Tučňák uzdičkový

Tučňák uzdičkový ve vodě. Stejně jako jiní tučňáci je velmi dobrým plavcem a potápěčem

Tučňáci uzdičkoví hnízdící typicky na skalním podkladu

Tučňák uzdičkový s šedo-bíle opeřeným mládětem

Tučňák uzdičkový s kamínkem v zobáku, kterým si ozdobí své hnízdo

Tučňáci uzdičkoví se zpravidla drží nedaleko od břehu, ačkoli bylo již několik jedinců spatřeno na širém moři. Potrava tedy může být pelagická nebo bentická, v závislosti na oceánografických a topografických podmínkách. Živí se malými bezobratlými živočichy a rybami. V jejich jídelníčku však jednoznačně dominuje kril, zejména krunýřovka krillová (může tvořit 90–100 % potravy). Starší studie na Shetlandských ostrovech nicméně zjistila, že se jejich potrava skládala především z ryb (65 %) a mnohem méně z korýšů (17 %). Z ryb nejčastěji (až z 95 %) loví zástupce z čeledi lampovníkovitých (Myctophiformes), např. lampovníka antarktického (Electrona antarctica) nebo lampovníka Anderssonova (Krefftichthys anderssoni). Kořist je velká obvykle pouhých 1,5 až 6 cm.[8][11][18]

V období rozmnožování za jeden tah (trvající např. 10 hodin a 36 minut, přičemž různě od 3 do 48 hodin) uloví v průměru více než 450 g potravy; minimálně asi 170 g, maximálně až 800 g. Od pobřeží se vzdaluje maximálně na 30–60 km. Za jednu chovnou sezónu jsou všichni ptáci schopni dohromady ulovit 7000 tun korýšů a ryb.[7][8][11][18][19]

Je velice dobrým potápěčem, který se dokáže ponořit i do několika metrové hloubky a vydržet pod vodou i déle jak jednu minutu. Své kořisti se snadno zmocní díky velice rychlému plavání v tempu až 9,36 km/h. Nejčastěji se potápí v ranních a večerních hodinách, ale i různě podle toho kde žije a jakou preferuje dobu pro vyhledávání potravy (kupříkladu mezi 6:00 a 9:00 hodinou ranní a 14:00 a 22:00 hodinou odpolední až večerní). Při nižší viditelnosti se zdržuje spíše u hladiny. Obvykle se uvádí, že může atakovat až 70m hloubku, ale drtivá většina ponorů je mnohem mělčích (až 90 % ponorů bylo do 45 metrů, 40 % do 10 metrů[20]). Údajně se ale dokázal potopit až do hloubky 179 metrů (nepotvrzeno). Jiný výzkum ukázal, že se potopil maximálně do hloubky 100,7 metrů, z toho 80 % ponorů bylo uskutečněných do 30 metrů. Další z nich zjistil následující; potopit se dokázal do hloubky až 110 metrů, přičemž většina ponorů byla do 50 metrů.[8][11][19][21]

Je to monogamní druh. Partnerská věrnost bývá vysoká (až 80 %, vyšší než u tučňáka kroužkového a tučňáka oslího[22]) a věrní zůstávají i svému stanovišti (na Jižních Sandwichových ostrovech se k loňskému hnízdu vrátilo až 81 % párů[8]). Nové se vytvářejí v případě, že pár opakovaně selže ve výchově mláďat, kvůli pozdnímu příchodu partnera, nebo z důvodu úmrtí jednoho z nich. Pro samice jsou atraktivnější ti samci, kteří mají mohutnější stavbu těla a větší zobák, ale dojem v nich vzbuzuje i velikost hnízda (takoví samci jsou obecně zdraví a zkušení). Úspěšně rozmnožovat se tito ptáci začnou ve věku tří případně čtyř let, kdy dosáhnou pohlavní zralosti.[7][11][22]

Období reprodukce nastává v měsících září–říjen (nejpozději počátkem listopadu) a končí obvykle v únoru dalšího roku. Nejprve se na hnízdišti ukážou samci a za dalších asi pět dní samice. Samci mezitím budují a hájí svá hnízda. Staví si primitivní kruhová hnízda z kamínků o průměru 40 cm a výšce 15 cm. Rozmístěny jsou zhruba 50 cm od sebe, tudíž velmi těsně u sebe, ale záleží na samotné kolonii a její hustotě; kupříkladu v Jižních Shetlandech měli hnízda od sousedů vzdálená 80–90 cm, na ostrově krále Jiřího v průměru jen 60 cm. Odvážnější jedinci si práci ulehčují tak, že o kamínky okrádají své sousedy. K takovému chování dochází zejména ve větších subkoloniích, kde se volný materiál obtížněji nachází.[7][22][23][24] Do hnízd samice klade dvě vejce (výjimečně jedno nebo tři), které zahřívají střídavě oba rodiče po 5–10 dnech. Při každé výměně směn se ptáci postaví naproti sobě, houpou hlavou do stran a současně s tím se ozývají specifickým zvuky („kdákáním“).[7][11] Tento rituál trvá v průměru 3 minuty a 36 sekund. Mláďata s šedým hřbetem a o něco světlejším břichem se líhnou po 31–40 dnech a v hnízdě zůstávají po dobu 20–40 dní (obvykle do 30 dnů), poté se seskupují do tzv. školek.[7][11] V nich se v těsné blízkosti pohybuje desítek až několik stovek mláďat. Takto odrostlí ptáci mají okolo 2,5–3 kg.[7] Od této chvíle rodiče loví společně a mláďata se vrací pouze nakrmit. Ty jsou tak ponechána bez dozoru, „hlídána“ jen dospělci bez potomků. Rodiče krmí své potomky vydávenou stravou (čas od času vyvrhují žaludeční výstelku, která vzniká nahromaděním solí kyseliny fluorovodíkové z potravy).[7] Do vody mláďata poprvé vstupují až poté, co se zbaví prachového peří, tedy po 50 až 65 dnech života. Mortalita mláďat je nicméně poměrně vysoká, např. v Jižních Orknejích byla zpozorována až 80 % úmrtnost.[10][11][22] Zpravidla úspěšnější jsou páry hnízdící ve větších subkoloniích. V menších jsou mláďata zranitelnější, draví ptáci se k nim snáze dostanou. Důležité je i přesné načasování, pozdní výchova mláďat má jen mizivou šanci na úspěch.[22][25]

Jako všichni ptáci musí i tučňáci uzdičkoví shodit opotřebené peří a nechat si narůst nové. Přepeřování probíhá na konci února či počátkem března a je oproti jiným druhům relativně krátkodobé, trvá asi 13 dní.[8][22] Jedná se však o energeticky náročný proces, při němž nemohou vstoupit do vody a obstarat si potravu. Zkušení ptáci se předtím dostatečně vykrmí. Pro zesláblé jedince může být proces osudný.

Typový dospělý exemplář vážil na konci rozmnožování 4,1 kg. Vykrmil se a těsně před začátkem procesu dosáhl hmotnosti 5,1 kg. Na konci průběhu drasticky zhubl a vážil už jen 2,8 kg. Náročnost je tedy evidentní.[22]

Tuleň leopardí, tzv. mořský levhart, je obávaným predátorem

Má několik přirozených nepřátel. Na moři to jsou především tuleň leopardí (tento tzv. mořský levhart každoročně sníží stavy tučňáků o 5–20 %), kosatka dravá a příležitostně lachtan antarktický.[26] Na pevnině se vejci nebo mláďaty živí buřňáci (buřňák obrovský), racci, chaluhy (chaluha chilská, chaluha antarktická, chaluha subantarktická) nebo štítonos světlezobý.[8] Tučňák uzdičkový je však poměrně odvážný a nebezpečí se staví čelem. Na vetřelce se doslova vrhá, přičemž se ohání svým silným zobákem, na rozdíl od svých příbuzných, kteří buď stojí na místě nebo prchají.[27] Bylo též pozorováno, jak zaútočil na psy, nebo se nebál vyskočit na loď a na ní odpočívat.[10][11][28][29]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu tučňák uzdičkový na Wikimedia Commons
• Galerie tučňák uzdičkový na Wikimedia Commons
• Taxon Pygoscelis antarcticus ve Wikidruzích