Česko-čínské vztahy

Za jako první nepřímý kontakt mezi vládou Čínské republiky a politickou reprezentací Československa je považován dokument Deklarace o vyvedení vojska z Vladivostoku (také Vladivostocká deklarace). Tento dokument ze srpna 1918 umožňoval československým legiím průjezd přes území Číny. Jedná se tedy o první dokument, který si obě strany vyměnily za více než sto let trvajících vztahů. Prvním československým představitelem na čínském území byl M. R. Štefánik, který v Charbinu dojednal založení prvního zastupitelského úřadu.[1] M. R. Štefánik tento úřad nazval konzulátem, avšak čínská strana s tímto názvem nesouhlasila, jelikož Československo nemělo tehdy s Čínou podepsanou řádnou smlouvu. Tento úřad byl tedy přejmenován na „Úřad zplnomocníka vlády Republiky Československé“.[2]

Československo bylo první zemí v Evropě, která po první světové válce začala s Čínou jednat o smlouvě. Na mírové konferenci v Paříži došlo k prvnímu setkání ministrů zahraničí obou zemí. Ti se zde domluvili na vzájemném uznání. V roce 1919 tedy Čína uznala nově vzniklou Československou republikou, avšak pouze de facto. K uznání v souladu s právem došlo až o jedenáct let později, v únoru roku 1930, kdy byla podepsána Česko-slovensko-čínská přátelská a obchodní smlouva a došlo k navázání diplomatických styků.[1]

Zboží z Československa se v Číně těžko prosazovalo. Československo mělo po svém vzniku dobré předpoklady pro rozvoj hospodářských vztahů, bohužel však neexistovala řádná obchodní smlouva, která by rozvoji napomohla. V Číně se prosadily pouze velké firmy, jako například Baťa, Škoda Plzeň, Zbrojovka Brno a Vítkovické železárny. Škoda Plzeň dodávala do Číny lokomotivy a investiční celky jako např. cukrovary či elektrárny. Čína začala od Československa nakupovat průmyslové vybavení a to především zbraně pro modernizaci své armády.[3] Ani po podpisu dohody v roce 1930 však nedošlo k velkému oživení obchodních kontaktů mezi zeměmi.[1]

V roce 1930 došlo k prvnímu umístění československého velvyslanectví a konzulátu do obchodní metropole Šanghaj, nikoliv do tehdejšího hlavního města Nankingu. Československá vláda to vysvětlila tím, že v Číně má pouze hospodářské zájmy, nikoliv politické, a Šanghaj byla lepším městem pro umístění těchto zastupitelských úřadů. O rok později došlo v Charbinu k obnovení československého konzulátu, který byl v roce 1925 zrušen z finančních důvodů. Prvním velvyslancem byl Rudolf Feitscher, který byl německé národnosti. Během jeho působení se na velvyslanectví hovořilo německy, což nepřispělo ke zviditelnění Československa mezi Číňany. V roce 1937 ho vystřídal Jan Šeba. Po napadení Nankingu Japonci se KMT vláda evakuovala do Čchung-čchingu, kam československé velvyslanectví neposlalo žádného zástupce. Velvyslanectví v Šanghaji však nadále fungovalo do března 1939, kdy ho Jan Šeba předal německým úřadům. Během druhé čínsko-japonské války zastupovala funkci zastupitelského úřadu krajská organizace „Československý kroužek v Šanghaji“. V roce 1942 došlo k otevření vyslanectví v Čchung-čchingu, které bylo o dva roky později povýšeno na velvyslanectví.[1][2]

Po vítězství Číny nad Japonskem se československé velvyslanectví přemístilo z Čchung-čchingu do Nankingu. Obě vlády udržovaly korektní vztahy i během následující Čínské občanské války.[4] Po této válce nacionalistická strana Kuomintang, vedená generálem Čankajškem, uznala porážku a stáhla se z kontinentální Číny na čínský ostrov Tchaj-wan a vyhlásila Čínskou republiku. Československá republika uznala 6. října 1949 suverenitu Mao Ce-tungovy komunistické kontinentální Čínské lidové republiky. Po uznání ČLR se československé velvyslanectví přesunulo z Nankingu do Pekingu, nového hlavního města Číny.[1]

K všestrannému rozvoji česko-čínských vztahů přispěla padesátá léta. V březnu 1950 přijela první československá obchodní delegace do Pekingu a o tři měsíce později podepsala první dohodu mezi ČLR a ČSR o výměně zboží. Československá delegace vedená Jaroslavem Průškem položila v lednu 1951 základ pro kulturní spolupráci. Hlavním zájmem delegace byl především podpis kulturní dohody a získání základní kolekce čínského písemnictví pro studium sinologie. Několik desítek svazků se dnes nachází v Lu Xunově knihovně Orientálního ústavu v Praze. Dohoda o kulturní spolupráci, o poštovní službě a telekomunikačním styku a o vědeckotechnické spolupráci byla podepsaná 6. května 1952 místopředsedou vlády Václavem Kopeckým. Následně došlo k bohaté kulturní výměně. Započala výměna studentů, zástupci ČLR se účastnili filmového festivalu v Karlových Varech, a překlady čínské literatury se staly velice oblíbenými.[1]

V roce 1968 Čína vehementně odsoudila sovětskou invazi do Československa.[5] Dne 23. srpna 1968 přednesl premiér a ministr zahraničí Zhou Enlai projev na rumunském velvyslanectví v Pekingu a obvinil Sovětský svaz z „fašistické politiky, velkého mocenského šovinismu, národního egoismu a sociálního imperialismu“.[5] Zhou porovnal invazi do Československa v roce 1968 s Hitlerovou politikou vůči Československu v letech 1938-39 a americkou politikou ve Vietnamu.[5]Ideologická roztržka mezi Komunistickou stranou Číny a KSSS, neúspěšná politika Velkého skoku, Kulturní revoluce a události v Československu roku 1968 vedly v šedesátých letech k ochlazení vztahů mezi zeměmi a tento stav trval téměř dvacet let.[1]

Od roku 1972 ztratila Čínská republika právo reprezentovat Čínu v OSN. Toto právo přešlo pod Čínskou lidovou republiku, která uplatňuje politiku jedné Číny. Diplomatické vztahy s ČLR tedy de facto znamenají uznání této politiky (nelze mít oficiální diplomatické styky s ČLR a Tchaj-wanem zároveň).[6]

Ke znovuobnovení československo-čínských vztahů dochází až v osmdesátých letech. V březnu 1987 navštívil Čao C'-jang, tehdejší generální tajemník KS Číny, Československo. Tato návštěva byla považována za znovunastartování vzájemných kontaktů. Události v Československu v roce 1989, které vyústily v pád komunismu, však měly vliv na následující vývoj vzájemných vztahů.

Miloš Zeman v letech 2013–14 inicioval sblížení česko-čínských vztahů se smíšenými výsledky.[7][8][9]

Miloš Zeman, který působil v letech 1998 až 2002 jako předseda vlády České republiky a od roku 2013 jako prezident, se snažil navázat blízké vazby s Čínou prostřednictvím "ekonomické diplomacie".[9][7] Do roku 2019 mělo toto sbližování smíšené výsledky, včetně několika hospodářských a politických kontroverzí.[9][7]

Po roce 2018 ochladly česko-čínské vztahy. Důvodem byla bezpečnostní rizika (varování BIS) spojená s používáním zařízení Huawei a ZTE pro klíčovou infrastrukturu jako jsou telekomunikační sítě. [8] Dalším důvodem ochlazení vztahů byly nerealizované investice z Číny v hodnotě miliard amerických dolarů, očekávané v České republice na základě politických jednání s Čínou.[8]

Miloš Zeman Čínu kritizoval z důvodu neuskutečněných čínských investic ve výši 95 mld. korun a odmítl návštěvu svého čínského protějšku prezidenta Si Ťin-pchinga v dubnu 2019.[10]

V roce 2019 si čínské velvyslanectví stěžovalo na názory některých českých politiků ohledně demonstrací v Hongkongu, které označilo za „chybné". Tím dle sinoložky Kateřiny Procházkové porušilo Vídeňskou úmluvu, která říká, že velvyslanectví nesmějí komentovat výroky politiků v zemi působení.[11] České Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám spadající pod Ministerstvo vnitra ČR reagovalo na výrok čínského velvyslanectví tak, že se v Česku od roku 1989 (sametová revoluce) termín „chybné názory" nepoužívá, naopak Listina základních práv a svobod zavedla termín „svoboda projevu".[12]

Kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu a svému zdiskreditování vazbou na bývalého prominenta a oficiálního hradního poradce Jie Ťien-minga přestával být Miloš Zeman „motorem“ česko-čínského sbližování.[13]

Během roku 2019 se Česko-čínské vztahy zhoršily. Byla vypovězena sesterská smlouva mezi Prahou a Pekingem kvůli sporům o jejím politickém obsahu. Praha následně navíc podepsala partnerství s Tchaj-pejí. V reakci na to přerušila s Prahou styky také Šanghaj. Čína dále kritizovala i plánovanou cestu zesnulého předsedy české Senátu Jaroslava Kubery na Tchaj-wan. V únoru 2020 byl zveřejněn dopis, který zaslalo čínské velvyslanectví v polovině ledna Jaroslavu Kuberovi. V dopise, který je napsán velmi nestandardní formou diplomatické komunikace sdělilo, že pokud Kubera cestu na Tchaj-wan uskuteční, lze předpokládat politické i ekonomické negativní důsledky.[14] Čínské ministerstvo zahraniční, agentuře Reuters, následně sdělilo, že neví odkud se informace vzaly.[15][16]

Hřib a Ministr zahraničí Tchaj-wanu, Joseph Wu v dubnu 2019

Tchaj-pej – hlavní město Tchaj-wanu – uzavřela partnerskou smlouvu (Memorandum o porozumění, spolupráci a vzájemných výměnách) s Prahou v roce 2001. Důvodem k navázání vztahů byla především podpora tchajwanských investic do Prahy a ČR.[23] V lednu 2020 uzavřela Praha další partnerskou smlouvu s Tchaj-pejí.

Panorama Pekingu

Za pražské primátorky Adriany Krnáčové v roce 2016 podepsal pražský magistrát s pekingskou samosprávou partnerskou smlouvu o sesterství měst Praha a Peking. Smlouva, která mimo jiné zahrnovala i souhlas s tvrzením, že Praha uznává politiku jedné Číny (zahrnující území pod jurisdikcí Tchaj-wanu), byla obhájena vedením Prahy tak, že Peking článkem podmiňoval plánované zapůjčení pandy velké do pražské zoo. Dále měla ukotvit hospodářskou a kulturní spolupráci.

Následující primátor Zdeněk Hřib (úřadující od roku 2018) spolu s celou koalicí prohlásil, že lidská práva jsou pro město víc než panda v pražské zoo. Začalo tak jednání o vyřazení článku o uznání jednotné Číny ze smlouvy s Pekingem, čímž byla ztracena možnost získat pandu. Navíc, prezident Miloš Zeman ani tři roky po podepsání smlouvy o pandu svého čínského protějška nepožádal, bez čehož panda nemohla být získána. Zeman reagoval slovy, že o pandu nepožádal, protože si ji podle něj Praha nezaslouží.[24] Peking neprojevil zájem smlouvu změnit, v září 2019 ji tak Praha nejspíše zruší.[25] Hřib prohlásil „Rada hlavního města jako samospráva mě pověřila, abych vykonal všechny potřebné kroky k vyjmutí politické deklarace s partnerské smlouvy s Pekingem, jelikož tam nemá co dělat. Chceme apolitické vztahy založené na kulturní výměně.“

Čínské velvyslanectví v ČR prohlásilo, že pražský magistrát poškozuje zájmy Číny týkající se Tchaj-wanu či Tibetu, vyzvalo ho, aby to nedělal a „jednal ve prospěch společných zájmů obou národů“.[26] Čína následovně zrušila v roce 2019 koncert Pražské filharmonie v Číně, důvodem byly nejspíše zhoršené pražsko-čínské vztahy kvůli snaze změny partnerské smlouvy s Pekingem z roku 2019.[27]

Kauzou se v září 2019 zaobíral český ministr kultury Lubomír Zaorálek. Jednání s čínským velvyslancem Čang Ťien-minem český ministr předčasně opustil. Prohlásil, že nechtěl poslouchat jeho prázdná slova a nedošlo k žádné domluvě[28] Později český prezident Miloš Zeman čínskému velvyslanci řekl, že jeho reakce na výrok pražského primátora Hřiba byla přehnaná.[29]

V říjnu 2019 odsouhlasila Rada hl. m. Prahy vypovězení smlouvy s Pekingem. Čína prostřednictvím své ambasády v Praze v reakci na to varovala Prahu, že pocítí újmu, pokud co nejdříve nepřehodnotí své rozhodnutí. Čínská strana vyzvala k přizpůsobení se k „trendu současného vývoje a historického pokroku".[30] Primátor Hřib v reakci na to uvedl, že nelze mluvit o partnerství, pokud jedna strana otevřeně vyhrožuje.[31] O den později smlouvu vypověděl sám Peking. Kancelář pro mezinárodní záležitosti pekingského magistrátu uvedl, že doufá v to, že představitelé Prahy si co nejdříve uvědomí své chyby a konkrétními kroky napraví negativní dopady.[32] S vypovězením partnerské smlouvy nesouhlasil prezident Miloš Zeman, podle kterého na něj Čína zareaguje tak, že ukončí financování fotbalového klubu Slavia a odkloněním letů, které měly směřovat do Prahy, do Chorvatska.[33]

Po návštěvě Číny předsedou poslanecké sněmovny Radkem Vondráčkem bylo z jeho setkání s vedoucím oddělení mezinárodních styků ÚV KS Číny vydáno komuniké, ve kterém bylo mimo jiné uvedeno, že vládnoucí strany v obou zemích, Komunistická strana Číny a hnutí ANO, by měly „řádně vyřešit citlivou otázku, která by mohla ovlivnit vzájemnou důvěru.“[34]

Šanghaj, finanční centrum Číny

Spolupráce mezi Prahou a Šanghají má počátky v roce 2005 v podobě pražské delegace do Šanghaje.[23]

Jako reakci na uzavření smlouvy mezi Prahou a Tchaj-pejí v lednu 2020 zastavila veškeré oficiální styky s Prahou Šanghaj.[34]

Novinář Edward Lucas píšící pro The Times a dříve působící v časopisu The Economist v reakci na rozhodnutí Šanghaje ukončit styky s Prahou vyzval, že „Ukázat solidaritu se statečnými Čechy by měla okamžitě i další evropská a australská města“.[35] Francouzský analytik François Heisbourg vyzval k reakci pařížskou starostku Anne Hidalgovou.[35]

• Guangzhou[23]