Arylhalogenidy

Při Friedelově–Craftsově halogenaci se na aromatické jádro připojuje halogen za katalýzy Lewisovou kyselinou, což obvykle bývají chloridy kovů, jako například chlorid železitý a chlorid hlinitý. Tímto způsobem se získává například chlorbenzen, což je nejpoužívanější arylhalogenid. Při výrobě monochlorbenzenu vznikají jako vedlejší produkty také dichlorbenzeny.[2]

Areny se skupinami dodávajícími elektrony mohou reagovat s halogeny i za nepřítomnosti Lewisových kyselin. Příkladem jsou fenoly a aniliny, které rychle reagují s chlorovou či bromovou vodou za vzniku vícenásobně halogenovaných produktů.[3] Odbarvení bromové vody areny s vysokou elektronovou hustotou se používá k důkazu jejich přítomnosti ve vzorku.

Přímou halogenaci arenů lze provést na světle nebo za vysokých teplot. U alkylbenzenů se při radikálové halogenaci přednostně halogenují alkylové skupiny, k halogenaci aromatického jádra jsou potřeba Lewisovy kyseliny a přítomnost světla, které zamezuje vedlejším reakcím.[1]

Reakce benzenu s halogenem za vzniku halogenbenzenového derivátu

Druhým hlavním způsobem přípravy a výroby arylhalogenidů je Sandmeyerova reakce. Nejprve se aniliny (arylaminy) za přítomnnosti dusitanu a kyseliny přeměňují na diazoniové soli, u nich se následně provede samotná Sandmeyerova reakce, kdy reagují s měďným halogenidem na příslušný arylhalogenid, například s chloridem měďným vznikají arylchloridy. Odcházející skupinou je plynný dusík, díky čemuž je rovnováha reakce výrazně posunuta směrem k produktům. Při podobné Balzově–Schiemannově reakci se používají tetrafluorboritany jako zdroj fluoridových iontů. K přeměně diazoniových solí na chlorareny či bromareny je také možné použít Gattermannovu reakci, při které se místo měďných halogenidů používá prášková měď za přítomnosti HCl nebo HBr.

Arylhalogenidy se od alkylhalogenidů liší tím, že u nich neprobíhají klasické SN₂ reakce, jelikož kvůli rovinnému tvaru molekuly nemohou být atakovány zezadu, což je pro průběh S_N2 reakce nutné. SN₁ reakce by teoreticky probíhat mohly, ovšem obvykle k nim nedochází, jelikož tvorba arylového kationtu není energeticky výhodná.

Arylhalogenidy se skupinami odtahujícími elektrony v polohách ortho a para mohou podstoupit S_NAr reakce, například 2,4-dinitrochlorbenzen reaguje s vodou v zásaditém prostředí za vzniku fenolu:

Na rozdíl od mnoha jiných substitučních reakcí je zde nejlépe reagující skupinou fluorid a nejhůře reaguje jodid, vzhledem k vysoké elektronegativitě fluoru, která vede k větší stabilizaci přechodného stavu, ze kterého se tvoří Meisenheimerův meziprodukt. Pro odstranění aktivní kyslíkaté odcházející skupiny byl v roce 2016 navržen soustředěný mechanismus. V tomto mechanismu je Meisenheimerův meziprodukt v podstatě jen přechodným stavem namísto skutečného meziproduktu.[7] V roce 2018 se ukázalo, že k SN₁ reakcím dochází častěji, než se předpokládalo, a to v některých případech, ve kterých byl očekáván S_NAr mechanismus.[8]

Arylhalogenidy lze za přítomnosti amidu sodného v kapalném amoniaku přeměnit na odpovídající aminy, například chlorbenzen na anilin; tato reakce probíhá přes benzynový meziprodukt.

Arylhalogenidy reagují s kovy jako jsou lithium a hořčík za vzniku reaktivních produktů, které mohou být zdroji arylových aniontů.

Přímá tvorba Grignardových činidel se provádí reakcí hořčíku s arylhalogenidem v diethyletheru; pokud není aromatické jádro deaktivováno skupinami odtahujícími elektrony, tak probíhá snadno.

Ze sloučenin jako je p-bromnitrobenzen nelze přímou reakcí získat stabilní Grignardova činidla, protože jsou jejich aromatická jádra příliš deaktivovaná. V takových případech se obvykle připravují pomocí reakce s isopropylmagnesiumchloridem při -78 °C. Reakce probíhá díky tomu, že pK_a aromatických protonů je nižší oproti alifatickým protonům (přibližně 45 místo 50). Takto získaná Grignardova činidla se používají ihned po přípravě, aby se zabránilo jejich rozkladu.

Bakterie Rhodococcus phenolicus dokáže získávat uhlík z dichlorbenzenu.[9]

Atomy halogenů mohou být pomocí silných nukleofilů odstraněny reakcemi, při kterých se tvoří radikálové anionty. Obzvláště u bromidů a jodidů také může proběhnout oxidační adice, jako je Buchwaldova–Hartwigova aminace.

Chlorbenzen se používal na výrobu fenolu, který se v současnosti vyrábí oxidací kumenu. Za vysokých teplot lze reakcemi arylhalogenidů s amoniakem získat aniliny.[2]