Rudé právo

Rudé právo byl deník a ústřední tiskový orgán Komunistické strany Československa (KSČ), který hrál důležitou roli v propagandě režimu. Deník byl založen roku 1920, když došlo k rozkolu mezi českými sociálními demokraty a komunisty. Noviny vycházely i během druhé světové války v ilegalitě. Po roce 1960 vycházelo Rudé právo také ve slovenské mutaci, a to vedle dalších slovenských komunistických novin Pravda.

Rudé právo
První číslo Rudého práva z úterý 21. září 1920
Základní informace
Datum založení21. září 1920
Datum zániku1995
Jazykčeština
Periodicitadeník
Země původuČeskoslovensko Československo a Česko Česko
Sídlo redakcePraha, Česko
Náklad690 000 (rok 1954)
Klíčové osoby
MajitelKSČ
Odkazy
ISSN0032-6569
Číslo ČNBcnb000529747
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Po sametové revoluci na podzim 1989 se část redakce odpoutala od KSČ a začala Rudé právo vydávat sama, později deník přejmenovala na Právo. To je v současné době považováno za noviny blízké sociální demokracii.[zdroj?!] Za jakéhosi nástupce Rudého práva coby nejvýznamnějšího komunistického deníku jsou považovány Haló noviny (název je odvozen od původní přílohy Rudého práva) úzce spjaté s KSČM.

Historie

Deník Rudé právo byl založen roku 1920, kdy došlo k rozkolu mezi českými sociálními demokraty a komunisty, kdy faktický majitel socialistických novin Právo lidu Antonín Němec zabránil publikování názorů šmeralovského křídla. První číslo Rudého práva vyšlo 21. září 1920 (tento den byl pak za komunistického Československa slaven jako „Den tisku, rozhlasu a televize“). Rudé právo v záhlaví a v tiráži uvádělo vedle čísla ročníku Rudého práva i číslo ročníku Práva lidu, čímž vyjadřovalo, že se považuje za nástupce obou periodik. Právo lidu bylo po roce 1948 sloučeno s Rudým právem.

Rudé právo - 19.11. 1948

V období 1948–1989 bylo Rudé právo deníkem s nejvyšším nákladem (přesahujícím 2.170.000 výtisků) a sehrávalo klíčovou roli v ideologické propagandě. Bylo odebíráno nejen jednotlivými lidmi, ale také povinně na pracovištích, aby se tak dostalo k co nejširším masám. Zajímavostí je, že Rudé právo mělo velký (tzv. světový) formát A2[1], a to záměrně - aby „vyniklo“ mezi ostatními deníky té doby. Paradoxně to bylo jedním z důvodů proč se mj. hojně využívalo pro balení např. svačin, balíků či jiných předmětů. Posledním komunistickým šéfredaktorem Rudého práva byl Zdeněk Hoření, jeho zástupcem pak Zdeněk Porybný, který předtím působil jako zpravodaj redakce ve Washingtonu.

Porybný Hořeního ve funkci nahradil krátce po sametové revoluci na podzim 1989 a současně převzal i vedení vydavatelství Rudé právo, později vydavatelství Florenc. V září 1990 pak založil akciovou společnost Borgis a část akcií nabídl členům tehdejší redakce Rudého práva. Díky své trojjediné roli ředitele vydavatelství Florenc, šéfredaktora Rudého práva a předsedy představenstva a. s. Borgis se mu podařilo společně s dalšími členy redakce realizovat sled právních kroků, v jejichž důsledku začal od 1. ledna 1991 vydávat Rudé právo sám jako soukromý vydavatel. Podtitul „Deník KSČ“ byl pouze nahrazen obecnějším „levicový list“. V září roku 1995 pak došlo k završení polistopadové transformace deníku jeho přejmenováním na Právo.

Vyznamenání
Rudé právo - 19.12.1948

Noviny byly za svoji činnost režimem oceněny třemi řády, Řádem Klementa Gottwalda (1970), Řádem republiky (1955) a Řádem Vítězného února (1973). Insignie těchto řádů byly tištěny u titulu.

Odkazy

Reference
  1. SUK, Pavel. Rudé právo před 25 lety: Zdání změn přehlušily přípravy na sjezd v roce 1990 [online]. https://ceskatelevize.cz, 2014-09-22. Dostupné online.

Literatura
  • DOLEJŠÍ, Vojtěch. dipl.práce "Komunistický novinář Vojtěch Dolejší". FŽ UK Praha 1978. vyd. Praha: diplomová práce, 1978. 156 s.
  • FRANĚK, Jiří. Naše Rudé právo : čtyřicet let listu KSČ, který bojuje za pravdu, socialismus a mír. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1960.
  • PETRŮ, Jan. Vývoj Rudého práva v období 1966 -1971. Praha, 2012 [cit. 2021-01-15]. Bakalářská práce. Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Jan Cebe. (česky)
  • OSOUCH, Marek. Rudé právo ve 20. letech: problémy související s jeho utvářením, výrobou a distribucí. Brno, 2018 [cit. 2021-01-15]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. Vedoucí práce Pavel Večeřa. Dostupné online. (česky)
  • ŠMÍDOVÁ MATOUŠKOVÁ, Olga. "Rudé právo psalo, že nás bylo málo--" : restituce identity a identita restituce v diskursu Rudého práva v roce nula. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2012. 187 s. (česky)

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.