Vápenná

Obec Vápenná sousedí na severu s obcí Černá Voda a s městem Žulová, na západě s obcí Skorošice, na jihu s obcí Lipová-lázně a na východě s obcemi Česká Ves a Stará Červená Voda. Od okresního města Jeseník je vzdálena 10 km a od krajského města Olomouc 78 km.

Geomorfologicky patří Vápenná k provincii Česká vysočina, subprovincii krkonošsko-jesenické , na rozhraní oblasti jesenické (geomorfologický celek Rychlebské hory, podcelky Hornolipovská hornatina a Sokolský hřbet) a oblasti Krkonošsko-jesenické podhůří (geomorfologický celek Žulovská pahorkatina). Nejvyšším vrcholem je Studený (1042 m n. m.), dalšími např. Kopřivník (929 m n. m.), Kopřivný (823 m n. m.), Na radosti (979 m n. m.), Jasanový vrch (800 m n. m.), Žulový vrch (719 m n. m.).

Území Vápenné patří do povodí Odry, resp. Kladské Nisy. Hlavním tokem je říčka Vidnavka, která protéká obcí zhruba severním směrem a přijímá mj. zleva v Lesní Čtvrti potok Obloučník a Ztracený potok (protékající osadou Polka) a zprava Vápenský potok. Na severozápadě katastru pramení pod Zelenou horou Černý potok a pod Studničním vrchem Mariánský potok.

Území obce pokrývá ze 16,5 % zemědělská půda (7 % orná půda, 8,5 % louky a pastviny) a z téměř 78 % les.

Je možné, že se k dnešní Vápenné vztahuje jméno vesnice Schiccovici v zakládací listině kláštera ve slezském Jindřichově (Henryków). První spolehlivá písemná zmínka o obci zvané Seczikisdorf se však ale vyskytuje poměrně pozdě, až z roku 1358, kdy ves vykoupil vratislavský biskup (spolu s celým panstvím přináležejícím k hradu Frýdberku - dnešní Žulová) od loupeživých rytířů, bratří Hynka a Václava Haugviců a připojil ji ke svému panství se sídlem na Jánském Vrchu. Jméno vesnice pochází pravděpodobně od lokátora slovanského původu jménem Siecich, Siecik, Setěch nebo Secech. Pozdější české jméno Zighartice vzniklo až mnohem později, zřejmě mylným odvozením od jména Sieghart. Ves se nalézala v majetku vratislavských biskupů.

Již roku 1420 jsou však Zighartice jmenovány jako pusté a obnoveny byly až roku 1576. Ves poté poměrně rychle rostla i přes poničení ve třicetileté válce. Již roku 1629 se zde zmiňuje výroba vápna ve dvou vápenných pecích; vedle toho bylo významnou aktivitou v obci dřevařství. Výrazem rozvoje obce ve 2. polovině 18. století bylo vedle založení řady osad v jejím okolí (Polky, Nýznerova a dalších) také stavba kostela sv. Filipa (na počest patrona chrámu, biskupa Filipa Schaffgotsche) v letech 1780-1781 i s farní budovou (tehdy budovou lokálie; na faru byla změněna až roku 1845), zřízení školy od roku 1781 (stálá školní budova zde byla až od roku 1872) a povýšení zdejšího fojtství na rytířský statek roku 1775. Statek fojtství zůstal - ve srovnání se situací v okolních vesnicích - poměrně skromný, přesto k němu patřila zejména osada Nýznerov.

Obyvatelstvo se v té době vedle zemědělství živilo též dřevařstvím a přadláctvím, ale největší význam pro rozvoj obce v 19. století měla výroba vápna ze zdejšího vápence. V roce 1836 zde bylo napočteno sedmnáct vápenných pecí, již modernějších než původní polní pece, ale skutečný průmyslový rozvoj začal až se stavbou moderních kruhových vápenek. První z nich nechal roku 1868 postavil Anton Cajetan Latzel ze známé rodiny podnikatelů se lněnou přízí ze sousedních Skorošic, které patřilo od roku 1839 zdejší fojtství. Rodině Latzelů patřila nejvýznamnější vápenka v obci do roku 1945; byly zde však i další závody A. Rösnera a S. Neugebauera, založené bezprostředně po latzelovské vápence. Kromě toho se na území obce nalézaly lomy na žulu a mramor.

Vápenná byla do konce patrimoniální správy roku 1850 součástí panství Frýdberk (Žulová) patřícího vratislavskému biskupovi, od té doby je samostatnou obcí.

Vápenná se díky průmyslu stala jednak jednou z největších vesnic v okolí (téměř 3000 obyvatel), jednak také střediskem dělnického, zvláště komunistického hnutí, které se vyostřilo zejména začátkem 30. let 20. století, kdy těžbu a zpracování nerostů na Jesenicku silně ochromila hospodářská krize. Řada zdejších dělníků se aktivně účastnila tzv. Frývaldovské stávky a na zdejším hřbitově je pohřbeno sedm obětí četnické střelby z 25. listopadu 1931. Po prohrané stávce se obyvatelstvo obrátilo vesměs k Sudetoněmecké straně.

Po druhé světové válce a odsunu německých obyvatel se zde dlouho udržela tradiční průmyslová odvětví; poslední žulový lom, lom Jana Vycpálka, byl uzavřen roku 1969 a vápenka zastavila provoz o deset let později. Zdejší zemědělství bylo nejprve koncentrováno do jednotného zemědělského družstva a poté přičleněno ke Státnímu statku Žulová, lesnictví k Lesnímu závodu Javorník.

Těžbu a zpracování mramoru provozuje dosud firma Omya CZ s.r.o. Vápenná, která má vlastní mramorový lom na Smrčníku již na katastru Lipové-lázní. Vápenná se rovněž stala rekreační oblastí, ve které jsou zvláštními lákadly bývalé lomy (Vycpálkův, Arcibiskupský).

Vápenná je členem Mikroregionu Žulovsko, svazku obcí vzniklého v roce 2003.[5] Obec je také od roku 1993 členem Sdružení měst a obcí Jesenicka (SMOJ), které tvoří obce okresu Jeseník.[6] Z Euroregionu Praděd[7] vystoupila roku 2005.

• Vápenná (k. ú. Vápenná)
• Polka (k. ú. Vápenná)

Vápennou vede regionální železniční trať č. 295 (železniční trať Lipová Lázně - Javorník ve Slezsku). Na území obce je stanice této trati s názvem „Vápenná“.

Obcí prochází silnice I. třídy číslo 60 z Jeseníku a Lipové-lázní směrem na Žulovou, Javorník a dále na státní hranici, odkud pokračuje jako silnice 382 do polského Pačkova. Z ní odbočují komunikace místního významu (např. do osad Polka a Zelená Hora).

V obci se nachází mateřská škola a základní škola nižšího i vyššího stupně (1.-9. ročník).[18]

• Emil Beier (1893-1985), sudetoněmecký politik, nacistický starosta Ostravy v letech 1940–1945.

• AUGUSTINKOVÁ, L.: Stavební vývoj venkovského domu čp. 98 ve Vápenné. Časopis Slezského zemského muzea v Opavě, série B, vědy historické, LXIV, 2015, č. 2, s. 177 – 184.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vápenná na Wikimedia Commons
• Vápenná v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)