Evropská společenství

Evropská společenství (ES; francouzsky Communautés européennes; německy Europäische Gemeinschaften; anglicky European Communities) bylo na základě Slučovací smlouvy (1965) v letech 1967–1993 souhrnné označení pro tři starší smluvní hospodářsko-politická sdružení evropských států. Od vzniku Evropské unie roku 1993 do platnosti Lisabonské smlouvy v prosinci 2009 tvořila Evropská společenství v pozměněné podobě první ze tří pilířů Evropské unie.

1. Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO), 1952–2002
2. Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom či ESAE), od 1958
3. Evropské hospodářské společenství (EHS), 1958–1993 → Evropské společenství (ES) 1993–2009

Evropská společenství k roku 1992, do vzniku EU (původní „vnitřní šestka“)

Zakládajícími členy těchto společenství byly západoevropské země, později zvané tzv. vnitřní šestka: státy Beneluxu, Francie, Itálie a SRN (Západní Německo). Slučovací smlouvou, uzavřenou roku 1965 v Bruselu, byly instituce tří původních sdružení sloučeny do jednoho celku, jemuž byly do čela ustanoveny Komise EHS/ES (dnešní Evropská komise) a Rada EHS/ES (dnešní Rada Evropské unie) – tyto orgány pak postupně získávaly stále více pravomocí. K ES až do počátku 90. let následně přistoupily Dánsko, Irsko a Velká Británie (1973), dále Řecko (1981) a Portugalsko se Španělskem (1986); navíc ještě přibylo území NDR opět sloučené se SRN do jednoho Německa (1990).

V souvislosti se politicko-hospodářskými změnami po skončení studené války přistoupily vlády EHS k významné strukturální reformě, dohodnuté Maastrichtskou smlouvou (1992). Dle ní se Evropská společenství od listopadu následujícího roku stala součástí většího celku, a sice Evropské unie; v rámci ní pak ES spadala do tzv. I. pilíře, který měl nadstátní charakter (další dva „pilíře“ byly svou podstatou mezivládní). Podle nových podmínek Maastrichtské s. a tzv. kodaňských kritérií pak do ES (resp. do EU) v 90. letech vstoupily ještě další západoevropské státy: Finsko, Rakousko a Švédsko (1995). Tato „stará patnáctka“ byla ve dvou vlnách „východního rozšíření“ (2004, 2007) zvětšena o zbývající evropské státy Středomoří (Kypr, Malta) a především o 10 postkomunistických zemí, k jejichž plnému začlenění se původní státy ES/EU zejména v 90. letech stavěly velmi vlažně.

Po ratifikaci Lisabonské smlouvy (2009) ES zanikly a jejich právním nástupcem se stala Evropská unie. Euratom si přesto zachoval částečně nezávislý status a existuje i nadále.

Podpis Platnost Smlouvy

1948 1948 Brusel

1951 1952 Pařížská

1954 1955 Paříž. doh.

1957 1958 Římské

1965 1967 Slučovací

1975 TREVI

1985 1985 Schengenská

1986 1987 JEA

1992 1993 Maastrichtská

1997 1999 Amsterodamská

2001 2003 Niceská

2007 2009 Lisabonská

Tři pilíře Evropské unie:

Evropská společenství:

Evropské společenství pro atomovou energii (EURATOM)

Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO)

Smlouva vypršela v roce 2002

Evropská unie (EU)

Evropské hospodářské společenství (EHS)

Schengenská smlouva

Evropské společenství (ES)

TREVI

Spolupráce v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí (SVV)

Policejní a soudní spolupráce v trestních věcech (PJCC)

Evropská politická spolupráce (EPS)

Společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP)

Bruselský pakt

Západoevropská unie (ZEU)

Smlouva vypršela v roce 2011