Albrechtice (Horní Jiřetín)

Název vesnice je odvozeno z osobního jména Albrecht ve významu ves lidí Albrechtových. V historických pramenech se jméno objevuje ve tvarech: Alberti villa (1352–1405), z Alberštorfu (1513), Albrsstorff (1513), v Olbrstorffie (1541), Olbersdorf (1565), na Albrechci (1579), ve vsi Albrechticzych (1595), Ullersdorf a Ulbersdorf (1787 a 1846) a Albrechtice nebo Ulbersdorf (1854).[1]

Albrechtice vznikly nejspíš na přelomu 13. a 14. století na břehu Komořanského jezera. Zakladatelem obce byl patrně Albert ze Žeberka a Rvenic (Ervěnic). Jméno obce se objevuje poprvé roku 1352 v registrech papežských desátků. V obci stál kostel Všech svatých. Listina z roku 1355 uvádí, že světským patronem zdejšího kostela byl Nevlas ze Rvenic. Zdejší farnost později zanikla a obec spadala do farního obvodu Holešice. Obec náležela prakticky stále k panství Jezeří.

Dalšími majiteli obce byli Smolíkové ze Slavic. V roce 1513 odkázal Zikmund z tohoto rodu Albrechtice svému švagrovi Mikulášovi z rodu Hochhauserů, kteří byli protestanty. Také obyvatelé vsi se hlásili k církvi evangelické. Za účast ve stavovském povstání bylo panství Jezeří a tedy i Albrechtice zkonfiskovány Janovi Mikuláši Hochhauserovi z Hochhausu a v roce 1623 je koupil Vilém z Lobkovic. Od roku 1653 byla ves opět katolická. Během třicetileté války došlo v obci ke dvěma velkým požárům a v roce 1625 obec zasáhl mor. Další morová epidemie postihla obec a okolí v roce 1680. Albrechtice byly až do roku 1848 součástí lobkovického panství Nové Sedlo nad Bílinou-Jezeří. Po roce 1850 vznikla obec Albrechtice s osadami Jezeří a Černice.

První zmínky o škole pocházejí z roku 1804, která se nacházela v soukromém domě. Nová budova byla postavena roku 1842 a rozšířena v roce 1892. Původně dvoutřídní škola se rozšířila mezi válkami na čtyřtřídní.

Od konce 19. století vznikaly v obci první spolky, jako např. hasičský spolek, živnostenské společenstvo, spolek veteránů apod. Obyvatelé se živili především zemědělstvím a v továrně na zpracování dřeva v Černicích a od konce 19. století rostl počet obyvatel pracujících v dolech, které se nacházely u obcí Černice a Dřínov.

Po druhé světové válce se od obce odtrhla osada Černice, která se stala samostatnou. Albrechtice se nacházely do roku 1960 v okrese Chomutov, poté se staly součástí okresu Most. Obec zanikla v letech 1981–1983 z důvodu pokračující těžby uhlí a katastrální území bylo připojeno k obci Horní Jiřetín.

Přípravy k likvidace obce probíhaly od počátku roku 1978, obyvatelé byli vyzváni, aby si zvolili místo svého pobytu po likvidaci obce.

• Kostel Všech svatých, který vznikl v 16. století na místě původního, upravený ve druhé polovině 17. století do barokní podoby, na konci 18. století opatřen přístavbou.[2]
• Kamenné náhrobníky rodiny Hochhauserů ze 16. století
• Gotická křtitelnice, která byla z kostela přemístěna do Mostu a nyní se nachází v atriu budovy Magistrátu města Mostu
• Ve výklenku domu čp. 141 se nacházela soška Pierota z doby kolem roku 1730, jež pocházela pravděpodobně z výzdoby zámku Jezeří
• Boží muka ze druhé poloviny 17. století
• Dva smírčí kříže, přenesené před likvidací obce do Mariánských Radčic
• Tisíciletý Albrechtický dub

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 715 obyvatel (z toho 367 mužů), z nichž bylo sedmnáct Čechoslováků, 687 Němců a jedenáct cizinců. Kromě dvou evangelíků a deseti lidí bez vyznání patřili k římskokatolické církvi.[3] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 873 obyvatel: 29 Čechoslováků, 834 Němců, jednoho obyvatele jiné národnosti a devět cizinců. Tři byli členy evangelických církví, 99 bez vyznání a ostatní se hlásili k římskokatolické církvi.[4]

Katastrální území bylo připojeno k Hornímu Jiřetínu.

Dne 22. května 1938 se konaly volby do obecních zastupitelstev. Z rozdělených 1082 hlasů v Albrechticích získaly 784 hlasů Sudetoněmecká strana, 107 hlasů Německá sociální demokracie, 111 hlasů KSČ a osmdesát hlasů jiné české strany.[7]