Emil Zátopek

Emil Zátopek (19. září 1922 Kopřivnice – 21. listopadu 2000 Praha), byl československý atlet, čtyřnásobný olympijský vítěz ve vytrvalostním běhu, manžel atletky Dany Zátopkové.

Emil Zátopek
Emil Zátopek v roce 1951
Osobní informace
Narození19. září 1922
Kopřivnice,
Československo Československo
Úmrtí21. listopadu 2000 (ve věku 78 let)
Praha,
Česko Česko
StátČeskoslovensko Československo
Hmotnost68 kg
Manžel(ka)Dana Zátopková (1948–2000)
Kariéra
Disciplína5000 m, 10000 m, maratón
Účasti na LOH1948, 1952, 1956
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Atletika na LOH
zlato LOH 1948 běh na 10 000 m
stříbro LOH 1948 běh na 5 000 m
zlato LOH 1952 maratón
zlato LOH 1952 běh na 10 000 m
zlato LOH 1952 běh na 5 000 m
Mistrovství Evropy v atletice
zlato ME 1950 5 000 m
zlato ME 1950 10 000 m
bronz ME 1954 5 000 m
zlato ME 1954 10 000 m
Mistrovství ČSSR v atletice
zlato MČSR 1945 5 000 m
stříbro MČSR 1945 1 500 m
zlato MČSR 1946 5 000 m
zlato MČSR 1947 5 000 m
zlato MČSR 1948 5 000 m
zlato MČSR 1950 5 000 m
zlato MČSR 1952 5 000 m
zlato MČSR 1952 10 000 m
zlato MČSR 1953 5 000 m
zlato MČSR 1953 10 000 m
zlato MČSR 1954 5 000 m
stříbro MČSR 1957 10 000 m

Kariéra

Emil Zátopek se stal prvním člověkem na světě, který uběhl trať 10 km pod 29 minut (28:54,2 1. června 1954 v Bruselu) a trať 20 km pod jednu hodinu (59:51,8 29. září 1951 ve Staré Boleslavi). Celkem vytvořil třináct světových rekordů na kilometrových a pět na mílových tratích. Jde o jednoho z největších atletů všech dob. Nejvíce ale proslul během olympijských her 1952 v Helsinkách, kde vyhrál běh na 5 km (14:06,72), 10 km (29:17,0), a dokonce i maratón (2:23:03,2), který tehdy běžel poprvé v životě. V každé z těchto disciplín tehdy zároveň ustavil nový olympijský rekord. Tento „trojboj“ se dodnes žádnému vytrvalci nepodařilo zopakovat a atletičtí experti pochybují, že se ještě někomu kdy podaří. Byl znám svým upracovaným stylem běhu, doprovázeným křečovitými grimasami, v cizině byl přezdíván česká lokomotiva a Satupekka.[1]

Začátky

Narodil se do chudé rodiny jako sedmé dítě z osmi. Měl šest bratrů a jednu sestru. V šestnácti letech začal pracovat v Baťově obuvnické továrně ve Zlíně a navštěvoval Baťovy školy.[2][3]

„Jednoho dne ukázal závodní trenér, který byl mimochodem velmi přísný, na čtyři chlapce včetně mě a řekl, že půjdeme na běžecké závody. Protestoval jsem, že jsem moc slabý a nemám na běhání kondičku, ale trenér mě poslal na prohlídku a doktor řekl, že jsem naprosto zdravý. A tak jsem musel závodit. Když jsem se rozběhl, cítil jsem, že chci vyhrát, ale skončil jsem až druhý. A tak to celé začalo,“ vzpomínal později Zátopek, jak v roce 1941 doběhl druhý při běhu Zlínem.[4] Od toho okamžiku se o běh začal vážně zajímat. O nový talent se postarali výkonní atleti Baťova klubu. Ve Zlíně začal trénovat ve společnosti tehdy elitních českých běžců, jako byli Tomáš Šalé či Jan Haluza. Právě Jan Haluza se stal na dva roky jeho prvním (neoficiálním) trenérem. Společně absolvovali také řadu závodů.

V roce 1944, tedy za pouhé tři roky, pokořil český rekord v běhu na 2000, 3000 a 5000 metrů. Po válce se stal vojákem. Byl vybrán do československého reprezentačního týmu na mistrovství Evropy 1946. Na pětikilometrové trati skončil pátý, když překonal výkonem 14:25,8 svůj vlastní rekord 14:50,2.

Zátopek před cílem, OH Londýn 1948
Zátopek a Argentinec Gorno na Letních olympijských hrách ve Finsku, 1952
Zátopek při běhu

Vrcholné úspěchy

Poprvé vstoupil na olympijské atletické závodiště na hrách v Londýně roku 1948, kde vyhrál běh na 10 km (byl to tehdy jeho druhý závod na takovou vzdálenost) a na 5 km skončil druhý za Gastonem Reiffem z Belgie. Při desetikilometrovém závodu zvítězil díky rozumně zvolenému tempu oproti dalším závodníkům, které ve velkém vedru v druhé polovině závodu předbíhal. Ve finále na 5 kilometrů, které se běželo naopak v dešti na rozbahněné dráze, prohrál až ve finiši.[5]

Následující rok se mu podařilo hned dvakrát zlomit světový rekord v běhu na 10 km a ve čtyřech dalších sezónách si třikrát vylepšil svůj vlastní rekord. Držel také světové rekordy v běhu na 5 km (1954), 20 km (dvakrát v roce 1951), 25 km (1952 a 1955), 30 km (1952) a také v hodinovém běhu (dvakrát v roce 1951). Na mistrovství Evropy 1950 vyhrál běh na 5 a 10 km a na dalším mistrovství Evropy byl znovu první na desetikilometrové trati.

Mezi legendy ale mezitím vstoupil na olympijských hrách 1952 v Helsinkách, kde vyhrál zlatou medaili v běhu na 5 km, 10 km a v maratonu. Ve všech třech těchto disciplínách navíc překonal olympijské rekordy. Desetikilometrový závod vyhrál před Alainem Mimounem, stejně jako následně běh na 5 km. Zde zvítězil po úporném boji v posledním kole (57,5 s), v němž se dostal ze čtvrtého na první místo. Třetí zlatou medaili získal, když se rozhodl zúčastnit také maratonu. Běžel ho poprvé v životě a zvítězil. Jeho strategie pro maraton byla jednoduchá: držet se Jima Peterse, britského držitele světového rekordu. Po úmorných prvních patnácti kilometrech, kdy už Peters věděl, že přecenil své síly, se ho Zátopek zeptal, co si zatím o závodu myslí. Překvapený Angličan řekl Zátopkovi ve snaze ho zmást, že tempo je dost pomalé. Čech tedy prostě zrychlil,[6] Peters závod nedokončil a Zátopek vytvořil nový olympijský rekord.

Svou zlatou medaili z maratonu se pokusil obhájit na olympijských hrách v roce 1956, na tréninku si ale poranil tříslo a musel být na šest týdnů hospitalizován. Den po návratu z nemocnice už zase trénoval, svou formu už ale zpátky nikdy úplně nezískal. Nakonec doběhl šestý za svým dlouholetým rivalem a přítelem Alainem Mimounem. Svoji sportovní kariéru ukončil v roce 1958.

Styl a tréninkové metody

Jeho běžecký styl byl velmi charakteristický a hodně se lišil od toho, co se v tehdejší době považovalo za účinný styl. Otáčel hlavou, obličej měl pokřivený námahou, čemuž vděčí za přezdívku Emil Hrozný. Když se ho lidé ptali na jeho umučený výraz ve tváři, prý odpověděl: „To víte, není to gymnastika nebo krasobruslení.” Trénoval za každého počasí, i když sněžilo, a na sobě měl často těžké vojenské kanady namísto speciálních běžeckých bot, tvrdil, že při závodě tak získá pocit lehkých nohou. Měl i speciální tréninkovou pomůcku. Běžel se svojí manželkou na zádech.

Vždycky rád poradil jiným běžcům. Často například říkal, že při běhu je vždy třeba být uvolněný, je proto dobré se koncem palce lehce dotknout ukazováčku nebo prostředníčku. Tenhle nepatrný dotyk stačí k tomu, aby paže a ramena zůstaly uvolněné.

Pozdější léta

Sportovní kariéru po roce 1945 spojil se službou vojáka z povolání. V roce 1953 vstoupil do Komunistické strany Československa. 10. června 1950, po vyhlášení rozsudku v procesu se skupinou Milady Horákové, vyšlo Zátopkovo prohlášení v Rudém právu. K odsouzeným opakovaně poznamenal, že jejich počínání bylo „hanebné“ a rozsudek schválil slovy „toť příkaz, který vyplývá z poctivé práce všech našich dělníků pro nás vojáky, aby pokojný život byl zachován“.[7]

Od poloviny roku 1956 byl tajným spolupracovníkem Vojenské kontrarozvědky s krycím jménem Macek.[8]

Historik Petr Blažek a badatel Radek Schovánek upozorňují, že Zátopek, který se narodil v roce 1922, v padesátých let spolupracoval s StB, respektive s vojenskou kontrarozvědkou (VKR). Radek Schovánek pro Echo24 uvedl, že informace o Zátopkově spolupráci je veřejně dostupná od roku 2010, kdy byly zveřejněny svazky StB. V čem přesně Zátopkova spolupráce se Státní bezpečností spočívala, není jasné.[9]

https://echo24.cz/a/S3F7k/zatopek-spolupracoval-s-stb-podle-historiku-by-nemel-byt-modlou

Jako čestný host se zúčastnil olympiády v Mexiku na podzim roku 1968.

V roce 1969 se připojil k žalobě čtyř dalších osobností (Lubomír Holeček, Pavel Kohout, Luděk Pachman, Vladimír Škutina), kterou podali kvůli křivému nařčení v souvislosti s upálením Jana Palacha na komunistického poslance Viléma Nového. Ten o nich prohlásil, že prý Palacha k činu naváděli, oni ale Palacha vůbec neznali. Zátopek při projednávání žaloby v červenci 1970 před Městským soudem v Praze ale žalobu odvolal a Novému se omluvil. Žaloba zbývajících čtyř byla zamítnuta se zdůvodněním, že „žalující nemají právo hájit svou čest před socialistickým soudem, neboť jako známí antisocialisté a pravicoví oportunisté tuto čest stejně již ztratili“.[10][11]

Po nuceném odchodu z armády jej nikde nesměli zaměstnat, místo našel roku 1969 až u podniku Stavební geologie, takže šest let jezdil a hloubil studny. S kolegy přespával v maringotce, domů se vracel na víkendy jednou za týden nebo i za tři.[12] Španělský novinář, který chtěl vidět, jak čtyřnásobný olympijský vítěz žije a kterého za ním Dana Zátopková zavezla, spatřil Zátopka, jak zablácený pracuje ve špíně a bahně. A podle Dany Zátopkové se cestou zpátky do Prahy rozplakal: „Takhle vy tady opečováváte svého hrdinu?“[13]

Na počátku 70. let ho navštívil redaktor Zdeněk Hoření (pozdější šéfredaktor Rudého práva), který napsal článek, ve kterém Zátopek odvolává svůj souhlas s dokumentem 2000 slov. Zátopek text nekonzultoval ani neautorizoval a dodatečně uznal svoji naivitu a ostudu.[14]

Sovětský svaz 8. května 1984 oznámil, že sovětští sportovci se nezúčastní Letních olympijských her v Los Angeles. O šest dnů později se k bojkotu Olympijských her přihlásilo i Československo, rozhodnutí oznámil předseda Československého olympijského výboru a ČSTV Antonín Himl. Zátopek v prohlášení pro Rudé právo tehdy rozhodnutí přivítal a připojil se k obavám o bezpečnost sportovců.[15]

Zátopek zemřel po dlouhé nemoci v Ústřední vojenské nemocnici v Praze v roce 2000 ve věku 78 let.[16] Pohřben byl na Valašském Slavíně v Rožnově pod Radhoštěm[17]. Při rozloučení v Národním divadle mu předseda Mezinárodního olympijského výboru Juan Antonio Samaranch udělil in memoriam medaili Pierra de Coubertina. Předseda Mezinárodní asociace atletických federací Lamine Diack mu udělil Zlatý řád za zásluhy.[18]

Osobní život
Náhrobek Emila Zátopka na Valašském Slavíně v Rožnově pod Radhoštěm.

Vystudoval vojenskou akademii v Hranicích. Svatba s manželkou Danou se konala 24. října 1948 v Uherském Hradišti. Vzhledem k tomu, že důstojníci museli mít od vojenských orgánů povolení k sňatku, Zátopek poslal žádost. Na ni dostal odpověď, že se mu sňatek nedoporučuje, protože rodina nevěsty nesplňuje požadovaný politický profil (Dana Zátopková byla kmotřenkou Sergěje Ingra). Teprve po vítězství na londýnské olympiádě získal Zátopek telefonické povolení sňatku. Po svatbě bydleli v Praze v domě U Půjčovny 8, během šedesátých a sedmdesátých let si postavili manželé Zátopkovi domek v Praze-Tróji.[19] Od manželky získal Emil Zátopek přezdívku Ťopek.[20]

Zátopkova manželka Dana (narozená ve stejný den jako její manžel) byla také výbornou atletkou, věnovala se hodu oštěpem. Vyhrála zlatou medaili na LOH 1952, a to jen několik okamžiků po jeho vítězství na 5 km trati, a také stříbro na LOH 1960. Mezi Emilem a Danou byl hravý vztah, když se Zátopek například pokoušel ukrojit si trochu z Danina vítězství a na tiskové konferenci prohlásil, že jeho vítězství v běhu na 5 km jeho ženu inspirovalo, Dana na to rozzlobeně reagovala slovy: „Vážně? Tak dobře, jen běž a zkus inspirovat nějakou jinou a uvidíme, jestli taky hodí oštěp padesát metrů daleko!”

Výroky
  • „Vítězství je skvělá věc, ale přátelství je ještě lepší.“
  • „Jestli chcete něco vyhrát, běžte 100 metrů. Jestli chcete něco zažít, běžte maraton.“
  • „Nebylo mi dáno běžet a usmívat se zároveň.“
  • „Je to hranice bolesti a utrpení, která dělí chlapce od mužů.“
  • Chvíli po vítězství: „Bylo to ale nejhezčí vyčerpání, které jsem kdy cítil.“
  • Na intervalovém tréninku: „Všichni mi říkali: ‚Emile, ty jsi blázen!‘ Ale když jsem poprvé vyhrál na mistrovství Evropy, tak říkali: ‚Emile, ty jsi génius.‘ “
  • Když se ho ptali na jeho zmučený výraz během závodu, Emil řekl: „To víte, není to gymnastika nebo krasobruslení.“

Přehled úspěchů
Samostatná expozice věnovaná Emilu Zátopkovi v kopřivnickém technickém muzeu

Olympijské hry

Londýn 1948

  • 5 000 m (2.)
  • 10 000 m (1.)

Helsinky 1952 [21] video

  • 5 000 m (1.)
  • 10 000 m (1.)
  • maratón (1.)

Melbourne 1956

  • maratón (6.)

Mistrovství Evropy

Oslo 1946

  • 5 000 m (5.)

Brusel 1950

  • 5 000 m (1.)
  • 10 000 m (1.)

Bern 1954

  • 5 000 m (3.)
  • 10 000 m (1.)

Mistrovství republiky
  • 5 000 m – 1945, 1946, 1947, 1948, 1950, 1952, 1953, 1954 (1.)
  • 10 000 m – 1952, 1953 (1.)
  • kros – 1948, 1949, 1952, 1954, 1955 (1.)
Zátopkova běžecká stezka ve Staré Boleslavi

Světové rekordy
DisciplínaČasDatumMísto
10 000 m29:28,211. června 1949Ostrava
10 000 m29:21,222. října 1949Ostrava
10 000 m29:02,64. srpna 1950Turku
hodinovka19 558 m15. září 1951Praha
20 000 m1:01:16,015. září 1951Praha
10 mil48:12,029. září 1951Stará Boleslav
20 000 m59:51,829. září 1951Stará Boleslav
hodinovka20 052 m29. září 1951Stará Boleslav
15 mil1:16:26,426. října 1952Stará Boleslav
25 000 m1:19:11,826. října 1952Stará Boleslav
30 000 m1:35:23,826. října 1952Stará Boleslav
10 000 m29:01,61. listopadu 1953Stará Boleslav
6 mil28:04,41. listopadu 1953Stará Boleslav
5 000 m13:57,230. května 1954Paříž
10 000 m28:54,21. června 1954Brusel
6 mil27:59,21. června 1954Brusel
15 mil1:14:01,029. října 1955Čelákovice
25 000 m1:16:36,429. října 1955Čelákovice

Školy
  • 1928–1936 Základní měšťanka v Kopřivnici
  • 1937–1941 Průmyslová škola Zlín
  • 1941–1943 Vyšší průmyslová škola chemická Zlín
  • 1945–1947 Vojenská akademie Hranice

Hodnosti a zaměstnání
  • 1944–1945 technik u firmy Baťa Zlín
  • 1947 vyřazen jako poručík, Hranice
  • 14. 11. 1969 propuštěn z armády jako plukovník
  • 1969–1975 dělník Stavební geologie, provoz Nučice
  • 4. 8. 1992 rehabilitován[22]

Vyznamenání a řády
  • 1949 nejlepší sportovec světa v anketě novinářů
  • 1951 nejlepší sportovec světa v anketě novinářů
  • 1952 nejlepší sportovec světa v anketě novinářů
  • 1952 Řád republiky
  • 1953 Zasloužilý mistr sportu
  • 1952 Řád republiky s kolektivem ÚDA
  • 1975 Mezinárodní Cena Fair Play (Paříž)
  • 1989 Stříbrný olympijský řád
  • 1989 objev a pojmenování planetky Zátopek (WH4 – katalog č. 5910 http://planety.astro.cz/planetka-5910)
  • 1991 Cena Fifty plus od Běžecké asociace Los Angeles
  • 1998 státní vyznamenání medaile Za zásluhy 1. stupně
  • 1999 Olympionik století
  • 2000 Zlatý řád IAAF – in memoriam
  • 2000 titul Sportovní legenda, udělovaný Klubem sportovních novinářů[22]

Emil Zátopek v umění
  • V roce 2002 byla postavena před olympijským muzeem v Lausanne bronzová socha Emila Zátopka, kterou vytvořil sochař Jaroslav Brož.
  • Socha Emila Zátopka ve Zlíně v roce 2014.
  • Britská skladatelka Emily Howardová v roce 2012 složila dvanáctiminutovou minioperu Zátopek!.[23]
  • V roce 2016 natočil režisér David Ondříček dokumentární film Zátopek. V roce 2019 pak začal točit i celovečerní životopisný film Zátopek,[24][25] který měl premiéru v 20. srpna 2021.

Zajímavosti
  • Jméno Emil Zátopek díky přezdívce česká lokomotiva vybrala Škoda Transportation jako marketingový název pro svou elektrickou lokomotivu 109E z roku 2008.[26]

Odkazy

Reference
  1. Budova velvyslanectví [online]. Velvyslanectví ČR v Helsinkách [cit. 2020-07-14]. Dostupné online.
  2. FULFORD, Robert. All of them oddballs: Angus Calder sees the diversity of life. The National Post. 30 March 2004.
  3. Profesionálové se v roce 1948 olympiády účastnit nesměli! Jen amatéři. Muzeum 3000: zpravodajský portál Národního muzea pro 3. tisíciletí [online]. 30. 7. 2012 [cit. 27. 12. 2018]. Dostupné z: http://muzeum3000.nm.cz/aktuality/profesionalove-se-v-roce-1948-olympiady-ucastnit-nesmeli-jen-amateri Archivováno 28. 12. 2018 na Wayback Machine
  4. Runner's World quote webpage
  5. ZÁTOPKOVÁ, Dana. Dana a Emil Zátopkovi: Náš život pod pěti kruhy. 1. vyd. Praha: Academia, 2016. 599 s. ISBN 978-80-200-2599-9. S. 171–173.
  6. http://www.ceskatelevize.cz/porady/1058319265-slava-vitezum/201471296020016-emil-zatopek/
  7. ZÁTOPEK, Emil. Rozsudek vynesl všechen československý lid. Rudé právo. 1950-06-10, s. 3.
  8. Archiv bezpečnostních složek. Protokol registrace svazků spolupracovníků, rozsah 00001-08985, reg. č. 278.
  9. ECHO24. Zátopek spolupracoval s StB, podle historiků by neměl být modlou - Echo24.cz. echo24.cz [online]. 2020-05-14 [cit. 2021-12-15]. Dostupné online. (česky)
  10. Jan Palach [online]. Univerzita Karlova [cit. 2013-12-28]. Kapitola Soudní proces. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-19.
  11. BERTON, Stanislav. Setkávání s Emilem Zátopkem. Svědomí/Conscience. 2009, čís. 5. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-30. Archivováno 30. 12. 2013 na Wayback Machine
  12. http://www.olympic.cz/cz/novinky/6818/emil-zatopek-dobehl-i-do-sine-slavy-iaaf-%5B%5D
  13. http://sport.lidovky.cz/hrdinu-soupli-do-maringotky-kral-vytrvalcu-hloubil-studne-pow-/ln-sport-ostatni.asp?c=A110525_192907_ln-sport-ostatni_vrb
  14. ZÁTOPKOVÁ, Dana. Dana a Emil Zátopkovi: Náš život pod pěti kruhy. 1. vyd. Praha: Academia, 2016. 599 s. ISBN 978-80-200-2599-9. S. 470–471.
  15. (řík). Prohlášení Emila Zátopka: Vyhrůžky sportovcům – vážné porušení olympijské charty. Rudé právo. 14. 5. 1984, roč. 64 (Právo lidu ročník 87), čís. 112, s. 7. Dostupné online [png, cit. 2012-10-24].
  16. KACLOVÁ, Markéta; SOUČEK, Petr. Zemřela největší legenda českého sportu. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2000-11-22 [cit. 2021-08-27]. Dostupné online.
  17. BURDA, Michal. Spolu v životě i smrti. Dana Zátopková spočinula na Slavíně vedle svého manžela. Moravskoslezský deník. 2020-09-20. Dostupné online [cit. 2021-02-11]. (česky)
  18. Přátelé a příznivci se rozloučili s Emilem Zátopkem. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2000-12-07 [cit. 2021-08-27]. Dostupné online.
  19. ZÁTOPKOVÁ, Dana. Dana a Emil Zátopkovi: Náš život pod pěti kruhy. 1. vyd. Praha: Academia, 2016. 599 s. ISBN 978-80-200-2599-9. S. 179–183.
  20. TEJKAL, Karel. Zátopková & Kořán – Ťopek byl baťovec, celý život!. Vital [online]. 2010-06-21. Dostupné online.
  21. http://www.stream.cz/sportovni-okamziky/669313-emil-zatopek-sokuje-svet-1952
  22. ZÁTOPKOVÁ, Dana. Dana a Emil Zátopkovi: Náš život pod pěti kruhy. 1. vyd. Praha: Academia, 2016. 599 s. ISBN 978-80-200-2599-9. S. 583–585.
  23. Zátopek opět miláčkem publika. 12 minut běží londýnskou operou. ČT24 [online]. Česká televize, 2012-06-16 [cit. 2021-08-27]. Dostupné online.
  24. Ondříček o Zátopkovi: Jeho příběh mě fascinoval od dětství. Je příkladem amerického snu. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2021-08-21 [cit. 2021-08-27]. Dostupné online.
  25. RANDUŠKA, David. „Zátopek je film pro velká plátna,“ říká režisér Ondříček. Premiéra se odložila stejně jako olympiáda. ČT24 [online]. Česká televize, 2021-08-27 [cit. 2021-08-27]. Dostupné online.
  26. SŮRA, Jan. Škoda pojmenovala nejrychlejší lokomotivu po běžci Emilu Zátopkovi. iDNES.cz [online]. 2013-06-27 [cit. 2021-08-27]. Dostupné online.

Literatura
  • ZÁTOPKOVÁ, Dana; ZÁTOPEK, Emil. Dana a Emil Zátopkovi vypravují. Ilustrace Otakar Mašek; statistická příloha "Závodění Emila a Dany v číslech" J. Popper. Praha: Naše vojsko, 1960. 258 s. S množstvím čb. fotografií.
  • ZÁTOPEK, Emil. Běží Zátopek. Praha: Olympia, 1967. 88 s.
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha: Kdo je kdo, 1991. 637–1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 1123.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 548.
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 807.
  • KOSATÍK, Pavel. Emil Běžec. Praha: Prostor, 2015. 285 s. ISBN 978-80-87064-18-4.
  • KOSATÍK, Pavel. Emil Běžec. Četba na pokračování, Rádio Dvojka, Praha 2016
  • NOVÁK, Jan; JAROMÍR 99. Zátopek: ...když nemůžeš, tak přidej!. Praha: Paseka, 2016. 99 nečísl. s. ISBN 978-80-257-1761-5.
  • BROADBENT, Rick. Vytrvalost: pozoruhodný život a doba Emila Zátopka. (původním názvem: Endurance – the extraordinary life and times of Emil Zátopek). Překlad Pavel Kreuziger. Praha: Slovart, 2016. 311 s., 16 nečíslovaných stran obrazových příloh. ISBN 978-80-7529-185-1. Obsahuje bibliografii a rejstřík.
  • ASKWITH, Richard. Dnes trochu umřeme: vzestup a pád Emila Zátopka (původním názvem: Today we die a little). Překlad Anna Kudrnová. Praha: Mladá fronta, 2017. 365 s. ISBN 978-80-204-4188-1. Obsahuje bibliografii, bibliografické odkazy a rejstřík.
  • 100 let českého sportu 1918-2018. 1. vyd. Praha: Olympia, 2018. 400 s. ISBN 978-80-7376-521-7. S. 144–145.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.