Zdenka Hásková

Narodila se v rodině hradišťského správce školy Josefa Háska (1849–1896) a jeho manželky Marie, rozené Volešákové (1856–??).[2] Byla prostřední ze tří dětí. Od roku 1883 byla rodina policejně hlášena v Praze (otec uváděn jako učitel v penzi).[5]

V letech 1892–1898 navštěvovala soukromé dívčí gymnázium Minerva,[6] jejími spolužačkami zde byly Albína Honzáková, Marie Komínková a Alice Masaryková, se kterou se spřátelila. Po maturitě na chlapeckém Akademickém gymnáziu v Praze (1898) pokračovala ve studiu na Karlově univerzitě, kde studovala přírodní vědy, dějepis a literární historii. Studium ukončila doktorátem v roce 1907.[3]

Po ukončení studií učila v dva roky na lyceu Vesna v Brně. Poté již žila trvale v Praze.[7]

V roce 1928 se po sedmadvacetileté známosti provdala za básníka Viktora Dyka.

Zemřela v Praze, pochována byla na Olšanských hřbitovech, do společného hrobu se svým manželem.[8]

V letech 1910 až 1918 byla redaktorkou Pražských novin a mezi lety 1918 a 1926 působila v Československé republice. Ve svých novinových článcích psala především o kultuře, zejména psala do Cesty a Lumíra divadelní kritiky a literární recenze. Oproti tehdejšímu levicovému avantgardismu obhajovala klasicistické tradice českého divadelnictví.[9] Též překládala z jihoslovanských jazyků.

Po smrti manžela Viktora Dyka se věnovala pořádání a vydávání jeho díla, k vydáním též psala předmluvy.

Knižně vyšlo:

• Mládí (Praha, Grosman a Svoboda, 1909)
• Cestou (Na Královských Vinohradech, vydavatel Ludvík Bradáč, 1920)
• Mladost (autor Viktor Dyk, doslov Zdeňka Dyková (Hásková); V Praze, F. Topič, 1933)