Vstup České republiky do Evropské unie

Proces začleňování Československa do západoevropských organizací začal bezprostředně po sametové revoluci v roce 1989. Integrace do západoevropských struktur byla jedním z hlavních zahraničněpolitických cílů Československa. V rámci nové koncepce zahraniční politiky – tzv. „Návrat do Evropy“ – zahájili hlavní aktéři československé zahraniční politiky (především Václav Havel a Jiří Dienstbier)[1] politický dialog s Evropskými společenstvími.

Otevření hranic po pádu železné opony a odstranění řady dovozních omezení bylo první významnou změnou otevírající prostor pro intenzivnější spolupráci se státy západní Evropy. Před Československem a později před Českou a Slovenskou republikou tedy stál obtížný úkol transformovat centrálně plánovanou ekonomiku na tržní tak, jak to požadovala EU.

Jako nástroj předvstupní pomoci by již v roce 1989 založen fond PHARE, jehož úkolem bylo pomáhat Polsku a Maďarsku při přechodu na tržní ekonomiku prostřednictvím finančních grantů a poradenské činnosti. Postupně se jeho působnost rozšířila i na další státy bývalého východního bloku. Československo k němu přistoupilo v roce 1990.

V prosinci 1990 zahájilo Československo s Evropskými společenstvími rozhovory o uzavření tzv. asociační dohody[2] (též dohody o přidružení nebo Eurodohody). Asociační dohoda tvořila základní právní rámec vztahů mezi Českou republikou a Evropskými společenstvími, neznamenala však nárok ČR na přijetí do EU (resp. v té době ještě Evropských společenství). Umožňovala ovšem lepší politický dialog, institucionální spolupráci a odstraňování obchodních bariér (Evropská unie se zavázala snižovat svoje cla a kvóty rychleji než východní státy, aby zmírnila dopady na jejich ekonomiky). Dohody byly během první poloviny 90. let uzavírány i s dalšími postkomunistickými zeměmi. Československo, Maďarsko a Polsko podepsaly asociační dohody společně v roce 1991.

Po rozpadu Československa v roce 1993 ES přístupový proces pozastavila. Česká diplomacie v čele s ministrem zahraničí Josefem Zieleniecem usilovala o co nejrychlejší navrácení k přístupovým jednáním. Česká republika musela následně podepsat novou asociační dohodu „zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a ES a jejich členskými státy na straně druhé“, k čemuž došlo v roce 1993.[3] Tato dohoda vstoupila v platnost 1. února 1995 a na jejím základě se český premiér například mohl účastnit zasedání Evropské rady a resortní ministři se mohli 2× ročně účastnit zasedání Rady ministrů.

V první polovině 90. let se představitelé EU zdráhali dát závazný termín přistoupení postkomunistických zemí. Na summitu v Kodani v červnu 1993 byla schválena tzv. Kodaňská kritéria, určující politické a ekonomické podmínky vstupu a schopnost dostát závazkům vyplývajícím ze členství. Evropská rada tak rozhodla, že asociované země ze střední a východní Evropy, které o členství usilují, se mohou stát členy Evropské unie. Ke vstupu mělo dojít v okamžiku, kdy budou tyto státy schopny dostát všem povinnostem vyplývajícím ze členstvím (ekonomické a politické podmínky, dostatečná administrativní a soudní kapacita apod.).[3] Kodaňská kritéria byla v roce 1995 doplněna na zasedání Evropské komise v Madridu o podmínku převzetí unijní legislativy, tzv. acquis communautaire.

Česká republika se stala plnoprávným členem Evropské unie s přechodnými obdobími vyjednanými v přístupové smlouvě:

• omezení volného pohybu pracovních sil (maximálně do roku 2011 v některých zemích, netýká se např. Spojeného království a Irska)
• postupné zavádění přímých plateb EU zemědělcům: 25 % v r. 2004, 30 % v r. 2005 a 35 % v r. 2006
• omezení nabývání zemědělské půdy a lesů cizozemci – občany EU (7 let) a přechodné období pro nabývání nemovitostí určených k vedlejšímu bydlení pro cizozemce – občany EU (5 let)
• přechodné období do 31. 12. 2006 pro některé hygienické normy v zemědělských podnicích
• přechodné období do 31. 12. 2009 týkající se parametrů drůbežích klecí
• přechodné období do 31. 12. 2006 pro sníženou spotřební daň z cigaret a další přechodná období pro některé výrobky a služby v nižší sazbě DPH
• trvalá výjimka pro sníženou sazbu DPH z produktů pěstitelského pálení
• množství přechodných období v oblasti ochrany životního prostředí (týkající se obalových odpadů, čištění městských odpadních vod, omezení emisí znečišťujících látek do ovzduší apod.)

U příležitosti patnáctého výročí přistoupení se na jaře 2019 tématem diskuse ve veřejném prostoru stalo jeho hodnocení. Podle dubnového celoevropského průzkumu Eurobarometr se lidem v Česku ve spojení s EU jako první nejčastěji vybavila emoce pochybnosti, tu v průzkumu zmínilo 51 % dotazovaných, vůbec největší podíl ze všech členských států. Dalším dotazovaným se vybavila emoce jistoty (19 %) či naděje (taktéž 19 %). Nejvíce jistoty z členských zemí prožívali respondenti z Irska.[14]

Podle každoročních průzkumů agentury STEM spokojenost obyvatel země s EU poklesla v době ekonomické krize, po jejím konci se však nevrátila k normálu, nýbrž dále klesala v důsledku tzv. migrační krize. Růst spokojenosti byl naopak zaznamenán v době českého předsednictví v Radě EU i v posledních letech od roku 2016/2017.[14] Průzkum Behavio Labs, STEM a Europeum zveřejněný v květnu 2019 dále ukázal, že pro okamžité vystoupení z EU by byla pouhá desetina českých obyvatel. Většina dotázaných byla pro setrvání v EU, která by se podle nich měla blíže nespecifikovaným způsobem změnit.[14]

Český statistický úřad se rovněž zapojil do hodnocení zveřejněním infografiky s vybranými statistickými údaji. Česká republika k roku 2018 například zaujímala 1,8 % celkové rozlohy EU a představovala 2,1 % celkového počtu obyvatel EU. Dle údajů o zahraničním obchodu pak v roce 2018 směřovalo 83,9 % českého exportu do zemí EU (v hodnotě 3,6 bilionu korun) a 67,1 % bylo importováno ze zemí EU (3,5 bilionu korun).[15]