Bitva u Řevničova

Hrad Kostomlaty pod Milešovkou

V letech 1433 až 1434 došlo v rámci husitského hnutí k vyvrcholení sporů mezi radikálními a umírněnými husity. Vojska sirotků neúspěšně obléhala katolickou baštu Plzeň, země byla hospodářsky. Když byla husitská zásobovací výprava do Bavorska nedaleko hranic u Hiltersriedu napadena a téměř zničena, vypukly nepokoje, bojovníci obviňovali z neúspěchu hejtmany, fyzicky byl napaden i Prokop Holý, který poté opustil vojsko a uchýlil se do Prahy. Situace se nezlepšila ani připojením vojska sirotků, kteří se vrátili na podzim z výpravy k Baltu. Nespokojenost rostla také mimo husitské hnutí a od bratrstev se začínal výrazněji odvracet i selský lid. V zájmu ukončení vysilujících válek pak umírnění husité vytvořili koalici s katolickou šlechtou a jai se jednat o podpoře českého krále Zikmunda Lucemburského. Poté, co začátkem května získali převahu nad pražským Starým i Novým Městem, nevyhnutelně se schylovalo z zásadnímu polnímu střetu obou frakci. Obě vojska se pak střetla 30. května 1434 v bitvě u Lipan nedaleko Českého Brodu. Husitsko-katolická koalice zde díky vhodně zvolené taktice drtivě zvítězila. Zástupcům zbytků polních vojsk, se buď podařilo uprchnout, anebo pak uzavřeli příměří.

Poněkud stranou těchto třenic stál husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic, původem zchudlý šlechtic z Vřesovic na jižní Moravě, během husitských válek hejtman v severních Čechách a zformovatel a vrchní hejtman žatecko-lounského svazu od roku 1425. Zúčastnil se mimo jiné bitvy u Ústí nad Labem roku 1426, přičemž po husitském vítězství získal pod svou správu Ústí, které ovládal pravděpodobně až do roku 1436. Po bitvě pak od roku 1427 sídlil ve Žluticích,[1] kde si později nechal vybudovat hrady Nevděk a Mazanec,[2] a do dalších větších vojenských husitských akcí se velice nezapojoval. Roku 1432 se v Chebu zúčastnil jednání husitů se zástupci Basilejského koncilu.[3] Začátkem roku 1434 pak na českém provinciálovi Řádu německých rytířů Albrechtu z Dubé a Lipé obléhal hrad Kostomlaty poblíž Milešovky. Tím se obratně se vyhnul podpoře táboritů a sirotků Prokopa Holého v bratrovražedné bitvě u Lipan a zároveň tím vázal vojenské oddíly severočeské katolické šlechty, které tak nemohly do boje zasáhnout .[4] Po jejím skončení tak jeho svaz představoval možná největší husitský voj v českých zemích, který se do lipanského střetu nezapojil a byl tak politicky nepředvídatelný.

O událostech okolo Řevničova informuje několik soudobých kronik, např. Staré letopisy české či Husitská kronika.

Při zpáteční cestě z bojiště od Lipan se oddíly plzeňského landfrýdu a karlštejnského purkrabího, vracející se na domovské území přes oblast severozápadních Čech, rozhodly Jakoubkovo vojsko vylákat k přímé konfrontaci. Jejich velitel Aleš Holický ze Šternberka, někdejší zemský správce, vedl své vojsko k Rakovníku, poté pak zamířil severozápadním směrem od města. Část Jakoubkova vojska se Šternberkovým oddílům vydala vstříc, zatímco jeho druhá část stále obléhala kostomlatský hrad, přičemž urazila několik desítek kilometrů, a patrně se zastávkou v Lounech či Žatci se vydala směrem k Rakovníku. Ke kontaktu obou amrád došlo 9. června 1434 v lese na vrchovině Džbán v okolí obcí Kroučová, asi 10 km severovýchodně od Rakovníka. Žatecko-lounský svaz provedl pohotový útok na připravené vojsko Aleše Holického a po krátkém boji v lesním terénu ustoupilo do svého týla, kde se skrylo za vozovou hradbu. V těchto pozicích pak dokázal odrazit nepřátelský protiútok.[5] Krátce nato pak obě armády odtáhly z bojiště.

Novogotický kostel svaté Markéty v Kroučové z roku 1904, při jehož stavbě byly nalezeny pohřební jámy

Záznamy o ztrátách uvádějí 150 padlch vojáků žatecko-lounského svazu. Ti byli pochováni ve dvou pohřebních jámách v místech pozdějšího kostela svaté Markéty v obci Kroučová, objevených při bourání původní kaple ze 17. století roku 1904.

I přes porážku u Řevničova a v podstatě strategicky zbytečný výpad proti katolíkům si Jakoubek z Vřesovic zachoval si bojeschopné vojsko, s nímž posléze vlivně zasahoval do českých vnitřních poměrů. S vojskem se vrátil ke Kostomlatům, které nakonec dobyl.[6] Po skončení husitské revoluce hrad formálně koupil od dědiců, a tak svou držbu legalizoval. V létě 1434 bojoval za Bavorským lesem, kde vypálil klášter ve Waldsassenu. Nedlouho poté neváhal přijmout Zikmunda Lucemburského za českého krále, protože věděl, že mu panovník potvrdí jeho majetky z dob revoluce. Tento záměr mu vyšel, navíc Zikmund mu věnoval majetky bývalého teplického kláštera, dále Chomutov, Toužim, Ploskovice a Pátek. Zikmund jej roku 1437 krátce před svou smrtí jmenoval hejtmanem žateckého kraje. V této pozici pak utržil porážku německým katolickým silám v bitvě u Želenic roku 1438.