Marie Provazníková

Absolvovala dívčí gymnázium a poté i studium na Karlově univerzitě, kde roku 1915 složila zkoušku z tělocviku. Na této univerzitě pokračovala ve studiích až do roku 1918. Učila na Drtinově dívčím gymnáziu v Praze.

Od svých dětských let byla aktivní cvičenkou a později i cvičitelkou v Sokole, kde se mj. zabývala brannou výchovou žen.

V roce 1918, ve svých 28 letech, se stala členkou náčelnictva Československé obce sokolské. Poprvé byla zvolena náčelnicí České obce sokolské v roce 1931 a zůstala v této funkci až do doby, kdy byl Sokol během protektorátu úředně zastaven.

V roce 1946 byla zvolena náčelnicí Mezinárodní gymnastické federace FIG a spolurozhodovala o přípravách blížících se OH v Londýně. V březnu 1948 byla zvolena znovu náčelnicí ČOS a připravovala XI. všesokolský slet, který byl uspořádán v Praze v létě 1948. Byla rozhodnou odpůrkyní událostí po únoru 1948 a předvídala konec Sokola. [2]

Byla vedoucí družstva československých gymnastek na olympijských hrách v Londýně v létě 1948. Místo návratu zvolila exil a stala se tak prvním politickým uprchlíkem olympijských her.[3] Našla útočiště u novináře Rostena v Londýně, krátce se zapojila do cvičení v Sokolu Londýn a v prosinci 1948 se odstěhovala do USA. Zde pracovala jako učitelka tělesné výchovy. V roce 1950 se stala náčelnicí Ústředí čs. Sokolstva v zahraničí.

Nadšeně uvítala listopad 1989 a následné znovuobnovení Sokola v Československu vlastnoručně psaným pozdravem, který byl zveřejněn v novém vydání Tyršova ideového programu Náš úkol, směr a cíl, který byl hrazen z peněz darovaných Marií Provazníkovou:

„Nazdar Sokolu, Tyršovu a Masarykovu“, Vaše Marie Provazníková.

• Dvanáct cvičebních hodin v tělocvičně, vydáno 1931
• Prostná v příkladech, vydáno 1933
• Branná výchova sokolských žen, vydáno 1937
• To byl Sokol (autobiografie), vydáno 1988

Zemřela v USA ve věku 100 let. V roce 1992 jí bylo v Praze uděleno vyznamenání in memoriam Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy.