Štola

Štola je podle hornické terminologie horizontální dovrchní (vzestupné) nebo úpadní (sestupné) ražené důlní dílo s jedním vyústěním na povrch; tím se liší od tunelu, který má východy dva, a od chodby, která ústí do šachty. V hlubinných dolech se štoly vyskytují jen velmi zřídka, protože účinně nedosahují velkých hloubek a rozfárávka štolou, například do hloubky 400 m, by byla velmi drahá. Proto jsou hlubinné doly rozfárávány jámou (šachtou). Chodby v hlubinných dolech tedy nejsou štoly. V hlubinných dolech jsou překopy (chodba v hlušině bez žíly či sloje), směrné chodby (sledují sloj v přímém směru s výchylkami výšky) a vozové chodby (sledují sloj ve stálé nadmořské výšce, hloubce, a korigují změny uložení změnou směru vlevo a vpravo).[1]

Štola Josef v zlatorudném revíru Psí hory u Mokrska

Ve stavebnictví a vodohospodářství se slovo užívá v širším smyslu pro technickou podzemní chodbu nebo prostor určený například pro kanalizační či vodovodní stoku, jako specializované vodohospodářské stavby, kupř. vodní přivaděče. Někdy se štoly budují i jako odvodňovací či větrací chodby, kupř. systém štol pod pražským Petřínem, který odvádí nadbytečnou podzemní vodu do Vltavy a zabraňuje tak nežádoucím sesuvům půdy.

Štoly také představují moderní způsob rozvodu inženýrských sítí v kolektorech.

Ve válečných dobách mohou sloužit také jako protiletecké úkryty a podzemní továrny. Bývají také hnízdišti některých vzácných živočichů, kupř. netopýrů.

Soudkova štola v Oderských vrších

Štoly se také používají při výstavbě velkých silničních či železničních tunelů jako pomocné a technické chodby. Někdy je zde v první fázi výstavby vyražena tzv. předštola, která slouží :

• pro průzkum geologického profilu celé stavby
• v další fázi pak slouží též jako technologické vodítko pro pohyb (obvykle značně velkého, těžkého a složitého) razícího zařízení - např. razícího štítu.

Soudkova štola

Štoly slouží také jako zimoviště zvířat např. netopýrů, plazů aj.