (1697–1733), nejvyššího dvorského sudího a tajného rady, a jeho manželky Marie Isabely z Merode-Westerloo (1703–1780). Přestože byl Prokop Vojtěch až druhorozený syn, převzal nakonec po otci rodové dominium, protože jeho starší bratr Václav Jan zemřel mlád.

V letech 1743–1744 studoval práva na Karlově univerzitě. Mezi říjnem 1744 a lednem 1746 podnikl kavalírskou cestu do německých zemí, obojího Nizozemí a Anglie. V jejím průběhu studoval necelého půl roku v nizozemském Leidenu (prosinec 1744 – červen 1745).[5][6] Patřil k mecenášům umění a kultury, především divadla. Byl jedním z patronů pražského divadla V Kotcích, ve kterém se od 1771 konala i česká představení. Udržoval přátelské vztahy a korespondenci s jeho ředitelem Johannem Josephem Brunianem.[1]

Na rozdíl od otce nezastával žádné vysoké zemské úřady. Sdílel ovšem otcovu zálibu v lovu. Měl také hudební zájmy.

Prokop Vojtěch zemřel ve věku 50 let a byl pochován jako jeho otec v kapli sv. Zikmunda katedrály sv. Víta na Pražském hradě.

Dne 28. června 1746 se ve Vídni oženil s Gundakarou Marií Antonií z Colloreda (21. 4. 1728 – 2. 10. 1757), dcerou říšského vicekancléře Rudolfa Josefa hraběte z Colloreda (1706–1788) a jeho manželky Marie Isabely ze Starhembergu (1707–1793). S rodinou Colloredů se seznámil v roce 1745 ve Frankfurtu nad Mohanem, kde tehdy pobýval během své kavalírské cesty, zatímco Rudolf Josef Colloredo zde vedl delegaci Českého království při jednání o volbě nového císaře.[7] Z prvního manželství se narodilo pět potomků – čtyři dcery a budoucí dědic rodové základny, zakladatel (jindřicho)hradecké větve Černínů Jan Rudolf, po jehož narození hrabě ovdověl. O dva roky později 18. srpna 1759 uzavřel druhý sňatek s Marií Terezou Rajskou z Dubnic (17. 5. 1736 Syrakusy – 5. 2. 1780 Praha), dcerou Františka Václava svobodného pána Rajského z Dubnic († 1741), který byl teprve v roce 1723 povýšen do panského stavu, a jeho manželky Marie Aloisie (Ludoviky) Lažanské z Bukové (1705–1778).[3] Druhá manželka mu porodila dalších jedenáct dětí – pět synů a šest dcer. Syn Wolfgang Maria z tohoto manželství založil vinořskou větev rodu. Celkem měl tedy šestnáct dětí:[2]

• 1. Marie Gabriela (25. 5. 1747 – 31. 7. 1807 Vídeň)
  • 1. ∞ (28. 10. 1766) Josef Václav z Trauttmansdorffu (20. 7. 1739 – 4. 12. 1769)
  • 2. ∞ (22. 9. 1772) Jindřich František z Rottenhanu (3. 9. 1738 – 14. 2. 1809)
• 2. Marie Josefa (21. 12. 1748 – 9. 7. 1811)
  • ∞ (12. 5. 1777) Alois z Ugarte (15. 12. 1749 – 18. 11. 1817 Štýrský Hradec)
• 3. Marie Antonie (30. 3. 1750 Vídeň – 25. 4. 1801 Vídeň)
  • ∞ (28. 4. 1773) Jan Nepomuk z Lützowu (4. 8. 1742 Doupov – 7. 2. 1822 Salcburk)
• 4. Marie Isabella (20. 10. 1755 – 16. 6. 1763)
• 5. Jan Rudolf (9. 6. 1757 Vídeň – 23. 4. 1845 Vídeň), zakladatel jindřichohradecké větve
  • ∞ (22. 10. 1781 Vídeň) Marie Terezie Josefa z Schönborn-Heussenstammu (7. 6. 1758 Vídeň – 23. 2. 1838 Vídeň)
• 6. Marie Terezie (14. 5. 1761 – po 1784)
  • ∞ (1784) Karel z Overichies
• 7. František de Paula Josef (25. 10. 1763 – 9. 9. 1794)
• 8. Walpurga (9. 2. 1765 – mladá asi 1765)
• 9. Wolfgang Maria (2. 2. 1766 – 21. 12. 1813), zakladatel vinořské větve
  • ∞ (7. 10. 1795) Marie Antonie ze Salm-Neuburgu (16. 4. 1776 – 31. 3. 1840)
• 10. Aloisie Johana Gabriela (24. 3. 1767 – mladá asi 1768)
• 11. Jan Prokop Kamil (2. 3. 1768 – 10. 5. 1771)
• 12. Petr Vojtěch Jan Nepomuk (17. 2. 1769 – 1796, na zranění v bitvě u Lipska)
• 13. Marie Anna (13. 3. 1770 – † mladá)
• 14. Marie Karolína Ludmila (15. 4. 1772 – 16. 12. 1842)
  • ∞ (17. 7. 1797) Karel Thyfibiart na Königsbracku (15. 9. 1763 – 3. 3. 1850)
• 15. Prokop Jan (15. 3. 1773 – † mlád)
• 16. Marie Františka (9. 3. 1775 – duben 1847), jeptiška v Praze

Letecký pohled na zámek Jemčina

Prokop Vojtěch ztratil otce už ve svých sedmi letech. Majetek zdědil velmi zadlužený. Do jeho plnoletosti byla jeho poručnicí matka Marie Isabella, která se zaručila věřitelům za výplatu ročního úroku 6 %. Přesto musela být některá panství prodána. V březnu 1746 převzal správu rodových statků. Součástí fideikomisu bylo pět velkých panství – Jindřichův Hradec, Chudenice, Petrohrad, Krásný Dvůr a Šmidberk (Schmiedelberg, dnes Kowary) ve Slezsku. Dále vlastnil Černínský palác v Praze, ve kterém navzdory špatné finanční situaci obnovil zbrojnici,[8] a rozsáhlou obrazovou galerii. Po svém strýci a zároveň nevlastním otci Františku Antonínu Czerninovi (1710–1739) zdědil panství Vinoř a Mělník s Hořínem.[4]^[zdroj?] Na začátku 40. let 18. století byl podle ročního příjmu z dominikálu třetím nejbohatším šlechticem v Čechách.[4][9][pozn. 1]

Jeho sestřenice a zároveň nevlastní sestra Marie Ludmila Josefa Czerninová z Chudenic (1738–1790), dcera Františka Antonína Czernina se v roce 1753 vdala za Augusta Antonína Josefa z Lobkowicz (1729–1803). Jako věno získala panství Mělník, Byšice, Čečelice se zámkem Mělník a Hořín.[10][11] Jednalo se o více než čtvrtinu černínského majetku. Po její smrti věno přešlo na lobkovickou sekundogenituru.[12]

Za sedmileté války (1756–1763) poskytl jindřichohradecký zámek rakouské armádě, která v něm zřídila polní špitál a využívala ho několik let. Dne 13. června 1773 se v Jindřichově Hradci rychle rozšířil požár, kterému neunikl ani jindřichohradecký zámek. Zasaženo bylo 47 domů a na zámku zejména střecha, 3 poboční stavení a kaple sv. Ducha, dva pivovary a hořela dokonce i dřevěná hráz Vajgaru. Prokop Vojtěch tehdy však neměl na opravu sídla dost prostředků a zámek začal pustnout. Obětí velkého požáru města bylo také zámecké divadlo ve Španělském křídle, které nechal hrabě v letech 1746–1748 zbudovat.

V letech 1748–1753 nechal přestavět lovecký zámek Jemčina na Třeboňsku, jeho pozdně barokní podobu navrhl Anselmo Lurago. Jemčině často dával přednost i před reprezentativním sídlem v Jindřichově Hradci, který byl nakonec poničený požárem. I na tomto zámku vybudoval divadlo, které se užívalo ještě při honech v 1. polovině 19. století. Podporoval rozvoj místního hřebčína, který byl založen v 17. století.

Zatímco starší syn Jan Rudolf zdědil většinu majetku, mladší syn Wolfgang Maria získal vinořské panství, které tvořilo Vinoř, Cvrčovice, Radonice, Satalice, Kbely a Miškovice.[13]