Vlčice (okres Jeseník)

Obec Vlčice sousedí na severovýchodě s obcí Bernartice, na severo- a jihozápadě s obcí Uhelná, na jihovýchodě s obcí Skorošice a na východě s městem Žulová. Od okresního města Jeseník je vzdálena 17,5 km a od krajského města Olomouc 85 km.

Geomorfologicky patří Vlčice k provincii Česká vysočina, subprovincii krkonošsko-jesenické (sudetské), na rozhraní oblasti jesenické (východosudetské) (geomorfologický celek Rychlebské hory, podcelek Hornolipovská hornatina) a oblasti Krkonošsko-jesenické (Sudetské) podhůří (geomorfologický celek Vidnavská nížina). Hornatá je zvláště západní část území obce, kde se povrch zvedá k vrcholům Suť (717 m n. m.) a Kokeš (652 m n. m.), nejvýše (762 m n. m.) však dosahuje na svahu Vápenného vrchu, nacházejícího se již na katastru Nových Vilémovic.

Území Vlčic patří do povodí Odry, resp. Kladské Nisy. Obcí protéká severovýchodním směrem několik drobných toků pramenících v Rychlebských horách: potok Studená voda, který protéká samotnými Vlčicemi a přijímá zprava Mlýnský potok pramenící ve Vojtovicích a protékající Bergovem, dále severněji Vlčický potok směřující do Uhelné a jižněji Vojtovický potok protékající Novou Véskou a Vojtovicemi a přijímající zleva Petrovický potok. V Dolním Lese je rybník na místní vodoteči.

Území obce pokrývá z 63 % zemědělská půda (45 % orná půda, 15,5 % louky a pastviny) a z 30 % les.

Je pravděpodobné, že se právě Vlčic týká zakládací listina z roku 1248, kterou vratislavský biskup daruje rytíři Vracivojovi 40 lánů nad říčkou Vlčicí, aby na nich založil vesnici s polskými osadníky, ale na německém právu. S jistotou se dnešní Vlčice zmiňují až roku 1310. Jméno pochází od vlka, ale protože je poprvé spojováno s říčkou, možná byl původní metaforický význam „jako vlk divoké, rychlé vody“. Pozdější německý název Wildschütz, tedy v překladu „Pytlák“, vznikl zkomolením původního slovanského názvu.

V 13. století zde bylo 60 lánů (ves tedy patřila ke větším), fojtství a pravděpodobně i kostel. Již v roce 1371 byly Vlčice biskupským lénem v držení rytíře Alberta Schoffa, jehož potomci je drželi do roku 1558 (z této rodiny pochází i rod pozdějších vlastníků hrabat Schaffgotschů). V roce 1475 se zde zmiňuje sklárna, v následujícím století také tvrz se dvorem, pivovarem, sladovnou a možná též železnou hutí. Voršila Schoffová přinesla roku 1558 panství věnem svému manželu Baltazarovi von Promnitz, po Promnitzích získali léno roku 1582 výměnou pánové von Maltitz, kteří vodní tvrz přestavěli na renesanční zámek a Vlčice vlastnili do roku 1791.

Středověká fara zřejmě za husitské doby zanikla. Za Maltitzů, kteří zahájili rekatolizaci panství, byl dosavadní dřevěný kostel sv. Bartoloměje po roce 1600 nahrazen zděným a fara byla roku 1678 obnovena. V letech 1732-1742 byl kostel znovu, tentokrát barokně přestavěn. Za sedmileté války v létě roku 1759 zde nějakou dobu pobýval hlavní stan císařské armády. Roku 1766 zasáhla obec prudká povodeň; na památku a ochranu byla poté pořízena socha sv. Jana Nepomuckého.

V roce 1791 pánové z Maltitz vymřeli a vratislavský biskup Philipp Gotthard von Schaffgotsch udělil léno svému synovci Josephu Gotthardovi hraběti von Schaffgotsch († 1844), po němž dědil syn Franz Anton († 1875), pak jeho syn Rudolf Gotthard († 1914). Rudolfův syn Aloys byl posledním majitelem statku z rodu. Po vzniku Československa statek prodal: rozsáhlé lesní pozemky manželům Kutzovým, majitelům velkostatku Bílá Voda, a zámek, dvůr a polnosti, lihovar a výrobnu marmelády manželům Schubertovým, jejichž rodině patřily do roku 1945.

Kromě uvedených potravinářských podniků byly Vlčice vesměs zemědělskou obcí. Průmysl se zde nerozvinul, a počet obyvatel proto pomalu klesal. Tradičními venkovskému profilu odpovídala i převažující politická orientace obyvatel na křesťansko-sociální stranu.

Za druhé světové války zde byl zajatecký tábor. Po roce 1945 byli němečtí obyvatelé odsunuti. Následné dosídlení na polovinu předválečného počtu obyvatel lze považovat - ve srovnání s některými okolními obcemi - za relativně úspěšné. Drobné řemeslné povniky^[kdo?] a posléze i lihovar zanikly. Zkonfiskovaný panský statek byl roku 1949 začleněn do Státního statku v Javorníku, zbylé zemědělské pozemky postupně získalo zdejší jednotné zemědělské družstvo, než i ono bylo roku 1962 pohlceno uvedeným státním statkem. Zámek byl využíván jako škola a jako rekreační zařízení Ostravsko-karvinských dolů, v jejichž vlastnictví se nachází, od roku 1992 však není využíván.

K 1. lednu 1985 byly Vlčice připojeny k Javorníku, ale 23. listopadu 1990 se opět osamostatnily.

26. června 2009 vtrhla do obce povodeň, která si vyžádala dva lidské životy. Jednou z obětí byl velitel místních dobrovolných hasičů.

Vlčice jsou členem Mikroregionu Javornicko, svazku obcí vzniklého v roce 2001.[4] Obec je také od roku 1993 členem Sdružení měst a obcí Jesenicka (SMOJ), které tvoří obce okresu Jeseník,[5] a od roku 1997 členem Euroregionu Praděd.[6]

Koncem 17. století vznikla 2,5 km západně od Vlčice osada Hřibová (do roku 1948 Pilcberk,[7] něm. Pilzberg), pojmenovaná podle stejnojmenné hory. Na severu s ní sousedila osada Zastávka patřící k Uhelné. Obyvatelé se živili drobným zemědělstvím, pastevectvím a dřevařstvím. Roku 1836 zde bylo 24 domů a roku 1930 jich bylo 19. Po roce 1945 nebyla dosídlena a kolem roku 1965 definitivně zanikla.

• Vlčice (k. ú. Vlčice u Javorníka)
• Bergov (k. ú. Vlčice u Javorníka)
• Dolní Les (k. ú. Dolní Les)
• Vojtovice (k. ú. Vojtovice)

• Willibald Müller (1845–1919), spisovatel, novinář a knihovník
• Ignác Reinold (1777-1848), varhanář
• Wendelin Foerster (1844 - 1915) - filolog, romanista

Obcí prochází silnice I. třídy číslo 60 z Jeseníku a Žulové směrem na Uhelnou, Javorník a dále na státní hranici, odkud pokračuje jako silnice 382 do polského Pačkova, a dále odbočné silnice III. třídy směřující jednak na Bernartice, jednak na Vojtovice a Petrovice.

• Zámek, původně gotická vodní tvrz, přestavěná kolem roku 1610 na renesanční zámek, 1829 opět přestavěný empírově a v 2. polovině 20. století hrubě účelově upraven.[14][15] U zámku krajinářský park, založený roku 1845.[16]
• Římskokatolický farní kostel svatého Bartoloměje, původní stavba z doby po roce 1600 barokizována v letech 1732-1734. Uvnitř skupina dřevěných soch a kazatelna. Nástropní malby Aloise Baucha z konce 19. století. Kulturní památka[17]
• Kaplička se sousoším Krista na hoře Olivetské od Rafaela Kutzera (1846-1819), u ohradní zdi kostela[18]
• Socha svatého Jana Nepomuckého, rokoková práce neznámého autora, datovaná rokem 1770 (kulturní památka)[19]
• Hraniční kámen

V obci se nachází mateřská škola a základní škola pro žáky se zdravotním postižením a zdravotním znevýhodněním.[20]

• 
  koste sv. Bartoloměje
• 
  socha před kostelem
• 
  kulturní památka: socha sv. Jana Nepomuckého

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vlčice na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Vlčice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Vlčice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)