Gatčina

Gatčina je jedním z velkolepých předměstí Petrohradu. Je velkým průmyslovým, vědeckým a odborným centrem Leningradského okresu, šetrně uchovává Starou Gatčinu s tichými útulnými uličkami. Světoznámou se Gatčina stala svým předměstím, bývalým sídlem ruských carů s unikátním souborem paláců a parků. Rozvoj Gatčiny velice ovlivnily dějiny a kultury různých národů světa, zejména zemí Evropy. Proto ve městě lze vidět zákoutí, připomínající Itálii, Francii, Anglii a Německo. Významnou budovou je palác-muzeum, ve kterém jsou bohaté sbírky ruského, evropského a východního umění.

Obyvatelstvo města má velkou finskou diasporu. V ulicích Gatčiny jsou vedle pravoslavných chrámů také finské kostely.

Začátek historie Gatčiny byl znatelně ovlivněn skandinávskými sousedy. Odedávna v Gatčinské zemi klidně žily slovanské a finskougorské kmeny. První zmínka o Gatčině je z roku 1499, kdy byla obyčejnou vsí. Výstavba paláce a parku byla započata za Kateřiny II. Veliké, která roku 1765 darovala Gatčinu i s okolím svému oblíbenci Grigoriji Orlovovi. Do roku 1788 zde vznikla rezidence o 600 pokojích, park o rozloze sedmi km² a vítězný oblouk dle návrhu architekta Antonio Rinaldiho. Po Orlovově smrti darovala Kateřina Gatčinu svému synu, budoucímu caru Pavlovi I., který ji roku 1796 povýšil na město a oficiální císařskou rezidenci.

Gatčinské paláce byly velmi těžce poškozeny ustupujícími nacistickými vojsky, která se zde usadila v letech 1941–1944. Opravy trvají do počátku 21. století. Dnes je Gatčina de facto předměstím Petrohradu, kde dodnes – na rozdíl mnoha ruských měst – mírně stoupá počet obyvatel.

Gatčinský palác, či palác Gatčina je velkolepé sídlo ve stylu raného ruského klasicismu v letech 1766-1781. Nechala jej vystavět carevna Kateřina II. Veliká pro svého favorita Grigorije Orlova. Autorem projektu byl italský architekt Antonio Rinaldi. Po hraběti Orlovovi byl majitelem Gatčiny budoucí car Pavel I., syn Kateřiny II., který si místo oblíbil natolik, že někteří dějepisci Pavla I. označují za “gatčinského cara”. V roce 1851 mu byl na náměstí postaven pomník od Ivana Petroviče Vitaliho. Palác poté jako své trvalé sídlo využívali také další ruští panovníci, např. Alexandr III. ad.

Palácový komplex se zahradami je od roku 1990 zapsán na seznamu Světového dědictví UNESCO.

• Eskilstuna, Švédsko
• Espoo, Finsko
• Ettlingen, Německo