Státní rozpočet České republiky

Příjmy státního rozpočtu České republiky lze rozdělit na:

• Přímá daň:
  • z příjmů
    • Daň z příjmů fyzických osob
    • Daň z příjmů právnických osob
  • z převodu majetku
    • Daň dědická, darovací a z převodu nemovitosti
  • majetkové
    • Daň z nemovitých věcí, z nabytí nemovitosti
    • Silniční daň

• Nepřímá daň (zdaňuje prodej zboží nebo služeb):
  • Spotřební daň
  • Daň z přidané hodnoty (DPH)
  • Ekologická daň
• Sociální pojištění
• Fondy Evropské unie
• Ostatní příjmy
  • Zisky ze státní účasti v podnicích a příjmy z privatizace nejsou součástí státního rozpočtu. Jsou příjmem mimorozpočtových fondů ČR. Zákon o zrušení Fondu národního majetku definuje tituly, na které mohou být tyto prostředky z privatizace a dividend věnovány. Příjmy bude možné převést na Státní fond dopravní infrastruktury, Státní fond rozvoje bydlení a k finanční podpoře projektů rozvoje území určených pro průmyslové využití schválených vládou.

Vývoj a podíly mandatorních, nemandatorních a ostatních výdajů ČR v letech 2011-2021

• Mandatorní výdaje – prostředky, které musí vláda vynaložit ze zákona. Nemůže volně rozhodovat o jejich výši. Jsou to zejména: dávky sociálního zabezpečení (důchody), státní příspěvek na penzijní připojištění a stavební spoření, dávky státní sociální podpory, podpora v nezaměstnanosti ad.
  • Ostatní mandatorní výdaje jsou např. hypotéční úrokové podpory, kurzové ztráty při správě státního dluhu, realizace státních záruk, transfery mezinárodním organizacím aj.
• Kvazimandatorní výdaje jsou např. výdaje na aktivní politiku zaměstnanosti, armádu, zahraniční pomoc, platy zaměstnanců veřejného sektoru a duchovních, investiční pobídky aj. Patří sem také příspěvky do rozpočtů mezinárodních organizací.
• Ostatní výdaje – stát nemá povinnost tyto výdaje realizovat, ale chce tak učinit, například v rámci vládního programu.

Základy procesu přijímání rozpočtu upravuje Ústava České republiky, podrobnosti jednací řád Poslanecké sněmovny v části třinácté. Návrh zákona o státním rozpočtu podává pro každý kalendářní rok vláda (což je oproti běžnému zákonu výrazné omezení); způsob, jakým se ve vládě, resp. ministerstvu financí sestavují jednotlivé kapitoly rozpočtu, stanoví zákon o rozpočtových pravidlech. O rozpočtu jedná pouze Poslanecká sněmovna (Senát nikoliv, viz ústavní čl. 42; ani během rozpuštění sněmovny nelze přijmout zákonné opatření Senátu ve věci rozpočtu, čl. 33). Po prvním čtení na plénu sněmovny se rozpočtem zabývají jednotlivé sněmovní výbory. Ve druhém čtení se poslanci snaží prosadit pozměňovací návrhy v jednotlivých položkách a konkrétních věcech (tzv. porcování medvěda). Po třetím čtení se o zákonu hlasuje. Státní rozpočet je v jiných ohledech běžný zákon, tedy ke schválení stačí nadpoloviční většina přítomných a prezident České republiky by jej v principu mohl následně vetovat,[1] to se ovšem nestává. Rovněž tak vláda nikdy nevyužila možnost se zákonem o rozpočtu spojit otázku důvěry (čl. 44 a další Ústavy); na podzim 1996 o tom ODS uvažovala ODS, jejíž vláda neměla sněmovní většinu,[2] v září 1998 pak část menšinové menšinové vlády ČSSD Miloše Zemana.[3]

Není-li rozpočet přijat do 31. 12., nastupuje do jeho schválení rozpočtové provizorium: výdaje každý měsíc smějí tvořit nejvýše dvanáctinu posledního rozpočtu. V historii samostatné ČR se to stalo dvakrát, na začátku Zemanovy menšinové vlády. Její první rozpočet byl po dlouhých jednáních a získání podpory KDU-ČSL a KSČM[4] schválen až 15. ledna 1999.[5] Schválení dalšího 26. ledna 2000 předcházel tzv. toleranční patent s ODS a odstoupení několika ministrů (např. Egon Lánský); ODS se zavázala podpořit rozpočty v dalších letech, pokud vláda bude snižovat deficit na 20, resp. 10 mld.;[6] po dalších jednáních na podzim však od toho požadavku upustila.

Graf příjmů, výdajů a státního dluhu České republiky

Do rozdělení Československa na konci roku 1992 existoval vedle českého rozpočtu i rozpočet federální (z nějž byla financována např. armáda), čísla tak nejsou porovnatelná. Objem rozpočtu se každý rok zvyšuje, což souvisí s inflací i růstem reálného HDP. Plánované příjmy byly nižší oproti minulému roku pouze v letech 1998 a 2010 (obojí ekonomická krize), 2020 (počínaje první z koronavirových novel) a v návrhu na rok 2021; v letech 1998 a 2011 pak výdaje (reálně však klesly, o méně než 1 %, v letech 2010 až 2012). Do roku 1998 byly rozpočty navrhované jako vyrovnané, od roku 1999 jako schodkové v souladu s reálným stavem.

Skutečné výsledky se od plánovaných vždy liší. Přebytek byl dosažen pouze v letech 1993–5, 2016 a 2018, jinak je skutečná bilance dlouhodobě schodková. Největší rozdíl nastal v krizovém roce 2009, kdy oproti plánovaným 38 miliardám dosáhl skutečný schodek rekordních 192 miliard.

Při hodnocení bilance je nutné uvážit, že zisky ze státní účasti v podnicích a příjmy z privatizace nejsou součástí státního rozpočtu, nýbrž příjmem mimorozpočtových fondů ČR. Po započtení utržených a utracených příjmů z privatizace je skutečná bilance značně rozdílná. Nejvyšší příjmy z privatizace realizovala vláda Miloše Zemana v letech 1999–2002, celkem přes 500 miliard.[7] Je také třeba počítat s klesající hodnotou finančních prostředků v čase: miliarda v roce 2000 má zhruba o třetinu až polovinu větší hodnotu než v roce 2015.

Přestože státní rozpočet České republiky na rok 2014 byl významně schodkový, státní dluh České republiky v roce 2014 klesl, což způsobilo snížení hotovostních aktiv.

Graf vývoje HDP (v %)^[zdroj?]

Graf skutečné bilance státního rozpočtu (v miliardách korun), povšimněte si podobnosti s vývojem ekonomiky

• státní dluh České republiky
• Zákon o rozpočtových pravidlech
• porcování medvěda
• Státní zaměstnanci v ČR

• Obrázky, zvuky či videa k tématu státní rozpočet České republiky na Wikimedia Commons
• Ministerstvo financí ČR: Zákon o státním rozpočtu na rok 2007, 2006, 2005, 2004, 2003, 2002, 2001, 2000, 1999 a 1998
• Grafický přehled základních ukazatelů rozpočtu v letech 2007–18
• PSP: Přijímání zákonů, s podrobnou sekcí o státním rozpočtu