Citrus

Typický habitus citrusového stromu

Citrusy jsou nízké stálezelené dřeviny nabývající formy větších keřů nebo nižších, hustě a nízko větvených stromů, často s křivolakým kmenem, vyrůstajících do výšky 10–15 metrů, jen zřídka více. Hlavní kořen je kůlový, postranní kořeny bohatě větvené, formují mykorhizní vztahy. Letorosty jsou zelené, kýlnaté. V úžlabí listů se tvoří trny, některé druhy jsou ovšem téměř či zcela bez trnů. Listy jsou střídavé, u převážné většiny druhů jednoduché (výjimku tvoří citronečník trojlistý, řazený někdy ovšem do samostatného rodu), převážně celokrajné, lehce kožovité, jejich řapík je u většiny druhů silně či slabě křídlatý.

Detail větévky

Květy vyrůstají jednotlivě nebo v chudých hroznovitých květenstvích; jsou oboupohlavné, pravidelné (aktinomorfní) a rozlišené na srostlý kalich a převážně pětičetnou korunu o průměru 2–4 cm. Korunní plátky jsou čistě bílé, případně narůžovělé, nazelenalé či nažloutlé. Květy většinou výrazně voní a obsahují nektaria, čímž přitahují opylující hmyz. Tyčinek je mnoho (20–60), na bázi často srůstají do svazečků. Semeník je spodní, složený z nejčastěji 8–15 srostlých plodolistů, s axilární placentací. Citrusy mohou být samosprašné či cizosprašné; pokud nejsou opyleny vhodným pylem, vytváří většina druhů plody partenokarpicky (z neoplodněného semeníku). Plody se botanicky nazývají hesperidium (jde o typ bobule). Jsou složené z tuhé vnější kůry (flaveda), které může nabývat široké škály barevných odstínů (zelené, žluté, oranžové, bílé), pod ním se nachází měkčí vláknitý obal (albedo) bílé barvy, z nějž dovnitř plodu vyrůstají emergence, ze kterých se tvoří měkká, šťavnatá dužina. V dužině jsou uložena jedno- či vícezárodečná semena, která však v důsledku partenokarpie někdy zcela chybějí. Po utržení plody již dále nedozrávají (na rozdíl například od banánů). Obvyklým jevem u citrusů je remontace, tedy opakované kvetení v průběhu vegetační doby: na rostlinách lze proto běžně pozorovat květy i plody současně.[2][3]

Základní ploidie v rodě Citrus je 2n = 18. Polyploidie z přirozených stanovišť není známa, hybridní jedinci v kultuře však mohou být triploidi (2n = 27) nebo tetraploidi (2n = 36).[4]

Rozkvetlá větévka citroníku

Zástupci rodu Citrus původně pocházejí z tropů a subtropů jihovýchodní a východní Asie, přirozeně rostly též v podhůří Himálaje, kde je patrně též pravlast jejich vzniku, na ostrovech Papuasie a v Austrálii. Jen málo druhů je známo z přirozených stanovišť, nejvíce z Austrálie. Jedná se převážně o druhy s nepoživatelnými plody a tedy na okraji lidského zájmu, jinak dnes naprostá většina rostlin včetně původních botanických druhů roste v kultuře či jejích pozůstatcích. Díky pěstování se citrusy postupně rozšířily i na ostatní kontinenty, kde některé druhy též zdomácněly, případně křížením vytvořily lokální varianty či nové hybridy (například grep ve Střední Americe); do Evropy se citrusy dostaly pravděpodobně s Alexandrem Velikým a později též díky arabskému vlivu, do Ameriky pak se španělskými kolonizátory.[2][5]

Schéma hybridizace původních botanických druhů citrusů (nahoře) a jejich kulturních kříženců

V rámci čeledi routovitých patří rod Citrus do podčeledi Aurantioideae, tribu Citreae a subtribu Citrineae, jejichž fylogenetická struktura a vnitřní příbuzenské vztahy však dosud nebyly zcela vyjasněny. V širokém pojetí jsou do rodu zahrnovány též rody Fortunella (kumkvat) a Poncirus (citronečník) a podle některých studií také rod Feroniella. Počet druhů citrusů není jasný a reprezentativní kritická studie doposud chybí.[4] V literatuře jsou popsány tisíce taxonů a taxonomických synonym, které se mnohdy překrývají. Většina známých citrusů jsou hybridy, a dokonce i některé dnes planě rostoucí druhy vznikly křížením. Situaci dále komplikuje možnost nepohlavního vytváření semen pomocí apomixie. Mandarinka, pomelo a cedrát jsou tři původní druhy, které byly hybridizovány do současných, komerčně dostupných druhů citrusových plodů.

Citrusy a jejich plody patří k rostlinám silně zapsaným v kulturní historii lidstva. V západních tradicích byly spojovány s láskou a svatbou (coby bájná zlatá jablka Hesperidek[Pozn. 1]), ale též se smrtí a vzkříšením, především v době baroka; mrtvolám byly do ruky vkládány jejich plody, případně byly za nimi vhazovány do hrobu, jejich vůně měla též přehlušit pach rozkladu a smrti. V náboženství symbolizují plody rajského stromu a jako takové hrají významnou roli v židovském svátku Sukkot. S citrusy v ruce nebo na pozadí citrusových stromů byla často zobrazována též Marie s Ježíškem nebo starozákonní Eva, například na obrazech Eyckova Ghentského oltáře: symbolika zde je překonání Adamova pádu (Ježíš coby nový Adam, Marie coby nová Eva). Citrusové stromy byly jedním z atributů Panny Marie díky faktu, že nesou květy i plody současně a znázorňují tak spojení její neposkvrněné čistoty a zároveň mateřství. Věneček z pomerančových květů je v jižních zemích součástí svatebního oděvu nevěsty.[4][16]

V profánním a užitém umění jsou citrusové plody častým námětem v zátiších, nejvíce u holandských malířů 17. století, v jídelních a stolních dekoracích nebo v heraldice; jsou s nimi mimo jiné zobrazováni příslušníci holandské dynastie Oranžských. Jejich mytologická hodnota a status obtížně dostupného, luxusního zboží vedly od 16. století šlechtické rodiny ke stavbám reprezentativních oranžerií, kde bylo možno tyto plody celoročně obdivovat.[16]

• 
  Průřez různými citrusovými plody
• 
  Oranžerie v zámku Gaillard ve Francii
• 
  Pomerančový háj tvoří pozadí na známém alegorickém obraze Primavera od Sandra Botticelliho (kolem roku 1482)
• 
  Primavera, detail
• 
  Detail Evy s rajským jablkem (citrusem) na Ghentském oltáři Jana van Eycka
• 
  Gaudenzio Ferrari: Madona s pomeranči (1529/30), oltářní obraz
• 
  Zahrada Hesperidek, freska Alessandra Alloriho (16. století, výřez)
• 
  Virginie Demont-Breton – Matka s dítětem v pomerančovém háji (19. století)