Emanuel Ludolf

Měl původ v německé rodině, která od 18. století působila ve službách habsburské monarchie a v roce 1778 obdržela hraběcí titul. Pocházel z početné rodiny c.k. polního podmaršála hraběte Františka Xavera Ludolfa (1784–1863). Studoval na Orientální akademii ve Vídni a od roku 1845 působil v diplomatických službách, zastával nižší funkce v Istanbulu a Bukurešti, od roku 1859 byl velvyslaneckým radou v Paříži. V letech 1863–1867 byl generálním konzulem ve Varšavě, poté byl vyslancem a zplnomocněným ministrem v Brazílii (1868–1872). Poté se vrátil do Evropy a v letech 1872–1874 byl rakousko-uherským velvyslancem v Turecku. V roce 1874 byl jmenován c.k. tajným radou a přešel na pozici velvyslance ve Španělsku (1874–1882), nakonec byl velvyslancem v Itálii (1882–1886). V roce 1886 odešel do výslužby. Během diplomatické služby získal Řád železné koruny I. třídy (1873) a velkokříž Leopoldova řádu (1880).