Paldiski

Původní osada na místě dnešního Paldiski byla založena Švédy a nesla jméno Rågervik. Její význam však vzrostl až za ruské nadvlády. Roku 1718 byla na pokyn cara Petra I. Velikého zahájena stavba námořní pevnosti a hlubokého přístavu. Městská práva získalo Paldiski roku 1783 jako Балтийский Порт (Baltijskij Port), resp. v úřední němčině baltských provincií Baltischport. Současné jméno vzniklo poestonštěním ruského názvu a oficiálně se začalo používat od roku 1933.

Rusové se do Paldiski nakrátko vrátili v roce 1939, aby zde vybudovali vojenskou námořní základnu. Svou práci dokončili až po skončení druhé světové války. V roce 1962 se město stalo základnou sovětských jaderných ponorek a přeměnilo se v uzavřené vojenské pásmo. Ruské válečné lodě opustily přístav až v roce 1994, avšak kontrola nad místním jaderným reaktorem byla předána Estonsku až v následujícím roce.

V současnosti je Paldiski důležitým nákladním přístavem. Pravidelně odtud vyplouvá trajekt do švédského Kapellskäru, trajektové spojení je i s finským Hanko a německým Lübeckem. Na území města se nachází i Pakrijský větrný park (Pakri tuulepark), větrná elektrárna, jejíž výkon 56 GWh odpovídá 1 % celoestonské spotřeby, což s velkou rezervou pokrývá i všechnu spotřebu samotného města. S poukazem na tuto skutečnost se Paldiski prezentuje jako „město zelené energie“ (rohelise energia linn).

• 
  Staré nádraží v Paldiski (2011)
• 
  Sídliště ze sovětské doby
• 
  Opuštěné sovětské vojenské objekty v Paldiski
• 
  Pakrijský větrný park

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Paldiski na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky města (estonsky, anglicky, rusky)
• Domovská stránka Pakrijského větrného parku (estonsky, anglicky)