Soudy ve Slovinsku

V květnu 1749 rozhodla Marie Terezie o nové organizaci ústřední správy, jež byla inspirována pruskou úpravou. V důsledku těchto změn zanikly česká a rakouská dvorská kancelář a pravomoc dvorské komory byla omezena. Zatímco politická a finanční správa podléhala Directorium in publicis et cameralibus, soudní záležitosti řešil nově vzniklý Nejvyšší soudní úřad (Oberste Justizstelle).[5] Ve stejném roce vznikl v Kraňsku zemský soud (Landrecht), který fungoval do roku 1763.[6] Nejvyšší soudní úřad založený v roce 1749 však začal fungovat jako ústřední nejvyšší soud až v roce 1782, ovšem v roce 1797 byl v rámci reformy ústřední správy za Františka II. zrušen.[7] V roce 1802 pak došlo k opětovnému oddělení soudnictví, přičemž od stejného roku začal opět působit Nejvyšší soudní úřad.[8] Z části Nejvyššího soudního úřadu, jež se zabývala justiční správou, vzniklo v březnu 1848 ministerstvo spravedlnosti, a z části fungující jako nejvyšší soud vznikl v roce 1850 Nejvyšší soudní a kasační dvůr (Oberster Gerichts- und Kassationshof).[9]

V roce 1783 byl ustaven Sjednocený korutanský a kraňský zemský soud (Vereinigtes kärnt. - krain. Landrecht), jenž fungoval až do roku 1791, kdy byl rozdělen na samostatné soudy. Takový stav trval až do roku 1811. V letech 1812 až 1814, v období existence Ilyrských provincií, se Kraňský zemský soud stal pod označením Tribunál I. stupně (Tribunal I. stopnje) nejvyšším soudním orgánem v Kraňsku. Jakmile bylo obnoveno rakouské panství, byl zemský soud propojen s městským soudem v Lublani a vznikl Městský a zemský soud v Lublani (Mestno in deželno sodišče v Ljubljani / Stadt- und Landrecht). Ke změně v názvu a ve funkci soudu došlo v roce 1850, kdy se Zemský soud stal nejvyšším soudním orgánem v Kraňsku a po dalších změnách fungoval v zásadě až do roku 1929, kdy se z něj stal okresní soud (Okrožno sodišče v Ljubljani), jehož existence trvala až do zániku Jugoslávie v dubnu 1941.[6]

S koncem první světové války a vznikem samostatného státu jižních Slovanů, přišlo Slovinsko o všechny vyšší soudy. Nejvyšší soudní a kasační dvůr zůstal ve Vídni, Vrchní zemský soud pak v rakouském Grazu. V listopadu 1918, s účinností od 1. prosince 1918, byl zřízen Vrchní zemský soud (Višje deželno sodišče) v Lublani jako v zásadě nejvyšší soud na území Slovinska. Původně dvoustupňová organizace soudnictví byla změněna v listopadu 1919, kdy ve třetím stupni rozhodoval soud v Záhřebu. V roce 1929 se z Vrchního zemského soudu v Lublani stal Apelační soud (Apelacijsko sodišče v Ljubljani). Tento soud byl po dobu existence královské Jugoslávie nejvyšším soudním tělesem ve Slovinsku, pod nímž se nacházely krajské soudy v Celji, Mariboru, Lublani a Novom mestě a pod těmito pak okresní soudy.[10]

Za druhé světové války kontinuálně existovala soudní tělesa bývalé Jugoslávie, jejich působnost se však vlivem rozdělení území mezi okupanty změnila. Osvobozenecká fronta v průběhu války vytvořila paralelní soudní soustavu.

V rámci poválečné Jugoslávie byla zakotvena mimo jiné soustava tzv. řádných soudů tvořená Nejvyšším soudem federace, nejvyššími soudy republik a autonomních oblastí, obvodními a obecními soudy, vojenskými soudy a soudy specializovanými. Ve Slovinsku byly zřízeny jen soudy základní, vyšší a Nejvyšší soud.[11] Činnost republikových nejvyšších soudů byla zahájena v srpnu 1945.[12] V Socialistické republice Slovinsko fungovaly do 31. prosince 1978 tyto řádné soudy: občinské (občinska sodišče), okresní (okrožna sodišče) a Nejvyšší soud. K 1. lednu 1979 se stal účinný zákon o řádných soudech z roku 1977, který zaváděl základní soudy (temeljena sodišča), vyšší soudy (višja sodišča) a Nejvyšší soud.[13]