Vrchní soud

Na českém území byly vrchní zemské soudy zavedeny roku 1850, kdy v Čechách působil Vrchní zemský soud v Praze a pro Moravu i rakouské Slezsko byl zřízen Vrchní zemský soud v Brně[2] (zemským soudem se nazýval soud v hlavním městě země s působností odpovídající krajským soudům).[p 1] Působily téměř výlučně jako soudy odvolací v civilních i trestních věcech („sborové soudy druhé stolice“), ve kterých v první instanci rozhodly soudy krajské (až do roku 1898 vyřizovaly také civilní odvolání od okresních soudů[4]). Po roce 1928 byly přejmenovány na vrchní soudy[5] a v Československu byly čtyři: v Praze, Brně, Bratislavě a Košicích.[6] Roku 1949 byly v rámci „zlidovění soudnictví“ bez náhrady zrušeny.[7]

K obnovení instituce vrchního soudu došlo po zániku československé federace díky kompromisnímu řešení konkurence dvou nejvyšších soudů, federálního a republikového. Z federálního se tak roku 1993 stal Nejvyšší soud České republiky, z republikového Vrchní soud v Praze[8] (olomoucký vrchní soud zahájil činnost až v roce 1996[9]). Jejich existence je nicméně někdy kritizována jako nadbytečná, bylo dokonce vážně zvažováno jejich zrušení, čímž by se soustava českých soudů změnila z komplikovanější čtyřčlánkové na jednodušší trojčlánkovou (okresní soud – krajský soud – Nejvyšší soud).[10][11][12] K tomu však nakonec nedošlo.

Vrchní soud rozhoduje v senátech složených z předsedy senátu a ze dvou soudců, přičemž po přenechání správního soudnictví krajským soudům a Nejvyššímu správnímu soudu je podobně jako dříve jeho jedinou agendou rozhodování o řádných opravných prostředcích proti rozhodnutím krajských soudů tam, kde tyto soudy rozhodují v prvním stupni.[13] Jde zejména o nejzávažnější trestné činy (především ty, u nichž dolní hranice trestní sazby činí nejméně pět let),[14] insolvenční řízení a o spory ve věcech obchodních korporací, hospodářské soutěže, duševního vlastnictví nebo směnek a šeků.[15]

Vrchní soud v Praze má působnost pro pražský městský soud a krajské soudy v Praze, Českých Budějovicích, Plzni, Ústí nad Labem a Hradci Králové a jejich pobočky a Vrchní soud v Olomouci pak pro krajské soudy v Brně a Ostravě a jejich pobočky.[16]