Jezeří (zámek)

Po Janu Smolíkovi hrad převzal Zikmund ze Slavic, který na něm sídlil ještě roku 1451. Po něm se pánem hradu stal Kunz z Kaufunku, který roku 1455 unesl ze saského hradu Altenburk syny kurfiřta Fridricha II. Při útěku byl Kunz zraněn, zajat a o několik dní později ve Freibergu za porušení zemského míru a zákeřný přepad sťat. Král Jiří z Poděbrad poté z obavy před saským útokem na Jezeří, kde žila Kunzova manželka a děti, hrad raději obsadil.[8]

V roce 1459 se držitelem hradu stal opět Zikmund ze Slavic. Zikmundovým pravděpodobným synem byl Petr ze Slavic připomínaný na Jezeří roku 1481. Zemřel před rokem 1493 a panství připadlo jeho nezletilým potomkům, ke kterým patřili Hanuš, Zikmund a Jiří ze Slavic. Majetek za ně spravoval strýc Smil. Hrad později získal Zikmund ze Slavic, který jej roku 1513 odkázal svému švagrovi Mikuláši Hochhauserovi z Hochhazu.[9] Mikuláš nechal roku 1549 starý hrad přestavět na renesanční zámek.[6] Mikulášovi synové Jiří a Petr se o dědictví po otci okolo roku 1565 rozdělili tak, že Jiřímu připadly Albrechtice, zatímco Petrovi zůstalo Jezeří. Také Petr měl dva syny. Zámek okolo roku 1588 připadl Václavovi z Hochhazu, který jej ale kvůli neshodám prodal bratrovi Mikulášovi. Václav se roku 1596 zúčastnil vojenského tažení do Uher, kde u Egeru později zemřel v boji. Mikuláš na konci šestnáctého století prodal Jezeří svému starému strýci Jiřímu z Hochhazu na Albrechticích a Velemyšlevsi, který zemřel roku 1602. Jezeřské panství po něm zdědil syn Jan Mikuláš z Hochhazu uváděný na zámku v roce 1605.[10]

Zámek Jezeří, pohled od severovýchodu. Mědirytina Václava Bergera, asi 1805

Janu Mikuláši Hochhauserovi bylo v roce 1623 jezeřské a hliňanské panství zkonfiskováno za účast na stavovském povstání. Oba statky získal od císaře do zástavy za půjčku deseti tisíc zlatých Vilém mladší Popel z Lobkovic.[10] K Jezeří tehdy patřily hospodářský dvůr, vinice, vesnice Albrechtice, Horní a Dolní Jiřetín, Čtrnáct Dvorců, panství Velemyšleves, Hrušovany, Hliňany a polovina Hořan.[6] Vilém je ještě rozšířil o Nové Sedlo nad Bílinou[11] a v roce 1627 nechal zámek barokně upravit.[6] V únoru roku 1646 na zámku vypukl rozsáhlý požár, který zničil všechny budovy s výjimkou čeledníku a konírny. Škody byly v nejnutnějších případech provizorně opraveny, ale vrchnost se odstěhovala na zámek v Novém Sedle. Vilém zemřel na počátku ledna roku 1647, a panství zdědil František Vilém Popel z Lobkovic.[11] Jeho syn Ferdinand Vilém z Lobkovic nechal roku 1696 zámek Jezeří znovu vybudovat v barokním stylu.[6]

Zámek Jezeří v roce 1882

Po smrti Viléma Ferdinanda Popela zámek převzal Oldřich Felix Popel z Lobkovic, za nějž dne 25. září 1713 opět vyhořel. Ohněm způsobená škoda dosáhla výše 30 398 zlatých,[11] nicméně zámek byl znovu barokně obnoven.[6] Oldřich neměl děti, a proto ze svého majetku učinil svěřenství, které po Oldřichově smrti roku 1722 získal Jiří Kristián Lobkovic, zakladatel mělnické větve rodu. Ten Jezeří využíval jen jako lovecký zámek a roku 1752 jej prodal knížeti Ferdinandu Filipovi z Lobkovic. Význam zámku znovu vzrostl až za jeho syna Josefa Františka Maxmiliána z Lobkovic.[11]

Jezeřské panství (resp. panství Nové Sedlo – Jezeří bylo bohaté a rozsáhlé. Do roku 1848 k němu patřila městečka Ervěnice, Strupčice a 21 vsí. Vedle zemědělství a lesnictví mělo velký význam již v 18. století průmyslové podnikání: pivovar, vápenky, cihelny a již tehdy těžba hnědého uhlí v Pohlodech u Jirkova. Toto panství bylo při pozemkové reformě po vzniku Československa rozparcelováno a Lobkovicům zůstalo pět dvorů.[6]

Pohled na zámek Jezeří od východu, akvarel Antonína Mánesa, 1814

Josef František Maxmilián z Lobkovic

Konec 18. a začátek 19. století přinesl stavební a kulturní rozvoj zámku. Od roku 1802 bylo v provozu zámecké divadlo, vznikla zámecká myslivecká kapela,[11] vystupoval zde i eisenberský pěvecký sbor. Na koncerty v zámeckém parku se sjíždělo mnoho hostů ze širokého okolí, významným návštěvníkem byl Johann Wolfgang von Goethe. Kromě něj na zámku pobývalo a navštěvovalo ho mnoho dalších významných osobností. Ludwig van Beethoven byl blízkým přítelem knížete Josefa Františka Maxmiliána z Lobkovic, vlastnícího a spravujícího zámek v období jeho největšího rozkvětu na začátku 19. století. Slavná Beethovenova Symfonie č. 3 Eroica měla v zámeckém divadle soukromou premiéru,^[zdroj?] stejně tak oratorium Josepha Haydna Stvoření. Tímto výčet významných umělců, kteří navštívili Jezeří nebo zde přímo působili, nekončí. Z dalších lze uvést především skladatele Christopha Willibalda Glucka či bratry Pavla a Antonína Vranické.[12] Kromě péče o zámek věnovali Lobkovicové velkou pozornost i jeho okolí. Pro nedostatek místa se květinová zahrada s parterem nacházela na vyvýšené terase u zámku,[13] zatímco anglický park byl vytvořen pod zámeckým návrším a v roce 1838 měl rozlohu padesát hektarů.[6] Jen zbytky tohoto parku se dochovaly a jsou chráněny před těžbou uhlí. Nad zámkem se nacházela obora.[13] V bývalém parku stojí zřícena lobkovické hrobky postavené po roce 1753 zřejmě A. Altomontem. V roce 1805 byla postavena zámecká kaple Bolestné Panny Marie.[14]

Zámek nad Lomem ČSA

Během druhé světové války byl majetek Lobkovicům zabaven, protože poslední majitel Max Lobkowicz byl vyslancem československé vlády v Londýně.[6] Na zámku byla zřízena pobočka koncentračního tábora Flossenbürg, ve které bylo v době zřízení umístěno pracovní komando 96 mužů. Strážný oddíl SS zde navíc hlídal zajaté vyšší důstojníky především z Francie. Patřili mezi ně například Pierre de Gaulle, bratr pozdějšího francouzského prezidenta Charlese de Gaulla nebo lékař Bernard Ménétrel.[15]

Opravená budova panského domu

Po roce 1948 byl zchátralý zámek znárodněn a sloužil různým účelům. Od roku 1950 ho využívala vojenská posádková správa Chomutov, během jejíhož působení došlo k utilitárním úpravám interiérů a zničení zbývajícího vybavení. Roku 1955 budovu převzalo ministerstvo vnitra a o tři roky později se dostala do správy ministerstva školství a kultury. Volně přístupný zámek však dále chátral.[15] V důsledku rozšiřování těžby hnědého uhlí v Lomu ČSA bylo poškozeno jezeřské arboretum a v krajině pod zámkem zanikla řada vesnic (Jezeří, Albrechtice, Dřínov, Kundratice aj.). V osmdesátých letech dvacátého století se počítalo s demolicí zámku,[15] protože v předchozím desetiletí rozhodla vláda o vytěžení zásob hnědého uhlí v povrchovém velkolomu Československé armády až na svahy Krušných hor. Přitom se předpokládalo, že Krušné hory nejsou tektonicky postižené a zámek Jezeří stojí na stabilní části skalního masivu. Jan Marek z podniku Stavební geologie Praha prokázal, že Krušné hory jsou tektonicky rozlámané a zámek Jezeří je postaven na vykloněném horninovém bloku. V případě vytěžení uhlí v prostoru pod zámkem by došlo k porušení stability bloku horniny a destrukci zámku. Na základě Markova výzkumu byl změněn směr těžby a pod zámkem ponechán ochranný pilíř nevytěženého uhlí.[16][17][18][19] V roce 1985 bylo definitivně rozhodnuto o zachování zámku na terénním pilíři.[20] Od roku 1986 začaly vznikat první plány na obnovu památky, ale realizovány byly pouze nejnutnější opravy.[15] Na počátku roku 1990 byla velká část zámku obestavěna lešením a připravovala se celková oprava, která měla činit 150 milionů Kčs v tehdejších cenách.[20]

Lobkovicové získali roku 1991 zámek v restituci zpět, ale pro vysoké náklady nezbytné k rekonstrukci jej roku 1996 věnovali státu.[21] O zámek pečuje Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ústí nad Labem. Probíhá postupná rekonstrukce budov.[15] Zámek je otevřený veřejnosti, některé místnosti jsou vybaveny dobovým nábytkem a přibližují tak život vysoké šlechty v sedmnáctém a osmnáctém století.[22] Dlouholetou kastelánkou zámku je Hana Krejčová,[21] která mimo jiné vystoupila v dokumentárním filmu Ženy SHR.[23]

V roce 2020 byl zámek jako první česká památka zapsán na seznam nejohroženějších památek Evropy, který zveřejňuje organizace Europa Nostra.[24]

Panorama zámku směrem na Komořany

Středověký hrad stával na skalním útvaru, jehož hmota částečně vyplňuje suterén hlavní zámecké budovy a obou západních křídel, zatímco obě východní křídla stojí již mimo areál původního hradu. Jižní rizalit s velmi silnými obvodovými zdmi býval považován za obytnou věž, ale stavební průzkum prokázal, že byl postaven až v pozdějších obdobích.[26] Z opevnění je známá pouze poloha jednoho příkopu.[27] V zámeckém zdivu se dochovaly fragmenty hradních budov, ale stav poznání neumožňuje jejich přesnější interpretaci.[28] Neznáme ani mladší stavební fáze hradu. Existuje hypotéza, že třičtvrtěkruhový útvar na jižní straně a budova na jihozápadním okraji terasy mohou být přestavěné pozůstatky bašt postavených jako součást dělostřeleckého opevnění.[29]

Hlavní dvoupatrová zámecká budova má půdorys ve tvaru písmena H, ze kterého na jižní straně vystupuje mohutný rizalit. Hlavní průčelí na západě je zdůrazněné nevýrazným rizalitem, který přechází ve hranolovou věž. Dvě boční křídla se zaoblenými věžemi spolu s průčelím obklopují tři strany čestného dvora. Do budovy se z něj vstupuje portálem, po jehož stranách stojí sochy atlantů. Jejich autorství je, ne zcela jistě, připisováno Janu Adamu Dietzovi.[14] Na východní a západní straně budovy se nachází vyhlídkové terasy.[6]

V interiéru velikostí vyniká zejména velký sál s kupolí v jižním rizalitu. Kupoli a horní ochoz podpírají podpírají mohutné konzoly. Právě v něm bylo na počátku devatenáctého století zřízeno zámecké divadlo. Řada dalších místností je zaklenutá křížovými klenbami se štukovými zrcadly.[14]

• KOUKAL, Pavel. Státní zámek Jezeří. Ústí nad Labem: Národní památkový ústav, 2005. 40 s. ISBN 80-85036-31-2.
• Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Jezeří – zámek, s. 181–182.
• SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIV. Litoměřicko a Žatecko. Praha: Šolc a Šimáček, 1923. 502 s. Dostupné online. Kapitola Eisenberk hrad, s. 230–234.

• Seznam hradů v Ústeckém kraji
• Seznam zámků v Ústeckém kraji

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Zámek Jezeří na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky
• Skryté skvosty – Česká televize (2022)
• Hrady a zříceniny v Krušných horách. Díl 2. – Hrad Jezeří [online]. Historie v terénu – Litvínovsko, 2016-06-23 [cit. 2018-09-28]. Video s komentářem Milana Sýkory. Dostupné online.