Albína Honzáková

Narodila se v rodině Jana Honzáka a jeho ženy Anny roz. Hlaváčové. Otec, městský a osobní lékař hraběte Ervína Šlika, byl vážený občan a významný osvětový pracovník v Kopidlně na Jičínsku. Albína měla pět sourozenců.[p 1] Albínina o dva roky starší sestra Anna Honzáková (první česká žena – MUDr. – která promovala v roce 1902 na UK v Praze ) začala svá studia na prvním středoevropském dívčím gymnáziu Minerva v Praze (1890–1895). V té době (po smrti otce v roce 1889 v Kopidlně) se rodina Honzákova přestěhovala do Prahy. Ve svých patnácti letech se Albína rozhodovala mezi pedagogickým ústavem, pěveckou kariérou nebo studijní cestou jako Anna. Do Soukromé střední školy dívčí spolku Minervy nastoupila do třídy-přípravky v roce 1892. Po této přípravce přesto, že v ní byla dobrou žačkou, se podruhé ucházela o přijetí do Ústavu pro vzdělání učitelek v Praze. Nevzali ji, a tak pokračovala ve studiu na dívčím gymnáziu. Po maturitě (s vyznamenáním) na chlapeckém Akademickém gymnáziu začala studovat filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. V pražském Klementinu v roce 1897 patřila do první osmičky českých studentek – imatrikulantek. Nejen historii, geografii a filozofii poslouchala na přednáškách, kde své znalosti studentům předávali tehdejší výteční a známí profesoři T. G. Masaryk, Josef Pekař a další, např.:

• významný historik, vlivný pedagog, diplomat, básník a překladatel prof.PhDr. Jaroslav Goll;
• filozof, univerzitní profesor, politik a jeden ze zakladatelů skautingu v Česku František Drtina;
• známý český bohemista, v té době přední český vědec a dodnes jeden z nejuznávanějších českých jazykovědců Jan Gebauer,
• český estetik, teoretik hudby a divadla, profesor pražské univerzity, který se řadil k českému realistickému hnutí Otakar Hostinský;
• spisovatel, politik, profesor všeobecných dějin UK v Praze, pozdější prezident České akademie věd a umění PhDr. Josef Šusta.

V červnu 1902 univerzitní studia ukončila státními zkouškami z obecného a rakouského dějepisu a zeměpisu. S odstupem času obhájila disertační práci[p 2] a v červnu 1914 získala doktorát – PhDr. jako osmnáctá česká žena v historii Filozofické fakulty UK.

Albína Honzáková ještě při svém vysokoškolském studiu začala ve školním roce 1900/1901 vyučovat na gymnáziu Minerva dějepis a zeměpis, a také někdy docházela učit češtinu a němčinu. Po univerzitním studiu se zde stala členkou pedagogického sboru; v roce 1907 jako profesorka a 1914 jako definitivní učitelka profesorka s doktorátem. Aktivní pedagožka nejen spravovala školní historické sbírky, ale usilovala také o změny při vyučování. Například na 2. sjezdu českých učitelek, v sekci „O vyšším vzdělání učitelstva“ přišla už v roce 1904 s ideou, že geografie nejsou jen hory, řeky, atd., ale také lidé, dějiny, kultura, národnosti a způsob života. Navrhovala vést žákyně k diskusním debatám. Svým zvláštním charismatem a příjemným zjevem si od studentek vysloužila přezdívku Pallas Athéna. Intuitivně zaváděla nové metody vyučování, jimiž si u žákyň získávala mimořádnou oblibu. Sama o sobě napsala, že dala své síly ideálu svobodné výchovy. Jedna ze žákyň ještě z dob c.a k. Rakouska-Uherska vzpomínala: „Byla živá jako oheň a nadšení samo… Celá třída musela spolupracovat, navazovat na starší poznatky a vyhledávat nové souvislosti. Cítím ještě dnes tu rozkoš rychlého myšlení, kdy hbité tempo vyučování působilo jako osvěžující lázeň nebo duševní tělocvik. Člověk byl po hodině čilejší než před ní.“ U svého povolání zde setrvala celých 34 let a z jejích tříd vyšly dvě generace ženské inteligence, jež obohatily český kulturní, společenský a vědecký prostor. Např.:

• novinářka, spisovatelka a překladatelka Milena Jesenská;
• ministerský rada na čs. min.zdravotnictví Marta Krupičková-Johanovská, MUDr.;
• profesorka a od roku 1932 náčelnice Čs.obce Sokolské – Marie Provazníková;
• dcera a spolupracovnice T.G.M. Olga Revilliodová-Masaryková;
• spisovatelka a kulturní atašé v New Yorku Milada Součková,PhDr.;
• V Minervě také studovaly její dvě neteře, Milada a Libuše Pavlíkovy z Tábora.

Kromě výuky v dívčím gymnáziu, jako jedna z předních pracovnic českého ženského hnutí, působila v Minervě, spolku pro ženské studium. V letech 1914–1918 se postupně lycea měnila v reálná gymnázia. Vznikl tím problém pro lycejní učitelky, které svojí aprobací nestačily pro gymnaziální nároky výuky. Dr. Honzáková měla pravdu, když v této pedagogické otázce propagovala a navrhovala již v roce 1906 úplné vysokoškolské vzdělání těchto učitelek. V roce 1919 odjela dr. Honzáková na Slovensko do Trenčína. Zde jeden rok pomáhala slovenskému školství se změnami po vzniku ČSR. Prostřednictvím ženských organizací vysokoškolačky hájily své zájmy. Například na Sdružení akademicky vzdělaných žen, založené v roce 1908, navázalo mnohem aktivnější Sdružení vysokoškolsky vzdělaných žen (SVVŽ). To v roce 1922 dr.Honzáková spoluzaložila se svými spolužačkami, jakož i s bývalými žákyněmi a s Andělou Kozákovou-Jírovou. V něm se angažovaly nejen sestry Honzákovy a zanedlouhou též JUDr.Milada Horáková, ale i nemnoho mužů, kteří podporovali feministické hnutí, např.: T. G. Masaryk a chemik, profesor UK Jaroslav Heyrovský. Tři roky byla Albína Honzáková jeho předsedkyní a Anděla Kozáková deset let místopředsedkyní. V dubnu 1925 oznámila Honzáková rezignaci na funkci předsedkyně SVVŽ a 5. dubna 1925 odjela s českou političkou a aktivistkou v úsilí za lidská práva Františkou Plamínkovou do USA na sjezd Mezinárodní ženské rady, který se konal ve Washingtonu. Navštívily i jiná města, kde přednášely, např. Los Angeles. Doma v Čechách dále působila jako pedagožka. Plnila i svůj další úkol – archivovat a vydávat doklady o počátku a rozvoji vzdělání českých žen. Ale čas přinesl také fakt, že PhDr. Albína Honzáková v roce 1933 ze zdravotních důvodů přerušila vyučování a 30. 5. 1934 následoval její odchod do penze.

Dr.Honzáková nebyla ani v penzi zcela nečinná. Například v únoru 1935 vysílal Český rozhlas její přednášku o volebním právu žen. Letní pobyt v zeleném ústraní v obci Dobřichovice střídala s rušnější Prahou, v posledních letech života u neteře Milady Petříkové. Dne 24. dubna 1947 se naposledy účastnila valné hromady spolku Minerva; i nadále však měla zájem o společenský život. Od půlky třicátých let vedla korespondenci nejen s některými z gymnaziálních spolužaček, například:

• Kláru Červenkovou, PhDr. a profesorku na gymnáziu Minerva, která zemřela 12.5. 1945 v koncentračním táboře Ravensbrück. Její jméno je na pamětní desce Obětem 2.svět.války. (v Praze 1, Strahovká ul.);
• Zdenka Hásková-Dyková,PhDr., kulturní novinářka, prozaička, básnířka a překladatelka;
• Alice Masaryková, PhDr. – předsedkyně ČSČK;
• Josefa Puklová, MUDr. – první česká primářka

ale i s bývalými žákyněmi.

Dne 8. dubna 1967 se konal v sále Státní banky Československé přátelský večer u příležitosti devadesátých narozenin paní profesorky. Přítomno bylo hodně gratulantek, a to nejen jejích kolegyň a žákyň Minervy.

• Ženská emancipace (feminismus), heslo v Ottově slovníku naučném. A.Honzáková-1908
• Albína HONZÁKOVÁ (redakce), Československé studentky let 1890–1930, Almanach na oslavu čtyřicátého výročí založení ženského studia Eliškou Krásnohorskou; vyd.Ženská národní rada a Minerva, Praha 1930
• Kniha života – Práce a osobnost F. F. Plamínkové; vyd. Ženská národní rada a Ženské ústředí Československé strany národně socialistické, Praha 1935
• Přednášky: Tomáš Garrigue Masaryk a ženy a Masarykovo lidské poselství budiž základem školy i života. Sdružení čsl. učitelek v Praze, Praha 1938

• UHROVÁ EVA : Anna Honzáková a jiné dámy, kapitola Charismatická učitelka prvorepublikové ženské elity Albína Honzáková, Praha 2012, s. 108–185, ISBN 978-80-260-3152-9
• UHROVÁ EVA: Radostná i hořká FRANTIŠKA PLAMÍNKOVÁ, Praha 2014, ISBN 978-80-260-7207-2
• https://web.archive.org/web/20151122141101/http://albina.ff.cuni.cz/index.php/Alb%C3%ADna_Honz%C3%A1kov%C3%A1

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Albína Honzáková na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Albína Honzáková
• Diplomová práce