Alexandr Bublik

Alexandr Bublik, rusky Александр Станиславович Бублик, Alexandr Stanislavovič Bublik, (* 17. června 1997 Gatčina) je kazachstánský profesionální tenista, reprezentující do roku 2016 rodné Rusko. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden turnaj ve dvouhře, když ovládl Open Sud de France 2022. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal deset titulů ve dvouhře a tři ve čtyřhře.[2]

Alexandr Bublik
Александр Бублик
Alexandr Bublik ve Wimbledonu 2019
StátRusko Rusko (2013–2016)
Kazachstán Kazachstán (2016–)
Datum narození17. června 1997 (24 let)[1]
Místo narozeníGatčina, Rusko[1]
BydlištěGatčina, Rusko[1]
Výška196 cm[1]
Hmotnost82 kg[1]
Profesionál od2014
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek3 170 388 USD
Tenisová raketaWilson
Dvouhra
Poměr zápasů76–72
Tituly1 ATP, 6 challengerů, 4 ITF
Nejvyšší umístění31. místo (7. února 2022)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2017, 2021, 2022)
French Open2. kolo (2019, 2020)
Wimbledon3. kolo (2021)
US Open3. kolo (2019)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry1. kolo (2021)
Čtyřhra
Poměr zápasů21–42
Tituly0 ATP, 3 ITF
Nejvyšší umístění47. místo (8. listopadu 2021)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Opensemifinále (2020)
French Openfinále (2021)
Wimbledon2. kolo (2019)
US Open1. kolo (2019)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry1. kolo (2021)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2021)
Wimbledon1. kolo (2021)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20220207a7. února 2022
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v únoru 2022 na 31. místě a ve čtyřhře pak v listopadu 2021 na 47. místě. Trénují ho Artem Suprunov a Boris Sobkin.[1]

V kazachstánském daviscupovém týmu debutoval v roce 2019 kvalifikačním kolem proti Portugalsku, v němž porazil Joãa Sousu. Kazachstánci zvítězili 3:1 na zápasy. Do roku 2020 v soutěži nastoupil k sedmi mezistátním utkáním s bilancí 6–2 ve dvouhře a 1–1 ve čtyřhře.[3]

Tenisová kariéra

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutoval v srpnu 2011, když na turnaj v ruském Vsevoložsku obdržel divokou kartu. V úvodním kole antukové akce podlehl krajanu Alexandru Pavljučenkovovi.[2] Premiérový singlový titul na challengerech si odvezl z dubnového Morelos Open 2017 s dotací 50 tisíc dolarů, v mexické Cuernavace, po finálové výhře nad Chilanem Nicolásem Jarrym. Druhou challengerovou trofej přidal na srpnovém Nordic Naturals Challenger 2017 v kalifornském Aptosu s rozpočtem 100 tisíc dolarů, když v závěrečném duelu zdolal Brita Liama Broadyho. Průnik mezi dvě stě nejlepších tenistů zaznamenal 30. ledna 2017 po Australian Open. Do elitní stovky se poprvé podíval 18. září 2017 po semifinálové účasti na istanbulském challengeru, na němž vypadl s Berrettinim. Na žebříčku ATP se posunul ze 101. na 96. příčku.[1][2]

V kvalifikaci dvouhry okruhu ATP World Tour debutoval na říjnovém Kremlin Cupu 2014 v Moskvě. V úvodním kole vypadl s bosenským hráčem Damirem Džumhurem.[1] Premiérový kariérní zápas odehraný v hlavní soutěži pak dosáhl na St. Petersburg Open 2016, do níž obdržel divokou kartu od petrohradských pořadatelů. V prvním kole jej vyřadil ruský tenista Daniil Medveděv. První vyhraný zápas pak zaznamenal na Kremlin Cupu 2016, kde po výhrách nad Konstantinem Kravčukem a Robertem Bautistou Agutem prošel do čtvrtfinále. V něm jeho cestu soutěží zastavil Pablo Carreño Busta až v tiebreaku rozhodujího setu. Čtvrtfinálovou účast si zopakoval o rok později na Kremlin Cupu 2017, kde na jeho raketě skončili Rus Teimuraz Gabašvili i Španěl Albert Ramos-Viñolas. Mezi poslední osmičkou však nenašel recept na pozdějšího litevského finalistu Ričardase Berankise.[1][2]

V rámci série ATP Masters odehrál první utkání v kvalifikaci březnového BNP Paribas Open 2017 v Indian Wells, v níž jej po vítězství nad Lotyšem Ernests Gulbis přehrál nejvýše nasazený Gruzínec Nikoloz Basilašvili. O dva týdny později se objevil v kvalifikaci Miami Open 2017, kde na úvod neuspěl s Argentincem Renzem Olivem.[1][2]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu Australian Open 2017 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v jejímž rozhodujícím střetnutí na jeho raketě zůstal Jihokorejec Lee Duck-hee. První vyhraný zápas na grandslamu pak vybojoval na melbournském majoru proti šestnáctému nasazenému Francouzi Lucasi Pouillemu ve čtyřech sadách. Ve druhé fázi jej zdolal Tunisan Malek Džazírí. Ve Wimbledonu 2017 prošel kvalifikačním sítem jako šťastný poražený. Na úvod dvouhry pak nestačil na světovou jedničku Andyho Murrayho.[1][2]

Do prvního finále na okruhu ATP Tour se probojoval na červencovém Hall of Fame Open 2019 v Newportu, kde nestačil na Američana Johna Isnera.[4] Na zářijovém Chengdu Open 2019 v Čcheng-tu odešel poražen z boje o titul od Španěla Pabla Carreña Busty po vyrovnaném třísetovém průběhu.[5]

Finále na Grand Slamu

Mužská čtyřhra: 1 (0–1)

Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 2021 French Open antuka Andrej Golubjev Pierre-Hugues Herbert
Nicolas Mahut
6–4, 6–7(1–7), 4–6

Finále na okruhu ATP Tour

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0–1 Č)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (0)
ATP Tour 250 (1–4 D)

Dvouhra: 5 (1–4)

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 28. července 2019 Newport, Spojené státy tráva John Isner 6–7(2–7), 3–6
Finalista 2. 28. září 2019 Čcheng-tu, Čína tvrdý Pablo Carreño Busta 7–6(7–5), 4–6, 6–7(3–7)
Finalista 3. 13. ledna 2021 Antalya, Turecko tvrdý Alex de Minaur 0–2skreč
Finalista 4. 28. února 2021 Singapur, Singapur tvrdý Alexei Popyrin 6–4, 0–6, 2–6
Vítěz 1. 6. února 2022 Montpellier, Francie tvrdý (h) Alexander Zverev 6–4, 6–3

Čtyřhra: 1 (0–1)

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek finále
Finalista 1. 12. června 2021 French Open, Paříž, Francie antuka Andrej Golubjev Pierre-Hugues Herbert
Nicolas Mahut
6–4, 6–7(1–7), 4–6

Finále na challengerech ATP a okruhu Futures

Legenda
Challengery (6–0 D; 0–1 Č)
Futures (4–1 D; 3–3 Č)

Dvouhra: 11 (10–1)

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. 16. dubna 2016 Dauhá, Katar tvrdý Benjamin Bonzi 7–6(7–4), 7–6(9–7)
Finalista 1. 23. dubna 2016 Dauhá, Katar tvrdý Tak Khunn Wang 0–6, 6–4, 2–6
Vítěz 2. 25. června 2016 Moskva, Rusko antuka Filip Horanský 6–3, 7–6(7–5)
Vítěz 3. 10. září 2016 Petrohrad, Rusko tvrdý (h) Alexandr Vasilenko 6–3, 7–5
Vítěz 4. 8. října 2016 Falun, švédsko tvrdý (h) Edward Corrie 6–4, 6–4
Vítěz 1. 25. února 2017 Cuernavaca, Mexiko tvrdý Nicolás Jarry 7–6(7–5), 6–4
Vítěz 2. 13. srpna 2017 Aptos, Spojené státy tvrdý Liam Broady 6–2, 6–3
Vítěz 3. listopad 2018 Bratislava, Slovensko tvrdý (h) Lukáš Rosol 6–4, 6–4
Vítěz 4. únor 2019 Budapešť, Maďarsko tvrdý (h) Roberto Marcora 6–0, 6–3
Vítěz 5. březen 2019 Pau, Francie tvrdý (h) Norbert Gombos 5–7, 6–3, 6–3
Vítěz 6. duben 2019 Monterrey, Mexiko tvrdý Emilio Gómez 6–3, 6–2

Čtyřhra: 7 (3–4)

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 8. srpna 2014 Kazaň, Rusko antuka Roman Safiullin Andrej Levine
Anton Zajcev
1–6, 3–6
Vítěz 1. 12. září 2014 Vsevoložsk, Rusko antuka Richard Muzajev Vladimir Ivanov
Andrej Vasilevskij
6–3, 3–6, [11–9]
Vítěz 2. 7. listopadu 2014 Tallinn, Estonsko tvrdý (h) Jevgenij Ťurněv Iván Arenas-Gualda
Jorge Hernando Ruano
6–4, 6–7(5–7), [10–1]
Finalista 2. 4. září 2015 Vsevoložsk, Rusko antuka Richard Muzajev Denys Molčanov
Jaraslav Šyla
2–6, 6–7(3–7)
Vítěz 3. 31. října 2015 Antalya, Turecko tvrdý Darko Jandrić Tuna Altuna
Cem İlkel
3–6, 6–4, [10–8]
Finalista 3. 23. ledna 2016 Kaarst, Německo koberec (h) Hubert Hurkacz Danylo Kaleničenko
Denis Kapric
7–6(7–2), 4–6, [7–10]
Finalista 1. duben 2018 Ťi-nan, Čína tvrdý Alexandr Pavljučenkov Sie Čeng-pcheng
Yang Tsung-hua
6–7(5–7), 6–4, [5–10]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alexander Bublik na anglické Wikipedii.

  1. Alexandr Bublik na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20220209a9. února 2022
  2. Alexandr Bublik na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20210525a25. května 2021
  3. Alexandr Bublik na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20220209a9. února 2022
  4. Isner Makes History With Fourth Newport Title [online]. ATP Tour, Inc., 2019-07-21 [cit. 2020-01-01]. Dostupné online. (anglicky)
  5. Carreno Busta Edges Bublik To Capture Chengdu Crown [online]. ATP Tour, Inc., 2019-09-29 [cit. 2019-12-13]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.