Alexandr Mensdorff-Pouilly

Alexander Mensdorff-Pouilly, litografie od Josefa Kriehubera, 1854

Alexandr Mensdorff-Pouilly byl synem generála Emmanuela Mensdorf-Pouilly (1777–1852) z nerovného sňatku s princeznou Sofií Sasko-Kobursko-Saalfedskou. Stal se tak blízkým příbuzným mnoha evropských monarchů – jeho bratranci byli princ Albert, manžel britské královny Viktorie, Ferdinand II. Portugalský, manžel portugalské královny Marie II., a belgický král Leopold II. Sestřenice Charlotta se provdala za mexického císaře Maxmiliána.

Roku 1829 vstoupil do armády, kdy v roce 1836 byl povýšen do hodnosti rytmistra, v roce 1844 v hodnosti majora. Účastnil se v letech 1848–1849 bojů v Itálii a Uhrách. Roku 1850 dosáhl hodnosti generálmajora.

V roce 1851 působil jako komisař ve Šlesvicku-Holštýnsku. Roku 1852 byl jmenován rakouským vyslancem v Petrohradě a v roce 1853 odvolán. Následně žil v Anglii. Po návratu z Anglie působil jako velitel 7. armády. Roku 1859 byl povýšen do hodnosti podmaršálka. Během povstání v Polsku 1863 byl generálním guvernérem v Haliči. Roku 1864 byl povolán na post ministra zahraničních věcí, který vykonával až do roku 1866, kdy Rakousko ztratilo celé Benátsko. Roku 1870 se stal velícím generálem v Záhřebu a následně v Praze.

Jako jeden z dědiců obrovského majetku vymřelého rodu Ditrichštejnů získal v roce 1868 nárok na knížecí titul se jménem Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly (kníže z Ditrichštejna na Mikulově, hrabě Mensdorff-Pouilly; německy Fürst von Dietrichstein zu Nikolsburg, Graf Mensdorff-Pouilly).[1][2][pozn. 1] S manželkou Alexandrinou Ditrichštejnovou (1824–1906) měl syny Huga, dědice knížecího titulu, a Alberta, dlouholetého velvyslance v Londýně.