Technické muzeum Tatra

Budova muzea byla dokončena 2. října 1997 a následující den bylo muzeum poprvé otevřeno.[2] Budova byla postavena ke stoletému výročí zahájení tovární výroby automobilů. Přesunuly se do ní expozice z Lašského muzea, které od roku 1967 pod správou podniku Tatra vystavovalo historii automobilky. Výstavní plocha budovy je necelých 5 tisíc metrů čtverečních.[7] Budova muzea je přístavbou Kulturního domu KOZ II. (kulturně-osvětového zařízení). Přístavbou budovy muzea se vyřešil "palčivý estetický problém uprostřed centra města". Stavba budovy muzea začala v prosince 1996 a celá dostavba probíhala až do otevření. Architektonické tvary a podoba odpovídá trendům 90. let 20. století. [8] Exponáty byli před umístěním v tomto muzeu alokovány ve výstavním pavilonu, který byl postaven v roce 1967 a to k 70. výročí výroby automobilů v Kopřivnici. Ovšem v roku 2004 došlo pod tíhou sněhu k prolomení střechy a po té došlo i na kompletní demolici.[9] Tento prosklený pavilon byl umístěn vedle Šustalovy vily vedle Lašského muzea v Kopřivnici.

V současnosti je v Technickém muzeu Tatra sbírka osobních automobilů a letadel (v minulosti i vlak Slovenská strela a nákladní automobily, ty jsou v současnosti přesunuty a nebo zapůjčeny do Muzea nákladních automobilů Tatra). U vstupu je kopie nejstaršího vozu NW Präsident (originál je v Národním technickém muzeu v Praze a nebyl zapůjčen, proto byla vyrobena kopie). Za ním je jako zástupce vozů s rámovým podvozkem ze začátku 20. století NW typ B, NW typ S a NW typ T. Následující vozy už mají "tatrováckou koncepci podvozku" s nezávislým zavěšením kol a vzduchem chlazenými motory. Tyto vozy vyrobila ve své době firma zvaná Kopřivnická vozovka (v němčině Nesselsdorfer Wagenbau-Fabriks-Gesellschaft ze které vznikla zkratka NW), která byla přímým předchůdcem automobilky Tatra.

Po té přichází část věnovaná výrobě osobních vozidel pod vlivem konstruktéra Hanse Ledwinky. V této části je Tatra 11 (nebo také „Malá Tatra“ T 11), pak Tatra 57 (zvané lidově Hadimrška). Tyto typy jsou v muzeu v různých konstrukčních variantách. Aerodynamické limuzíny jsou umístěné v aerodynamickém sále s prototypem Tatra V 570, pak z něho vycházející Tatru 77a a po té Tatru 87 (konkrétně kus vyrobený po druhé světové válce pro maršála Jeremenka, správně Jerjomenka, za jeho provedení Ostravsko-opavské operace). Za ní jsou aerodynamické vozy z poválečné výroby, a to Tatra 600 Tatraplan a také Tatra 600 kabriolet (tento kus má speciálně upravenou karosérii z dílny Josefa Sodomky nebo také národního podniku Karosa Vysoké Mýto vytvořené kvůli účasti na Autosalónu v Ženevě, po návratu byl darován Stalinovi k sedmdesátým narozeninám)

V druhém patře je vojenský automobil Tatra 57 K nebo terénní automobil s náhonem na všechny čtyři kola V 809, po té inspektorskou drezínu Tatra 14/52 a motorové saně Tatra V 855 (rok výroby 1942). Za nimi jsou v samostatné části limuzíny s vodou chlazenými motory Tatra 17 a Tatra 70.

Za nimi jsou sportovní automobily se závodními úpravami NW typ T a NW typ U. Z poválečné éry je v muzeu Tatra 602 Tatraplan Sport (zůstal pouze podvozek z vozu Bruna Sojky po nehodě v závodě Ecce Homo ve Šternberku v roce 1951). K ní tu je formule Tatra 607-2 a Tatra 603 B (byl to vítězný vůz Marathonu della Route). Na konci jsou reprezentativní limuzíny Tatra 613 a Tatra 700 (který je poslední osobní automobil vyroběný značkou Tatra, po něm už automobilka vyráběla jenom nákladní vozy). [10]

• 
  Budova z ulice Záhumenní
• 
  Tatra 57
• 
  Tatra V 570
• 
  Tatra 77A
• 
  Tatra 87
• 
  Kabriolet Tatra 600 vyrobený speciálně pro Stalina
• 
  Muzeum Emila Zátopka v budově