Josef František Maxmilián z Lobkovic
Josef František Maxmilián kníže z Lobkowicz, také z Lobkovic (3.[1], 7.[zdroj?] nebo 8. prosince[2] 1772 Vídeň[1][2] nebo Roudnice nad Labem[zdroj?] – 16. prosince 1816 Třeboň[1]) byl český šlechtic první vévoda z Roudnice (1786),[3] byl příslušník roudnické primogenitury českého šlechtického rodu Lobkoviců.
Josef František Maxmilián kníže z Lobkowicz | |
---|---|
1. roudnický vévoda | |
Ve funkci: 3. května 1786 – 16. prosince 1816 | |
Předchůdce | Roudnické vévodství zřízeno |
Nástupce | Ferdinand Josef z Lobkowicz |
7. kníže z Lobkovic a vladař domu lobkowiczkého | |
Ve funkci: 14. ledna 1784 – 16. prosince 1816 | |
Předchůdce | Ferdinand Filip z Lobkowicz |
Nástupce | Ferdinand Josef z Lobkowicz |
Zaháňský vévoda | |
Ve funkci: 14. ledna 1784 – 3. května 1786 | |
Předchůdce | Ferdinand Filip z Lobkowicz |
Nástupce | Petr Biron |
Narození | 7. prosince 1772 Vídeň nebo Roudnice nad Labem[zdroj?] Habsburská monarchie |
Úmrtí | 15. prosince 1816 (ve věku 44 let) Třeboň Rakouské císařství |
Místo pohřbení | Kostel svatého Václava v Roudnici nad Labem |
Choť | (1792) Marie Karolína ze Schwarzenbergu (1775–1816) |
Rodiče | Ferdinand Filip z Lobkowicz (1724–1784) a Gabriela Savojská (1748–1828) |
Děti | Ferdinand Josef z Lobkovic Gabriela z Auerspergu Jan Nepomuk Karel z Lobkovic Anna z Lobkovic Josef František Karel z Lobkovic Karel Jan Josef z Lobkovic Marie Eleonora z Windisch-Graetze Ludwig Lobkowicz |
Příbuzní | vnuk: Mořic Lobkowicz (1831–1903) vnuk: František Evžen z Lobkowicz (1839–1898) vnuk: Ferdinand Jiří z Lobkowicz (1850–1926) vnuk: Rudolf Ferdinand z Lobkowicz (1840–1908) tchán: Jan Nepomuk I. ze Schwarzenbergu (1742–1789) švagr: Josef II. ze Schwarzenbergu (1769–1833) švagr: Karel Filip ze Schwarzenbergu (1771–1820) děd: Filip Hyacint z Lobkowicz (1680–1734) |
Profese | houslista a mecenáš |
Ocenění | 1809 rakouský Řád zlatého rouna (č. 875) |
Commons | Franz Joseph Maximilian von Lobkowitz |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
Narodil se jako Josef František Maxmilián Karel kníže z Lobkovic (německy Joseph Franz Maximilian Ferdinand Karl Fürst von Lobkowitz), syn knížete Ferdinanda Filipa a jeho manželky princezny Gabriely Savojské (její prasynovec Karel Albert se stal později sardinským králem). Byl také vnukem knížete Filipa Hyacinta z Lobkovic. Josef František sloužil u rakouské císařské armády, kde dosáhl hodnosti generálmajora, kromě toho byl velikým milovníkem hudby a houslistou, významný mecenáš.
Hudení mecenát
Jako mecenáš podporoval Josepha Haydna, který mu v roce 1799 věnoval oba své smyčcové kvartety Op. 77. Zejména pak podporoval Ludwiga van Beethovena, jenž knížeti věnoval mnoho svých skladeb. Na jeho zámku v Roudnici nad Labem byla například poprvé uvedena Beethovenova Eroica[zdroj?] a na zámku Jezeří bylo v roce 1798 poprvé uvedeno Haydnovo oratorium Stvoření. Kníže rovněž stál u zrodu vídeňské Společnosti prátel hudby.
Kníže Josef František Maxmilián z Lobkovic se poprvé setkal s Beethovenem již v roce 1792, kdy Beethoven přijel do Vídně na žádost hraběte Valdštejna. Josefu Františku Maximiliánovi bylo tehdy 20 let a Beethovenovi o dva roky více. Poté, co se kníže seznámil blíže s Beethovenovou hudbou, rozhodl se jej podporovat. Spolu s arcivévodou Rudolfem a hrabětem Kinským mu zajistili roční příjem, který Beethovenovi umožnil věnovat se naplno hudbě, aniž by se musel starat o existenční problémy. Beethoven se pak díky této podpoře rozhodl zůstat ve Vídni, a to i přes slib, jímž se zavázal vestfálskému králi.[zdroj?] Knížeti pak věnoval řadu svých děl. Když 24. ledna 1816 v Praze zemřela jeho manželka Marie Karolína, objednal kníže u Beethovena cyklus písní (An die ferne Geliebte), kterou chtěl uctít její památku.
Díla věnovaná Beethovenem Josefu Františku Maxmiliánovi
- Šest smyčcových kvartetů (F, G, D, c, A, B), op. 18
- 3. symfonie Es-dur „Eroica“, op. 55
- 5. symfonie c-moll, „Osudová“, op. 67
- 6. symfonie F-dur, „Pastorální“, op. 68
- Smyčcový kvartet Es-dur, op. 74 tzv. „Harfový“
- Nejstaršímu synovi knížete věnoval k jeho 26. narozeninám svou Lobkowitz-Kantate pro soprán, sbor a klavír.
Majetek
V roce 1805 byl roudnické primogenituře potvrzen fideikomis, který tvořila panství Roudnice nad Labem, Encovany, Vysoký Chlumec, Jezeří, Nelahozeves a Bílina. Okněžněné hrabství Sternstein prodal kníže v roce 1807 bavorské koruně, ale titul si směl ponechat.[4]
Rodina
Oženil se 2. srpna 1792 ve Vídni s Marií Karolínou ze Schwarzenbergu (7. 9. 1775 Vídeň – 24. 1. 1816 Praha), dcerou knížete Jana Nepomuka I. ze Schwarzenbergu (1742–1789) a jeho manželky Marie Eleonory z Öttingen-Wallersteinu (1747–1797). Narodilo se jim 12 dětí, dvě z nich zemřely v dětství:
- 1. Marie Gabriela (19. 7. 1793 Vídeň – 11. 5. 1863 Vídeň)
- ∞ (23. 9. 1811 Roudnice nad Labem) Vincenc z Auerspergu (9. 6. 1790 Praha – 16. 2. 1812 Vídeň)
- 2. Marie Eleonora (28. 10. 1795 – 10. 3. 1867[5] nebo 1876)
- ∞ (11. 10. 1812) Weriand Alois Leopold Ulrich z Windischgrätzu (31. 5. 1790 – 27. 10. 1867)
- 3. Ferdinand Josef Jan (12. 4. 1797 – 18. 12. 1868 Vídeň), zakladatel roudnické linie, 2. vévoda roudnický, 8. kníže z Lobkovic
- ∞ (9. 9. 1826) Marie z Liechtensteinu (31. 12. 1808 Vídeň – 24. 5. 1871 Vídeň)
- 4. Jan Nepomuk Karel (14. 1. 1799 Vídeň – 6. 6. 1878 Konopiště), zakladatel křimické linie
- ∞ (20. 5. 1834 Vídeň) Karolína z Vrbna a Freudenthalu (12. 2. 1815 Vídeň – 18. 10. 1843 Křimice)
- 5. Tereza Karolína (zv. Rézy; 23. 9. 1800 – 29. 9. 1868 Křimice)
- 6. Marie Paulina (* a † 30. 12. 1801)
- 7. Josef František Karel (17. 2. 1803 Vídeň – 18. 3. 1875 Praha), zakladatel dolnobeřkovické linie, generál jízdy
- 1. ∞ (20. 8. 1835 Praha) Antonie Kinská z Vchynic a Tetova (17. 5. 1815 Praha – 31. 12. 1835 Pardubice)
- 2. ∞ (11. 5. 1848 Vídeň) Zdeňka z Lobkowicz (4. 10. 1828 Lvov – 25. 2. 1917 Dolní Beřkovice)
- 8. Karel Jan (24. 2. 1804 – 11. 4. 1806)
- 9. Ludvík Jan Karel (30. 11. 1807 – 3. 9. 1882), kapitán jízdy
- 10. Marie Anna (22. 1. 1809 Vídeň – 25. 10. 1881 Aschach an der Donau)
- ∞ (29. 5. 1827 Vídeň) František Antonín Arnošt z Harrachu (13. 12. 1799 Vídeň – 26. 2. 1884 Nice)
- 11. Zdeňka (Sidonie) Karolína (13. 1. 1812 Jezeří – 20. 6. 1880 Stübing)
- ∞ (6. 11. 1832 Jezeří) Ferdinand Leopold Pálffy-Daun (2. 12. 1807 Prešpurk (Bratislava) – 8. 12. 1900 Stübing)
- 12. Karel Jan (24. 11. 1814 – 26. 9. 1879 Salcburk), vládní prezident v Salcbursku, místodržitel v Dolním Rakousku, na Moravě a v Tyrolsku a Vorarlbersku
- ∞ (15. 9. 1856) Julie z Redwitz-Wildenrothu (25. 9. 1840 – 4. 6. 1895 Parsch bei Salzburg)
Odkazy
Reference
- KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec - Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 142. Dále jen Lobkowiczové. Dějiny a genealogie rodu.
- MAREK, Miroslav. Rodokmen Lobkowiczů 2 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2007-03-16 [cit. 2020-08-09]. Dostupné online.
- BUBEN, Milan. Encyklopedie heraldiky. Světská a církevní titulatura a reálie. Praha: Libri, 1997. 432 s. S. 380.
- KAŠPÁRKOVÁ, Tereza. Mělnická větev Lobkowiczů ve 20. století (diplomová práce). Praha: Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, Katedra občanské výchovy a filozofie, 2013. 82 s. S. 18.
- Lobkowiczové. Dějiny a genealogie rodu, s. 146
Literatura
- Antonín Machát: Beethoven – jak žil a tvořil. 2. vyd. Vídeň: Lidová knihovna vídeňská, 1939
- KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec - Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6.
- Jan Racek: Beethoven a české země. 1. vyd. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1964, 138 s.
- Jan Županič a kol.: Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Aleš Skřivan, 2001, 340 s.
- Lenka Fešarová: Beethovenovi mecenáši. Diplomová práce. Masarykova univerzita Brno, 2008 (Dostupné online)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef František Maxmilián z Lobkovic na Wikimedia Commons
- Franz Joseph Maximilian Fürst von Lobkowitz
- Rodokmen Lobkoviců
- Beethovenovy inspirace u Lobkoviců