Milada Petříková-Pavlíková

Milada Petříková-Pavlíková vyrůstala s mladší sestrou Libuší v rodině táborského lékaře a vlastence MUDr. Josefa Pavlíka (1863-1926 [2]). Absolvovala dívčí gymnázium Minerva. V roce 1914 začala – ač to c.k.rakousko-uherské předpisy nedovolovaly - v Praze studovat architekturu. Zkoušky z pozemního stavitelství však vykonala neoficiálně, byly jí uznány až 2. prosince 1918 v samostatné ČSR. Po dobu svých studií v Praze bydlela u své tety Anny Honzákové, která jistě na ni měla kladný vliv [3]. Další studia architektury Petříková ukončila s vyznamenáním 18. června 1921 a byla promována inženýrkou architektkou jako první žena v ČSR. Brzy nato - 22. června - se provdala na Staroměstské radnici za profesora Vysoké školy zemědělského a lesního inženýrství při ČVUT Ing. arch. Dr. Theodora Petříka (*8. 10. 1882 Tábor - †2. 6. 1941 Praha).

Milada Petříková začala pracovat jako svobodná architektka. Jejím osobitým přínosem pro tehdejší československou architekturu byla pozornost k domu jako předmětu organicky fungujícího domova, naplněného pocitem sounáležitosti. Brala stavbu-dům jako vyjádření citového vztahu člověka k jeho nejbližšímu světu, neopomíjela otázky humanizace a intimizace. Architektce Petříkové ani po létech nelze upřít prioritu v nasměrování pozornosti k sociálním stavbám pro ženy.

Po náhlém ovdovění v červnu 1941 se dále věnovala rodině (péče o 3 syny-studenty [4]), nevzdala se ale ani své architektury. Avšak situace rodiny, nejen finanční, byla neutěšená a byla nucena se vzdát i rodinného sídla Petříků v Táboře na „Převrátilce“. Také v roce 1948 začala mít potíže pro „třídní původ“ svůj i manžela, zřejmě i kvůli v Itálii provdané sestře Libuši [5]; po roce 1950 ukončila své povolání svobodné architektky a pracovala ve velkém podniku Stavoprojekt v oddělení urbanismu, kde nebyla, stejně jako většina tehdejších architektů, příliš spokojená. Později pracovala v podniku Rudný projekt, kde zpracovávala urbanistické plány sídlišť a dolů.

Rodný dům ing.arch.M.Petříkové, Tábor-Palackého ul.357 - s pamětní deskou MUDr.Pavlíka

• Právem bylo její jméno a dílo uvedeno na předním místě na obsáhlé výstavě „Povolání: architekt(ka)“ o tvorbě českých architektek od první republiky až po současnost (v galerii Nová síň v Praze, 2003).
• Až do svého vysokého věku jezdívala ing. arch. Petříková-Pavlíková do Tábora a na letní byt v Plané nad Lužnicí; živě se zajímala o památku svého otce [6]; o dějiny města a také o práci táborského muzea.

• nájemní dům, Praha - Holešovice, Přístavní 55, spolu s T. Petříkem, 1922
• domy Stavebního družstva pro zřízení útulného domova osamělým ženám, Praha 6 - Dejvice, Šolínova 1 a 3 (projekt 1922, 1923–1934)
• rodinný dům Albíny Honzákové, Dobřichovice 1923
• vila Bedřicha Honzáka, Hradec Králové, spolu s manželem Theodorem Petříkem, 1923[7]
• Interiéry Dívčí studentské koleje Budeč, Praha 2 – Vinohrady, 1924
• Kampelička, Dobré u Dobrušky, 1926
• Domov Charlotty Masarykové, azylový dům spolku Čsl. ochrana ženských zájmů, Praha 2 - Vinohrady, Dykova 20/50, 1928, spolu s Theodorem Petříkem – v tvorbě obou manželů–architektů lze najít mnoho společných projektů se stopami autorského rukopisu každého z nich, dohromady však tvoří vynikající symbiózu
• rodinný dům, Praha 6 - Dejvice, 1929, spolu s Theodorem Petříkem
• spolkový dům Ženského klubu českého, Praha 1, Ve Smečkách 26, projekt 1929, 1931-1933. Známý dům byl postaven Stavebním družstvem Ženského klubu českého na základě rozhodnutí ze dne 16. března 1928; projekt jako členka vypracovala pro klub zdarma; koncepce domu byla velkorysá: klubovny, sál (ve kterém dnes sídlí divadlo Činoherního klubu), knihovna, restaurace a zejména ubytování.
• Jesle a mateřská školka dr. Václava Vacka, Praha 4 - Lhotka (1947-1950)
• Projekt rozšíření hřbitova, Slivenec, s Janem Mayerem, 1949