Bedřich Karel Kinský

Zámek Kostelec nad Orlicí

Byl synem hraběte Josefa Kinského (1806–1862), mladšího syna knížete Ferdinanda Jana Kinského, a jeho ženy Marie Černínové z Chudenic. Sídlil na rodovém panství v Kostelci nad Orlicí. Zapojil se zde do veřejného i politického života. Zastával funkci prvního okresního starosty v Kostelci nad Orlicí. V roce 1870 nechal v tomto městě zbudovat panský cukrovar. Byl aktivní při prosazení výstavby železniční trati Hradec Králové - Kyšperk. V Kostelci se podílel na vzniku různých spolků.[4]

Ve volbách roku 1873 se stal poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor), kde zastupoval kurii venkovských obcí, obvod Rychnov, Žamberk, Ústí nad Orlicí atd. Z politických důvodů se nedostavil do sněmovny, čímž byl jeho mandát i přes opakované zvolení prohlášen za zaniklý.[6] Jako český konzervativní šlechtic a stoupenec českého státního práva totiž podobně jako liberální česká politická reprezentace odmítal legitimitu ústředních zákonodárných sborů a praktikoval tak politiku pasivní rezistence.

V lednu 1866 byl v doplňovacích volbách za kurii velkostatkářskou, nesvěřenecké velkostatky, zvolen na krátkou dobu za poslance Českého zemského sněmu.[7] Opětovně zasedal jako poslanec Českého zemského sněmu v letech 1878–1892.[8] Patřil do Strany konzervativního velkostatku. Roku 1890 byl jedním z osmnácti vyjednavačů během takzvaných punktací (pokus o česko-německé vyrovnání v Čechách, později odmítnutý mladočechy jako nevýhodný pro českou stranu).[9] Na schůzi sněmu v září 1892 byla oznámena jeho rezignace na mandát.[10]

Do práce Říšské rady se zapojil až po volbách roku 1879, v nichž byl zvolen za velkostatkářskou kurii v Čechách. Mandát obhájil ve stejné kurii i ve volbách roku 1885 a volbách roku 1891. Ve vídeňském parlamentu setrval do 10. října 1893, kdy byla oznámena na schůzi sněmovny jeho rezignace.[6] Po volbách v roce 1879 se na Říšské radě připojil k Českému klubu (jednotné parlamentní zastoupení, do kterého se sdružili staročeši, mladočeši, česká konzervativní šlechta a moravští národní poslanci).[11] Jako člen parlamentního Českého klubu se uvádí i po volbách v roce 1885.[12]

Od roku 1893 působil jako doživotní člen Panské sněmovny (jmenovaná horní komora Říšské rady).[13][3] Od mládí byl též držitelem hodnosti c. k. komořího (1863) a v roce 1888 obdržel titul c. k. tajného rady.

V roce 1864 se ve Vídni oženil s hraběnkou Žofií Mensdorff-Pouilly, dcerou Alfonse Bedřicha Mensdforff-Pouilly a neteří rakouského ministra zahraničí Alexandra Mensdorffa-Pouilly. Žofie byla od roku 1865 dámou Řádu hvězdového kříže a později se stala c. k. palácovou dámou.[14] Z jejich manželství pocházelo sedm dětí:[15]

• 1. Alfons Maria Josef (1865–1877)
• 2. Marie Terezie (1866–1889), dáma Řádu hvězdového kříže, manž. 1885 kníže Karel IV. ze Schwarzenbergu (1859–1913), c. k. tajný rada, poslanec českého zemského sněmu a říšské rady, dědičný člen rakouské panské sněmovny, rytíř Řádu zlatého rouna, majitel velkostatků Orlík, Zvíkov, Čimelice, Osov
• 3. Terezie Marie Františka Judita (1867–1943), dáma Řádu hvězdového kříže, c. k. palácová dáma, manž. 1885 hrabě Siegfried Clary-Aldringen (1848–1929), c. k. tajný rada, komoří, diplomat, rakousko-uherský vyslanec v Bruselu 1903–1912
• 4. Vilemína Marie (1869–1943), manž. 1895 hrabě Edwin Lazar Henckel von Donnersmark (1865–1929), rytmistr v pruské armádě, člen pruské poslanecké sněmovny, rytíř Maltézského řádu
• 5. Marie Josefína Vilemína (1874–1946), manž. 1898 kníže Alois Josef Kamil zu Löwenstein-Wertheim-Rosenberg (1871–1952), poslanec německého říšského sněmu, dědičný člen horní komory sněmovny v Bavorsku, Bádensku a Hesensku, majitel velkostatku Bor u Tachova
• 6. Josef (1878–1880)
• 7. František Josef (1879–1975), c. k. komoří, rytmistr, majitel velkostatku Kostelec nad Orlicí, manž. 1908 Marie Paulina hraběnka Bellegarde (1888–1953)

Jeho švagrem byl hrabě Bohuslav Chotek, otec Žofie Chotkové.