Chaluha subantarktická

Hnízdo chaluhy subantarktické

Tvoří monogamní páry hnízdící ve volných koloniích i samostatně na tomtéž místě rok co rok. Typický hnízdní habitat druhu tvoří skalnaté pobřeží s malým množstvím vegetace. Hnízda bývají na dohled od moře. Chaluhy subantarktické často hnízdí v oblastech s bohatým zdrojem potravy, např. u kolonií tučňáků, trubkonosých či v blízkosti kolonií ploutvonožců, kde se chaluhy krmí na jejich mršinách.[9] Chaluhy jsou během hnízdění silně teritoriální a hnízdiště velmi agresivně brání jak proti ostatním chaluhám, tak proti jiným vetřelcům včetně člověka, na kterého bez váhání zaútočí svými mohutnými zobáky.[10]

K utvoření páru dochází během tzv. kvílejících ceremonií (squeaking ceremonies), během kterých samec láká samici hlasitým pisklavým voláním, a když samice dosedne vedle samce, oba pokračují v hlasitých píštících zvucích se zobáky namířenými k zemi. Hlasité námluvy jsou ukončeny samicí, která začne se stavěním mělkého důlku v zemi představující budoucí hnízdo. Tento důlek však nemusí být konečné místo zahnízdění; občas pár takto vytvoří několik důlků, dokud nedojde ke skutečnému zahnízdění. Na to stejné hnízdo se pár může vracet každé hnízdní období.[10]

Juvenilní chaluha subantarktická

Hnízdo představuje mělký důlek vystlaný mechem, lišejníky a trávou. Samice klade nejčastěji 2 hnědá vejce s tmavě hnědými skvrnami. Vejce má rozměr 74×52 mm. Interval mezi kladením vajec bývá 2 dny. V severnějších hnízdištích dochází ke kladení vajec již v září, v chladnějších oblastech až v prosinci. Inkubují samec i samice po dobu kolem 30 dní. Prekociální mláďata opouští hnízdo do 24 h po vyklubání, avšak rodiče je krmí a zahřívají po dalších cca 60 dní, načež dochází k disperzi mladých chaluh.[11]

Hnízdní úspěšnost se liší podle druhu. Největší podíl na úmrtnosti mláďat mohou mít chaluhy téhož druhu, které usmrcují mláďata ostatních párů.[12] Někdy může docházet k zahnízdění samice a dvou, případně i více samců, kteří pak společně brání totéž teritorium. Mláďata se vrací do své mateřské kolonie kolem věku 4–5 let. I když mohou zahnízdit již v 5. roce života, většinou poprvé zahnízdí kolem 8 let. Dožívají se zhruba 20–30 let.[11]

Kolem Antarktického poloostrova se hnízdní areál chaluh subantarktických překrývá s chaluhami antarktickými (C. maccormicki). Druhy se v této oblasti vzájemně kříží. Jednou z těchto křížících lokalit je Ostrov krále Jiřího, na kterém přes 10 % hnízdících párů tvoří hybridní páry, které vždy tvoří samec chaluhy antarktické a samice chaluhy subantarktické. Jejich hybridní mláďata jsou plodná.[13]

Mimo hnízdní období chaluhy tráví většinu času na moři, kde se shlukují do hejn. Chování i rozšíření chaluh během tohoto období je z velké části neprozkoumáno.[12] Jižní populace hnízdící v oblasti Antarktidy migrují na zimu na sever až k pobřežím Austrálie, jižní Ameriky a jižní a západní Afriky.[14][12] Část ptáků hnízdících v oblastech s mírnějšími zimami (např. na novozélandských ostrovech Snares, Stewartivě ostrově či na Chathamových ostrovech) nemigruje a zůstává na tomtéž teritoriu po celý rok. Na Chathamských ostrovech si chaluhy získávají potravu i díky zbytkům jídel vyhozených místními obyvateli.[9]

Chaluha při lovu mláděte tučňáka

Jedná se o potravní oportunisty, nicméně výzkumy naznačují, že preference bude hrát ve výběru potravy roli.[15] K hlavním zdrojům potravy chaluh patří vejce tučňáků, mršiny ploutvonožců (mj. rypouš sloní, lachtan antarktický, lachtan novozélandský), jiní ptáci a jejich vejce (hlavně trubkonosí, ale příležitostně i další ptáci jako kachny nebo pěvci). Občas může pozřít i ryby, mořské bezobratlé živočichy (měkkýše apod.) nebo zbytky z kuchyně či sbírat zbytky ryb za rybářskými loděmi.[15] Ostatní ptáky (hlavně trubkonosé) loví v noci na zemi, někdy je nahání v letu a donutí je přistát, a pak je usmrtí, načež si je odnesou vždy na to samé místo, kde oddělí od těla hlavu, křídla a nohy a pozřou tělo ptáků.[11]

V Antarktické oblasti si chaluhy zakládají krmící teritoria v rámci kolonií tučňáků, která pak agresivně brání proti ostatním predátorům, aby si tak zajistili tučňáky pro sebe. Chaluhy si někdy v těsné blízkosti tučňáků staví i hnízda, aby tak při letech za potravou nespotřebovávali příliš mnoho energie.[16] V případě omezeného výběru potravu mohou být někteří jedinci vysoce specializovaní jen na jeden druh kořisti.[2] Stává se, že zatímco jeden hnízdící pár se specializuje na tučňáky a jejich vejce, pár hnízdící opodál se živí hlavně trubkonosými.[10] Na ostrově Macquire patří ke klíčovým zdrojům potravy chaluh králík evropský, který byl na ostrov kdysi zanesen lidmi. Je tak možné, že počty chaluh na tomto ostrově dosahují nyní vyšších počtů než před objevením ostrova lidmi.[12]

Tučňák oslí zahání chaluhu subantarktickou v Jižní Georgii

O potravě chaluh mimo hnízdní období se toho moc neví, avšak předkládá se, že se živí pelagickými druhy ryb, mořskými živočichy a mršinami. Potravu si získává i kleptoparazitismem jiných druhů mořských ptáků jako jsou racci, albatrosi nebo kormoráni.[11][9]

Na moři a v letu jsou chaluhy tiché, avšak během hnízdění se projevují hlasitým, křiklavým, naříkajícím, dlouhým a klesajícím áh-áh-áh, které je doprovázeno výhružným roztahováním křídel. K dalším vokální projevům patří krátké zvuky připomínající kdákání. Výstražné vokální projevu chaluhy někdy spustí stejné vokální projevy i u partnera.[9]

• HEATHER, Barrie; ROBERTSON, Hugh; ONLEY, Derek, 2015. The Field Guide to the Birds of New Zealand. Auckland: Penguin Books. ISBN 9780143570929. (anglicky)
• HIGGINS, P. J.; DAVIES, S.J.J.F, 1996. Handbook of Australian, New Zealand & Antarctic Birds: Volume 3, Snipe to pigeons. Svazek 3. Melbourne: Oxford University Press. Dostupné online. ISBN 978-0195530704. (anglicky)
• Kolektiv autorů, 2010. Reader's digest complete book of New Zealand birds. Wellington: Reader's Digest Service Pty Limited. ISBN 0-474-00048-6. S. 218–219. (anglicky)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu chaluha subantarktická na Wikimedia Commons
• Taxon Stercorarius antarcticus ve Wikidruzích
• Chaluha subantarktická v Digitální encyklopedii novozélandského ptactva (anglicky)
• Profil druhu na stránkách Antarktického polního průvodce (anglicky)