Konfuciův institut

První Konfuciovy instituty byly otevřeny v uzbeckém Taškentu (zkušební zařízení) v červnu 2004 a potom v listopadu 2004 v Soulu (Jižní Korea). Jihokorejský institut v Soulu v současnosti už nefunguje. Další institut byl – rovněž v listopadu 2004 – otevřena na univerzitě v Marylandu (University of Maryland, College Park)[7]. Stovky dalších byly od té doby otevřeny v mnoha zemích po celém světě s nejvyšší koncentrací v USA, v Japonsku a v Jižní Koreji[8]. V dubnu 2007 byl v Japonsku na univerzitě Waseda založen první výzkumně orientovaný Konfuciův institut. Jeho studijní program podporuje ve spolupráci s univerzitou v Pekingu výzkumné aktivity vysokoškoláků studujících čínštinu[9]. V roce 2019 existovalo 530 Konfuciových institutů v mnoha zemích 6 kontinentů a Hanban má za cíl zvýšit do roku 2020 počet institutů na 1 000. Ministerstvo školství ČLR odhaduje, že v roce 2010 takto studovalo čínský jazyk 100 milionů zahraničních studentů[10]. Během několika málo let své existence převýšil počet poboček Konfuciových institutů výrazně počty poboček podobných organizací (British Council, Goethe-Institut, Japan Foundation, …), které se rozvíjely po několik desetiletí. Výjimkou je pouze síť Alliance Française, která má po světě přes 1000 poboček, existuje však již od r. 1883[11].  

Konfuciův institut v Torontu (Seneca College)

Konfuciův institut je pojmenován po známém čínském filozofovi Konfuciovi (551 – 479 př. n. l.). V průběhu celého 20. století vedoucí představitelé Komunistické strany Číny Konfucia kritizovali a odsuzovali jako personifikaci feudálních čínských tradic, přičemž se anti-konfucianismus táhl od Hnutí za novou kulturu (1912) až po kampaň Kritizuj Lina, kritizuj Konfucia během čínské kulturní revoluce v 70. letech 20. století[12]. V posledních desetiletích však zájem o starou čínskou kulturu zase roste a především Konfucius je opět populární[13]. Vně Číny je Konfucius všeobecně viditelným symbolem čínské kultury vzdáleným od negativních asociací jiných prominentních čínských osobností jako je Mao Ce-tung[14].

„Konfuciův institut“ – to je obchodní značka. Podle vyjádření jednoho mluvčího organizace Hanban „ti, kdo užívají víc obchodních značek, se také těší vyšší popularitě, oblíbenosti a reputaci, mohou více ovlivňovat společnost, a tak mohou dosáhnout i na silnější podporu lokálních společenství“. Podle článku z r. 2014 v novinách The China Post (noviny, které vycházely v angličtině na Tchaj-wanu) by Čína bezpochyby nebyla tak úspěšná, kdyby tyto své organizace pojmenovala třeba Mao Ce-tungův institut nebo dokonce Teng Siao-pchingův institut. Ale tím, že se opřela o Konfuciovo jméno, vznikla značka, která se stala okamžitě symbolem čínské kultury a současně se podstatně odlišila od komunistické strany[15].

Konfuciovy instituty nemají jenom akademické poslání. Týdeník The Economist citoval Li Changchuna (jednoho z vrcholných čínských komunistických funkcionářů, nar. 1944), který řekl, že Konfuciovy instituty byly „významnou součástí čínského systému zahraniční propagandy“. Tohoto výroku se chopili kritici jakožto důkazu zpolitizovaného poslání Konfuciových institutů[2]. Mnozí odborníci popisují program Konfuciových institutů jako vzorovou ukázku měkké síly, která prostřednictvím čínského jazyka a čínské kultury podporuje čínskou expanzi ekonomickou, kulturní a diplomatickou[16], zatímco jiní poukazují na možný sběr zpravodajských informací[17][18].

Čínské vedení je obezřetné a nechce, aby Konfuciovy instituty fungovaly jako přímí propagátoři stranické politiky. Tchajwanský aktivista a politik Peng Ming-min však tvrdí, že školy, kde vznikly Konfuciovy instituty, musely podepsat smlouvy, ve kterých prohlašují, že podporují pekingskou politiku jedné Číny. Výsledkem je, že v těchto institucích jsou Tchaj-wan a Tibet tabu[19]. To je ale podle profesorky čínských dějin na UC Berkeley, Michael Nylan, poněkud sporné. Ta konstatovala, že Konfuciovy instituty ve svých požadavcích slevily a poučily se ze svých počátečních chyb. Ve svém přehledu 15 vysokých škol, které mají zkušenosti s Konfuciovými instituty, našla dvě zprávy o tom, že instituty chtěly zablokovat pozvané přednášející, obě přednášky však přesto proběhly[20].   

Budova Konfuciova institutu v Alabamě (Troy University campus)

Hanban je nevýdělečnou vládní organizací[21] i když je propojen s ministerstvem školství a má těsné vazby na řadu významných činitelů komunistické strany. Ředitelství Konfuciova institutu v Pekingu stanovuje směrnice, kterými se řídí Konfuciovy instituty po celém světě. Ředitelství je vedeno patnáctičlennou radou, jejímiž deseti členy jsou ředitelé Konfuciových institutů v zahraničí[22]. Samotné instituty jsou samostatně vedené prostřednictvím své vlastní správní rady, která by měla zahrnovat členy hostitelské instituce[23]. Ostatní vůdcové rady ředitelství v Pekingu jsou vybíráni z komunistické strany a z ústředních vládních agentur, jako jsou Ministerstvo financí, Ministerstvo školství a Informační kancelář státní rady (známá také jako Úřad pro zahraniční propagandu)[24]. Rada stanovuje agendu Konfuciových institutů a mění jejich stanovy, zatímco ostatní úkoly a běžné vedení Konfuciových institutů má na starost profesionální výkonné vedení řízené generálním ředitelem[25].

Čínská vláda se dělí o břemeno s financováním Konfuciových institutů s hostitelskými vysokými školami a k managementu institutů přistupuje v rámci politiky nevměšování se[2]. Instituty fungují nezávisle v rámci směrnic, které stanovil Hanban a ředitelství Konfuciova institutu v Pekingu. Každý institut odpovídá za čerpání svého rozpočtu schváleného ředitelstvím, které stanovuje různá omezení týkající se využívání finančních zdrojů včetně rezerv pro zvláštní účely[26]. Instituty v USA obecně dostávají z Hanbanu roční podporu kolem 100 000 $ s tím, že rozpočet dorovná místní hostitelská univerzita. Kromě své místní partnerské univerzity spolupracují instituty s nějakou partnerskou univerzitou v Číně; příkladem může být Konfuciův institut na Univerzitě v Tallinnu a partnerství s Univerzitou finančně-ekonomickou v Šanghaji[27]. Mnohé instituty podléhají vedení, které se skládá z několika členů čínské partnerské školy, a zbytek vedení tvoří členové lokální partnerské univerzity. Ředitele institutu většinou jmenuje místní partnerská univerzita[2].

V září 2007 byl zřízen Konfuciův institut v rámci Univerzity Palackého v Olomouci[28]. Univerzita Palackého tím navazuje na tradici výuky čínského jazyka v Olomouci. Partnerského projektu se účastní i Univerzita zahraničních studií v Pekingu vyučující několik desítek cizích jazyků včetně češtiny. Vedle výuky čínštiny pořádá Konfuciův institut i další přednášky a kulturní akce[29].

V březnu 2018 byla otevřena Konfuciova třída (Confucius Classroom) na VŠB -Technické univerzitě Ostrava[30]. Konfuciova třída je koncipována jako centrum výuky čínského jazyka a kultury zajišťované rodilými mluvčími (výukovým jazykem je angličtina). Nabízí kurzy jak pro akademickou obec, tak pro širokou veřejnost Moravskoslezského kraje[31].

Při příležitosti česko-čínského podnikatelského fóra v rámci prvního Čínského mezinárodního veletrhu dovozu v Šanghaji byla začátkem listopadu 2018 podepsána dohoda o zřízení dalšího Konfuciova institutu, a to při Vysoké škole finanční a správní v Praze[32]. Institut byl otevřen jako společný projekt Vysoké školy finanční a správní a China Jiliang University v Hangzhou. Je umístěn prostorách VSFS na adrese Vlkova 12, Praha 3 – Žižkov[33]. Od ostatních institutů se má odlišovat ekonomicko-podnikatelským think-tankem, který bude zpracovávat ekonomické analýzy a sledovat trendy česko-čínských a euro-čínských obchodních a investičních vztahů[34]. Celosvětový přehled o Konfuciových institutech a o Konfuciových třídách rozdělený podle 5 světadílů lze nalézt na stránkách Hanbanu[10].  

Během své rychlé expanze se Konfuciovy instituty staly předmětem mnoha polemik. Jejich kritika zahrnuje praktická znepokojení týkající se financování, životaschopnosti v akademickém prostředí, právních záležitostí, vztahů s čínskou partnerskou univerzitou, ideologických obav spojených s nevhodným ovlivňováním výuky a výzkumu, průmyslové a vojenské špionáže[17][18], sledování Číňanů v zahraničí a podkopávání tchajwanského vlivu[11]. Proti zřízení Konfuciových institutů na univerzitách v Melbourne[35], v Manitobě[36], ve Stockholmu[11] a v řadě dalších byla rovněž organizována opozice. Ještě důležitější je, že některé univerzity, které hostily Konfuciovy instituty, se rozhodly ukončit své smlouvy. To se např. v r. 2013 stalo na univerzitách McMaster v Ontariu[37] a v Lyonu[15], v r. 2014 na univerzitách v Chicagu[38], v Pensylvánii[39] a v okresní školní radě v Torontu[40], v r. 2015 na univerzitě ve Stuttgartu[41]. Takových případů je víc a docházelo k nim i v dalších letech[42][43][44].

V roce 2021 vydalo nakladatelství Piper knihu dvou německých novinářů (S. Aust, A. Geiges) Xi Jinping – der mächtigste Mann der Welt[45]. Zatímco v Lipsku a ve Freiburgu byly o této knize uspořádány debaty bez potíží, narazily Konfuciovy instituty při univerzitách v Duisburgu-Essenu a v Hannoveru při plánovaném představení této knihy na ostrý nesouhlas z čínské strany. V nátlaku na zrušení těchto akcí se vedle čínského generálního konzula v Düsseldorfu angažovala i šanghajská Univerzita Tchung-ťi (čínský partner institutu v Hannoveru)[46][47]. Čínský nátlak tohoto typu pak vyvolává otázky, zda univerzity pro svou činnost Konfuciovy instituty vůbec potřebují[48][49].

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Confucius Institute na anglické Wikipedii a Konfuzius-Institut na německé Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Konfuciův institut na Wikimedia Commons