Jaroslav Průšek

Jeho otec–strojvůdce předčasně zemřel a Jaroslav Průšek byl vychováván prarodiči. Vystudoval gymnázium v Praze a po maturitě v roce 1917 studoval dějiny antických národů a Byzance na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Studiu čínštiny se věnoval soukromě od roku 1927. Ve studiu sinologie a japanologie pokračoval v Göteborgu a v Halle, studia ukončil doktorátem na Filozofické fakultě v roce 1930. Čínštině a japonštině se dále věnoval během studií v Lipsku.[1]

V roce 1932 jej Orientální ústav vyslal na studijní pobyt do Číny. Na Národní univerzitě v Pekingu studoval dějiny hospodářství a navazoval osobní kontakty s předními osobnostmi čínské literatury a literárního dějepisectví. V letech 1934-37 pokračoval ve studiu čínské literatury na císařské univerzitě v Tokiu, 1937 vedl letní dvouměsíční kurs dějin čínské literatury v Berkeley (USA). Po návratu do vlasti pracoval v Exportním ústavu (1938-39), učil čínštinu na Vyšší lidové škole ve Zlíně (1937-38), katalogizoval čínské knihy v Univerzitní knihovně (1938-40), a především působil jako lektor čínštiny a japonštiny ve Škole živých orientálních jazyků při Orientálním ústavu v Praze (1938-46). Za války odmítal nabídky na působení v Německu.

V roce 1945 byl jmenován docentem FF UK (habilitační práce Research into the Beginnings of the Chinese Popular Novel). V témže roce založil katedru filologie a dějin Dálného východu a inicioval založení časopisu Nový Orient. 1947 byl jmenován mimořádným, 1948 řádným profesorem čínské a japonské řeči a literatury na FF UK v Praze. Zároveň přednášel na Univerzitě Palackého v Olomouci. V roce 1948 se stal úřadujícím místopředsedou Orientálního ústavu, 1952 zvolen proděkanem FF UK v Praze. V listopadu 1954 rezignoval na vedení katedry filologie a dějin Dálného východu FF UK. V roce 1955 byl zvolen členem ČSAV; v Orientálním ústavu pracoval až do svého vynuceného odchodu roku 1971, od 1952 jako jeho ředitel. V roce 1968 získal Jaroslav Průšek čestný doktorát Univerzity Palackého v Olomouci jako poděkování za úsilí, které vynaložil při budování zdejšího oboru sinologie, prvního svého druhu v tehdejším Československu.[2] Obor sinologie byl z nařízení ministerstva i přes Průškovy protesty v roce 1951 zrušen a jeho studenti převedeni do Prahy.[2] K jeho obnovení došlo až v 90. letech 20. století vznikem dnešní Katedry asijských studií.

V letech 1952–1971 byl Průšek ředitelem Orientálního ústavu, který se pod jeho vedením stal světově uznávaným orientalistickým pracovištěm. S nastupující normalizací byl (28. února 1971) z místa ředitele odvolán; nahradil jej Václav Opluštil, stranický kádr bez orientalistického vzdělání.

Ve svém díle se zabýval především dějinami čínské středověké i moderní literatury a tradičními vypravěčskými žánry, dále vznikem a vývojem čínské civilizace a kultury.

V letech 1935–1940 byl Jaroslav Průška ženat s japanistkou Vlastou Hilskou (rozenou Novotnou). Oženil se během pobytu v Japonsku, manželé se později rozvedli.[3] Jeho druhou manželkou byla též orientalistka Berta Krebsová (1909–1973). Se třetí manželkou Olgou Chrtkovou měl dceru Kateřinu.[4]

• PRŮŠEK, Jaroslav, vedoucí kolektivu autorů: Slovník spisovatelů : Asia e Afrika. Praha: Odeon, 1967. dva svazky.

• Kolektiv: Jaroslav Průšek ve vzpomínkách přátel. DharmaGaia, 2006, 199 s. Praha.

• Sinologie
• Orientální ústav AVČR
• Katedra asijských studií

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Průšek
• Obrázky k tématu Jaroslav Průšek na Obalkyknih.cz
• Biogram v Akademickém bulletinu
• Biogram v publikaci Kdo byl kdo
• "Warring States Project", historie orientálního ústavu