Zavedení eura v Česku

Evropská dluhová krize snížila zájem Česka na zapojení se do eurozóny. Tehdejší premiér Nečas prohlásil, že podmínky panující v eurozóně se od dob přijetí přístupové smlouvy výrazně změnily a že by se mělo konat referendum, zda do ní země vstoupí i za nových podmínek. Strana TOP 09, koaliční partner, s pořádáním referenda nesouhlasila.

V dubnu 2013 ministerstvo financí ČR ve zprávě k plnění konvergenčních kritérií pro Evropskou komisi uvedlo, že Česko zatím nestanovilo žádné pevné datum přijetí eura a že v roce 2013 neplánuje vstoupit do ERM II. V květnu 2013 prohlásil Miroslav Singer, tehdejší guvernér ČNB, že podle jeho názoru by Česko nemělo přijímat euro před rokem 2019.

Miloš Zeman, který byl zvolen prezidentem na začátku roku 2013, podpořil přijetí eura v Česku, ale zároveň je pro konání referenda v této záležitosti. Krátce po svém zvolení ale řekl, že Česko nebude na přijetí připraveno dříve než za pět let. Bohuslav Sobotka řekl krátce po svém zvolení, že jeho vláda nebude činit kroky k přijetí eura, ale bude se tím zabývat až další vláda a jako realistické datum uvedl rok 2020. Oproti tomu ministr zahraničí Lubomír Zaorálek prohlásil, že Česko by mělo přijmout euro co nejdříve. Podobný názor zastává i opoziční TOP 09, která před parlamentními volbami 2013 měla v programu přijetí eura v letech 2018–2020.

V dubnu 2014 zaslal ministr financí Andrej Babiš Evropské komisi dopis, ve kterém vysvětlil, že Česko nevstoupí v roce 2014 do ERM II. Jeho snahou je, aby členství ERM II bylo co nejkratší před samotným přijetím eura. Dále podle něj fiskální problémy eurozóny spolu s nemožností předvídat vývoj měnové unie nedává zatím vhodnou příležitost k přijetí eura.

V červnu 2014 Miloš Zeman prohlásil, že Česko by mělo přijmout euro už v roce 2017 a argumentoval přitom výhodností pro celou českou ekonomiku. Opoziční ODS na to odpověděla peticí proti zavedení eura.

V dubnu 2015 prohlásila vláda, že Česko nepřijme ERM II před rokem 2017, což znamená nezavede euro před rokem 2020. Dále ale dodala, že pokud vyhraje další volby, bude činit kroky k přijetí eura do roku 2020.

Po ukončení měnové intervence ČNB v roce 2017 začal Svaz průmyslu a dopravy stupňovat tlak na politiky, aby přijali euro. Přijetí eura se stalo jednou z hlavních priorit, které se objevily na Svazem průmyslu a dopravy vypracovaném seznamu priorit, na které by se měla zaměřit vláda, která vznikne po podzimních sněmovních volbách v roce 2017.[2] Přijetí eura je ale odmítáno jak Andrejem Babišem, tak premiérem Bohuslavem Sobotkou. Podle Andreje Babiše je česká koruna pro ekonomické zájmy Česka důležitá a po přijetí eura by Česko doplácelo na Řecko a další státy, které v eurozóně nemají být.[2] Podle Bohuslava Sobotky není nutné s přijetím eura spěchat.[2] Podle prezidenta Svazu průmyslu a dopravy Jaroslava Hanáka by přijetí eura ulevilo exportérům, kteří mají tržby v eurech, ale mzdy a daně platí v korunách, a navíc je podle něj životně důležité, aby Česko, jakožto země závislá na exportu, zůstala na jedné lodi s Německem.[2]

V době svojí kandidatury na prezidenta České republiky podporoval Jiří Drahoš brzké přijetí Eura.[3]

Na akci Setkání lídrů českého exportu se Babiš s Rusnokem shodli, že vstup Česka do eurozóny by se mohl odehrát při kurzu 20 Kč za €.[4]

Přestože podpora pro zavedení Eura ze strany českého průmyslu stoupá, podpora přijetí Eura veřejností díky problémům v eurozóně při krizi a po krizi poklesla, v dubnu 2018 dosahovala pouhých 23–24 %.[5]

Podle Markéty Šichtařové bude v budoucnu čelit Euro tak velkým problémům, že jeho přijetí v Česku není jisté.[6] Podle Hany Lipovské Euro nebude do roku 2038 v Česku přijaté vůbec, protože se eurozóna do té doby rozpadne.[6] Naopak Miroslav Lukeš, šéf Mastercard, se domnívá, že Česko do roku 2038 Euro, které v té době bude už existovat ve velké míře pouze jako elektronická měna, přijme.[6]

Hlasy proti přijetí eura se objevují také z důvodu placení dluhů Řecka a dalších států především na jihu Evropy.[7][8] Například Slovensko, které již přijalo euro, souhlasilo v roce 2012, že do Evropského stabilizačního mechanismu (Euroval) přispěje celkem 660 miliony eur (okolo 16,7 miliardy Kč).[9]

Na popud MF a ČNB se vláda koncem roku 2018 rozhodla odložit termín přijetí eura na dobu neurčitou, kritéria pro vstup Česko sice splňuje, jsou zde ovšem obavy o znehodnocení úspor občanů a obavy o dopad závazků na stát kvůli změnám pravidel eurozóny.[10]

• snadná cenová porovnatelnost s jinými zeměmi[11]
• pohodlnější a levnější cestování[11]
• snížení transakčních nákladů[11]
• zrychlení a zjednodušení přeshraničních transakcí
• ochrana před kurzovými výkyvy koruny vůči €[11]
• spolurozhodování o měnové politice eurozóny[11][12]
• zvýšený tlak na rozpočtovou kázeň[12]

Americký proevropský ekonom Joseph Stiglitz tvrdí, že euro ve své nynější podobě vede k ekonomické stagnaci eurozóny, což spojuje s nástupem pravicových a populistických stran.

• ztráta samostatné měnové politiky státu[11][13]
  • směnný kurz a úrokové sazby nebude možné používat jako nástroj státní politiky[11]
  • americký ekonom Joseph Stiglitz, profesor Kolumbijské univerzity, nositel Nobelovy ceny za ekonomii (2001), bývalý držitel vedoucích pozic ve Světové bance a Mezinárodním měnovém fondu popisuje ve své knize The Euro (2016), že absence státních institucí v EU, které jsou nezbytnou podmínkou pro funkční jednotnou měnu jakékoliv ekonomiky a zároveň nemožnost jednotlivých států EU určovat si vlastní měnovou politiku kvůli existenci eura vede k dlouhodobému ekonomickému úpadku eurozóny. Ze svého proevropského pohledu Stiglitz tvrdí, že hlavním problémem Evropské unie je právě euro, protože různorodé ekonomiky evropských států – místo využívání měnových politik pro svůj ekonomický rozvoj – jsou nuceny přijmout měnovou politiku severní části eurozóny (jmenovitě Německa a severských států), která je pro mnohé státy (především jižní blok) ekonomicky nevýhodná. Stiglitz také ze svého výzkumu odvozuje, že ekonomická stagnace způsobená eurem vede k odporu veřejnosti proti samotné EU a k nástupu pravicových a populistických stran.[14][15]
• zapojení do Evropského stabilizačního mechanismu (záruky za dluhy všech členů eurozóny)[11]
• riziko krátkodobého zdražování[11]

• AMBRIŠKO, Róbert. A small open economy with the Balassa-Samuelson effect. Prague: CERGE-EI, 2015. 36 stran. Working paper series, 547. ISBN 978-80-7343-353-6.
• BÁRKOVÁ, Dana. Euro - jednotná měna pro nejednotnou Evropu. Vyd. 1. Ostrava: Key Publishing, 2014. 115 s. Monografie. ISBN 978-80-7418-217-4.
• DĚDEK, Oldřich. Doba eura: úspěchy i nezdary společné evropské měny. Praha: Linde Praha, 2014. 335 s. Monografie. ISBN 978-80-7201-933-5.
• DĚDEK, Oldřich. Proč se neobávat eura. Bučovice: Martin Stříž, 2015. 15 stran. Analýzy a studie Mendelova evropského centra; číslo 5 (3/2015). ISBN 978-80-87106-82-2.
• Eurozóna, euro a Česká republika: mezinárodní konference konaná dne 3. března 2014: 1. panel "Zkušenosti se zavedením eura v sousedních zemích", 2. panel "Kdy zavedeme euro v ČR?". Dráchov: Fontes Rerum, 2014. 104 s. Sborník textů; č. 51/2014. ISBN 978-80-86958-38-5.
• LACINA, Lubor a kol. Studie vlivu zavedení eura na ekonomiku ČR. Vyd. 1. Bučovice: Martin Stříž, 2008. xxiii, 295 s.

• BEDNÁROVÁ, Lucie. Babišův argument je chybný, Česko by za ostatní v eurozóně neplatilo, říká Dědek z ČNB. Info.cz [online]. 2017-06-15 [cit. 2017-06-16]. Dostupné online.

• Euro
• Eurozóna
• Přijetí eura

• Zavedení eura v Česku – stránky MF ČR
• EURO v ČR na webu Euroskop
• Euro – dotazy veřejnosti k zavedení eura v České republice – stránky ČNB