Soupeření Djokoviće a Nadala

Premiérovým vzájemným kláním a jediným v dané sezóně se stalo čtvrtfinále antukového grandslamu French Open. Favorizovaný obhájce titulu a pozdější vítěz Nadal vyhrál za 114 minut první dva sety shodným poměrem 6–4. Djoković následně vzdal pro zranění.[7]

V sezóně se oba utkali sedmkrát, z toho pětkrát zvítězil Španěl.

Úvodním měřením sil se stal boj o titul na březnovém Indian Wells Masters. Pro srbského tenistu utkání představovalo debutové finále v sérii ATP Tour Masters 1000, zatímco Nadal měl zkušenost již s pěti takovými zápasy. Španělský hráč zkušenosti zužitkoval k hladké výhře za 94 minut.[8] Následující týden se však poměr sil obrátil, když na sebe oba narazili ve čtvrtfinále Miami Masters. V utkání trvajícím 97 minut slavil premiérovou výhru Srb.[9]

Během letní antukové sezóny se střetli dvakrát. V obou případech triumfoval favorizovaný Mallorčan. Nejdříve soupeře zdolal mezi poslední osmičkou tenistů na Rome Masters[10] a poté o měsíc později na cestě za třetím grandslamovým titulem v semifinále French Open. Pro Djokoviće to byla první semifinálová zkušenost na turnajích velké čtyřky.[11] První zápas na trávě sehráli mezi poslední čtyřkou na wimbledonském pažitu. Po rovnocenném rozdělení prvních dvou setů byl srbský hráč přinucen utkání skrečovat.[12] Druhé vzájemné vítězství Djoković zaznamenal na Canada Masters probíhajícím v Montréalu, když jej přehrál v semifinále. Po dalším zvládnutém klání slavil druhou trofej ze série Masters 1000.[13] Naposledy se dvojice utkala v základní skupině šanghajského Turnaje mistrů, kde bez potíží vyhrál Španěl.[14]

V průběhu roku se pár střetl šestkrát. Nadal zvýšil kladnou zápasovou bilanci na 10–4, když čtyřikrát rivala přehrál.

Na úvod si pro výhru v semifinále březnového Indian Wells Masters došel Djoković, který za necelou hodinu a půl ztratil pouze pět gamů.[15] Opět v semifinálové fázi svedl oba pavouk proti sobě na Hamburg Masters, kde své antukářské kvality potvrdil španělský hráč.[16] Další triumf přidal mezi poslední čtyřkou hráčů na French Open, kde vyřadil Srba třetí sezónu za sebou. Poté si připsal čtvrtý turnajový triumf z Roland Garros bez přerušení.

Následovala Nadalova výhra z boje o titul v londýnském Queen's Clubu, jež pro něj představovala vůbec první kariérní trofej z travnatého turnaje.[17] Na letní události série US Open naopak dominoval Djoković, když si s protivníkem poradil v semifinále Cincinnati Masters.[18] Poslední vzájemná bitva roku přišla opět v semifinálové fázi na pekingských Letních olympijských hrách. Nadal po výhře zvládl i finále a stal se olympijským vítězem.

Během sezóny se oba hráči potkali sedmkrát. Z prvních čtyř utkání vyšel vítězně Španěl, zbylé tři opanoval Srb.

Nadal během French Open 2009

V průběhu roku se členové dvojice několikrát střetli na antuce. Nejdříve je los svedl proti sobě ve finále Monte Carlo Masters, z něhož vyšel po třísetovém průběhu vítězně Nadal. Slavil tak pátou monackou trofej v řadě.[19] Na třetí pozici figurující Djoković musel obhájit titul na Rome Masters, aby se vyhnul pádu na čtvrté místo. Ve finálovém střetnutí mu však za dvě hodiny tento cíl zhatil mallorský rodák, s nímž dokázal hrát vyrovnanou partii pouze v úvodní sadě.[20] Třetím vzájemným antukovým zápasem bez přerušení se stalo semifinále Madrid Masters. Po těžké třísetové bitvě zvítězil Nadal, jenž odvrátil tři mečboly a zvládl dva tiebreaky. Jednalo se o první vzájemný duel trvající déle než čtyři hodiny.[21] Celkový čas 4.03 hodin znamenal vůbec nejdelší utkání otevřené éry tenisu hrané na dva vítězné sety (později rekord překonal zápas Federera a del Potra v semifinále Letních olympijských hrách 2012, kde se ovšem v rozhodující sadě nehrál tiebreak).[22] Jak odborníci tak fanoušci zvolili tento mač jako nejlepší duel sezóny. Djoković později připustil, že se musel s touto prohrou dlouho vyrovnávat.

Opět po roce se oba utkali na tvrdém povrchu Cincinnati Masters. Za 92 minut vyšel ze semifinále znovu vítězně srbský tenista, pro něhož to byla první vzájemná výhra během probíhající sezóny.[23] Po zvládnutém semifinále pařížského BNP Paribas Masters, v němž mu Španěl sebral jen pět her, si došel pro premiérový titul roku v sérii Masters 1000.[24] Také závěrečné klání v základní skupině Turnaje mistrů poprvé konaného v Londýně, opanoval Srb. V duelu trvajícím bez dvou minut dvě hodiny zvládl zkrácenou hru úvodní sady a ve druhé mu prolomené podání přineslo vítězství.[25]

Z obou vzájemných utkání sezóny odešel vítězně Nadal.

Premiérové vzájemné finále na Grand Slamu dvojice odehrála během zářijového US Open. Po čtyřsetovém průběhu a 3.43 hodinách hry titul připadl Nadalovi. Stal se tak nejmladším tenistou otevřené éry, jenž zkompletoval kariérní grandslam.[26] Zároveň se po Agassim stal druhým mužským tenistou historie, jenž vybojoval tzv. Zlatý Grand Slam, dosáhl výhry na všech majorech a v olympijském turnaji. Podruhé proti sobě nastoupili v základní fázi Turnaje mistrů. Španěl oplatil soupeři porážku z předchozího roku a po podobném průběhu zvítězil.[27]

Všech šest vzájemných klání představovala finále, z toho dvě grandslamová. Pokaždé z nich jako vítěz odešel Djoković.

Na březnové události série Masters 1000, kalifornském Indian Wells Masters, pokračoval srbský tenista ve skvělé formě, když od začátku sezóny udržoval svou neporazitelnost. V třísetovém boji o titul zdolal Nadala a na turnaji slavil druhý triumf.[28] O dva týdny později se oba utkali v posledním duelu floridského Miami Masters. Srb dokázal po ztrátě první sady duel opět otočit a vyhrát 2:1 na sety.[29]

Ve finále antukového Madrid Masters si Djoković připsal vůbec první vzájemné vítězství na antukovém povrchu, a to ve dvou sadách.[30] V utkání o titul na navazujícím Rome Masters pak přidal další dvousetovou výhru, již čtvrtou v probíhající sezóně.[31] Popáté oba pavouk svedl k finálovému klání na travnatém Wimbledonu. Po dvou hodinách a dvaceti osmi minutách srbský hráč vybojoval premiérový wimbledonský titul, když soupeře přehrál ve čtyřech setech.[32] Naposledy, pošesté, na sebe opět narazili ve finále US Open, kde v předchozím ročníku slavil titul Španěl. Djoković však protivníkovi porážku oplatil. Po čtyřech hodinách a deseti minutách získal třetí Grand Slam kariéry, k němuž potřeboval odehrát čtyři sety.[33]

Ze čtyř vzájemných střetnutí zvítězil Nadal třikrát. Úvodní finálový zápas na Grand Slamu připadl Djokovićovi, druhý pak Španělovi.

Nadal po Wimbledonu 2012 nehrál několik měsíců pro zranění

Finále Australian Open představovalo napínavou pětisetovou bitvu, která se zapsala do historie tenisu. Po 5.53 hodinách hry slavil čtvrtý grandslamový triumf Djoković. Oba členové dvojice se tak objevili ve třetím finále majoru za sebou, po Wimbledonu 2012 a US Open 2012. Zápas se stal nejdelším grandslamovým finále v otevřené éře tenisu, bez rozdílu soutěže. Po dohrání byli finalisté tak vyčerpaní, že na závěrečném ceremoniálu seděli namísto obvyklého setrvání ve stoje. Nadal duel okomentoval jako největší porážku kariéry a nejlepší zápas, který kdy odehrál. Djoković uvedl, že na tento moment nikdy nezapomene a vítězství považuje ve své kariéře za přelomové.[34]

V boji o titul na antukovém Monte–Carlo Masters dosáhl španělský hráč na osmou turnajovou trofej z monacké události v řadě. Prodloužil tak svou rekordní sérii v otevřené éře tenisu v počtu vyhraných ročníků na jediném turnaji. Poprvé od listopadu 2010 dokázal Djokoviće porazit, když mezi lednem 2011 až lednem 2012 soupeř zvítězil ve všech sedmi finálových duelech. Ve finále Rome Masters oplatil španělský hráč Srbovi dvousetovou porážku z předchozího roku a zaznamenal šestou římskou trofej od sezóny 2005. Na grandslamu French Open se oba potkali opět až v boji o titul. Stali se tak teprve druhou mužskou dvojicí v historii tenisu, jejíž členové se probojovali do čtyř finále Grand Slamu za sebou. Pro oba byl zápas výzvou. Nadal mohl výhrou překonat rekordních šest Bjorgových titulů z Roland Garros bez přerušení. Djoković se naopak mohl stát prvním mužským tenistou od Roda Lavera, jenž v roce 1969 zvítězil na čtyřech majorech v řadě. Španěl potvrdil roli výborného antukáře, a po sérii tří proher z finále Grand Slamu, soupeře za necelé čtyři hodiny přehrál po čtyřsetovém průběhu. Vytrvalý déšť zápas opakovaně přerušil. Poprvé od roku 1973 tak došlo k jeho dohrání až v pondělí (od stavu 6–4, 6–3, 2–6, 1–2 z pohledu Nadala). Mallorský rodák se ziskem sedmého Poháru mušketýrů stal nejúspěšnějším hráčem pařížského grandslamu.[35] Současně vyrovnal nejvyšší počet vítězných grandslamů ve dvouhře z jediného turnaje, když se zařadil po bok sedmi wimbledonských výher Američana Peta Samprase.

Po třech výhrách si z celkového počtu šesti klání připsal každý člen dvojice.

Potřetí se oba potkali ve finále Monte Carlo Masters a poprvé v něm dokázal zvítězit srbský hráč. Ukončil tak Španělovu rekordní sérii osmi monackých titulů v řadě. Zápas představoval jejich první duel od červnového boje o trofej na French Open 2012 a celkově dvanácté finálové utkání z posledních třinácti střetnutí.[36][37]

Na French Open 2013 prohrál Djoković s Nadalem v semifinále

Na French Open na sebe narazili v semifinále. Nadal byl třetí nasazený a figuroval ve stejné polovině pavouku jako srbská světová jednička. Duel je považován za jedno z nejlepších antukových představení v historii tenisu. Ve čtvrté sadě byl Španěl dva míče od postupu, ale Srb zvládl tiebreak, kterým poslal bitvu do pátého rozhodujícího dějství. V něm pak po dramatické koncovce připadl zápas sedminásobnému šampiónu poměrem her 9–7, přestože měl soupeř za stavu 4–2 výhodu prolomeného podání. Utkání trvalo čtyři hodiny a třicet sedm minut. Po vítězném finále se Nadal stal prvním mužem v historii, kterému se podařilo jediný Grand Slam vyhrát osmkrát. V historických tabulkách se dvanáctou trofejí dotáhl na Australana Roye Emersona, s nímž spolusdílel 3. místo za sedmnácti tituly Federera a čtrnácti trofejemi Samprase.

Z hlediska vývoje semifinálového zápasu se jednalo téměř o zrcadlově obrácený průběh[38] vůči finále na Australian Open 2012, v němž Djoković vedl 2–1 na sety a ve čtvrté sadě byl také pouhé dva míče od postupu. Nadal se tehdy do zápasu obdobně vrátil zvládnutou zkrácenou hrou. V pátém setu měl poražený hráč vždy break k dobru a v jeho prostředku udělal lehkou nevynucenou chybu, která znamenala rozhodující obrat nadějného vývoje. V melbournském finále poslal Nadal do autu bekhend za stavu 4–2 a 30–15 (a nesotáhl daný game k vedení 5–2), zatímco Djoković zkazil do sítě jasný vítězný míč za stavu 4–3. Pokažené balóny znamenaly naději pro pozdější vítěze, kteří si následně vzali ztracené podání zpět. Djoković dovedl finále Australian Open 2012 k výhře poměrem 7–5 a Nadal rozhodl semifinále French Open 2013 ve svůj prospěch výsledkem 9–7. Španěl po vítězném utkání prohlásil, že se jednalo téměř o „dokonalou spravedlnost“ ve vzpomínce na rok starou porážku v Melbourne Parku.[39]

Nadal byl tak za své devítileté působení na Roland Garros nucen odehrát druhé pětisetové klání (předtím v pěti sadách porazil pouze Johna Isnera v 1. kole French Open 2011). V semifinálové fázi srpnového Canada Masters zvítězil Španěl ve třech setech, když v těsném průběhu rozhodl až tiebreak posledního dějství. Po zvládnutém finále dosáhl na rekordní 25. titul ze série Masters 1000. Nadal zvládl také přímý boj o trofej na US Open. Ve finále newyorského grandslamu se dvojice potkala potřetí. Španěl slavil po čtyřsetovém vývoji šestou výhru z posledních sedmi zápasů.

Poslední dva duely roku naopak připadly srbskému tenistovi shodným poměrem gamů 6–3 a 6–4. Přestože Djoković nejdříve triumfoval ve finále China Open, bodový zisk Španělovi po turnaji zajistil návrat na pozici světové jedničky právě na úkor Srba. Poté se utkali ve finále londýnského Turnaje mistrů, kde Djoković slavil třetí titul ze závěrečné události roku. Naopak Nadalovi neumožnil zkompletovat sbírku všech významných trofejí, když mu titul z Turnaje mistrů stále jako jediný unikal. Španěl zakončil sezónu na prvním a Srb na druhém místě světové klasifikace. Djoković zaznamenal od zářijové prohry ve finále US Open sérii 24zápasové neporazitelnosti. Dominanci v probíhající sezóně dvojice potvrdila bodovým stavem, když součet obou hráčů činil 25 290 bodů, což bylo více než celkový bodový součet v pořadí třetího až sedmého tenisty světa.

Rafael Nadal na French Open 2014

Třetí vzájemný finálový duel za sebou Djoković vyhrál, když ve finále březnového Miami Masters zdolal Španěla 6–3 a 6–3. V sérii finálových vítězství pak pokračoval na květnovém Rome Masters, kde si připsal 19. titul ze série Masters 1000.

Ve finále French Open přerušil Nadal soupeřovu čtyřzápasovou šňůru výher. Duel byl také kláním, kdo bude po French Open figurovat na čele žebříčku ATP. Přes ztrátu úvodní sady dovedl Španěl zápas k vítěznému konci, když získal zbylé tři dějství. Při první mečbolové příležitosti soupeře zakončil Djoković duel dvojchybou. Poměrem 3–6, 7–5, 6–2 a 6–4 si manacorský rodák připsal rekordní devátý Pohár mušketýrů pro šampióna Roland Garros a celkově 14. grandslamovou trofej, čímž se v historických tabulkách dotáhl na druhou pozici Američana Peta Samprase.[40] Po zápase měl turnajovou bilanci 66 výher a jedinou porážku z roku 2009. Stal se prvním mužem historie tenisu, jenž dokázal jediný Grand Slam vyhrát devětkrát. Pohár mu předala švédská legenda a šestinásobný šampión z pařížské antuky Björn Borg. Při ceremoniálu Nadal uvedl: „Je to den plný emocí. Tenis mi dnes vrátil, co mi vzal v Austrálii. Novak je velký soupeř. Je mi ho líto, ale věřím, že tenhle turnaj jednou vyhraje.“[41]

V sezóně se utkali čtyřikrát a vždy zvítezil Djoković bez jediného ztraceného setu, když celé sezóně dominoval v roli světové jedničky.

Poprvé srbský tenista vyhrál v semifinále antukového Monte-Carlo Rolex Masters. Podruhé pětinásobného obhájce Nadala porazil ve čtvrtfinále French Open. Následně se potkali ve finále říjnového China Open, v němž vyhrál Djoković za 1:30 hodin nad španělskou světovou sedmičkou po dvousetovém průběhu 6–2 a 6–2. Počtem gamů se jednalo o nejhladší vítězství ve vzájmeném utkávání. Na China Open si Srb udržel i při šestém startu celkovou neporazitelnost, když všech 29 zápasů do nichž v Pekingu nastoupil, vyhrál. Za Nadalovým tenisovým rekordem, 31 vyhranými zápasy v řadě od premiérového startu (na French Open), tak zaostával pouze o dvě utkání.[42] Semifinále odehráli na Turnaji mistrů, do nějž postoupil Nadal po třech výhrách v základní fázi. Pozdější vítěz turnaje Djoković v něm uspěl po setech 6–3 a 6–3. Vzájemný poměr klání ze závěrečné události roku tak činil 3–2 v jeho prospěch.

Úvodní lednový týden sezóny se pár utkal ve finále Qatar ExxonMobil Open. Jednalo se o druhý duel v kategorii ATP )Tour 250 či International Series. První hráč světa Novak Djoković zvítězil za 73 minut nad světovou pětkou Rafaelem Nadalaem 6–1, 6–2 a získal jubilejní šedesátý singlový titul na okruhu ATP Tour. Vyhrál tak devátý z posledních deseti vzájemných utkání a vůbec poprvé se ujal v sérii vedení 24–23 na zápasy. Jednalo se o jeho nejhladší kariérní výhru nad Španělem, pro kterého zápas představoval 99. finálový duel na okruhu.[43]

Podruhé v roce se potkali během semifinále březnového BNP Paribas Open, kde opět po dvousetovém průběhu dominoval Djoković, jenž následně jako první tenista vybojoval pátou trofej z Indian Wells Masters. Sérii neporazitelnosti navýšil Djoković na sedm zápasů, když Španěla zdolal ve dvou setech čtvrtfinále Internazionali BNL d'Italia. V duelu rozhodly až koncovky obou dějství. V každém setu přitom Nadal promarnil výhodu soupeřova sebraného podání.

Jubilejní padesátý zápas odehráli v semifinále květnového Mutua Madrid Open. Poprvé od French Open 2014 zvítězil Nadal, když za 1.39 hodin vyhrál ve dvou setech. Naposledy předtím se Srbem neztratil set ve finále Rome Masters 2012.[44]

Po více než roce dvojice odehrála zápas v semifinále Internazionali BNL d'Italia, z něhož vyšel vítězně Nadal po setech 7–6 a 6–3. Djoković španělské světové jedničce porážku oplatil v téže fázi Wimbledonu. Jednalo se o druhé nejdelší semifinále ve wimbledonské historii, když jej délkou překonal jen bezprostředně předtím hraný první semifinálový duel na dvorci. Srb triumfoval po 5.21 hodinách výsledkem 6–4, 3–6, 7–6, 3–6 a 10–8. Navýšil mírně aktivní vzájemnou bilanci na 27–25. Oba shodně zahráli 73 vítězných míčů a vytvořili 42 nevynucených chyb.[45][46]

Novak Djoković s pátou wimbledonskou trofejí, 2019

Na úvod sezóny se pár střetl ve finále Australian Open. První hráč světa Djoković za 2.06 hodin zdolal španělskou světovou dvojku Nadala po třísetovém průběhu 6–3, 6–2, 6–3. Ve finále čelil jedinému brejkbolu a dopustil se pouze devíti nevynucených chyb, oproti dvaceti osmi Španěla. Pětkrát Španělovi prolomil podání. Na tvrdém povrchu dosáhl sedmé vzájemné výhry v řadě a šňůry čtrnácti setů. V rámci grandslamu se oba střetli v patnáctém duelu, z toho poosmé ve finále. Nadal utržil nejtěžší porážku v grandslamovém finále, v němž poprvé nezískal ani set.[47] Po roce na sebe opět narazili na Internazionali BNL d'Italia, tentokrát ve finále. Nadal opět nad prvním mužem žebříčku Djokovićem zvítězil 6–0, 4–6 a 6–1. Až 54. vzájemný duel a 142. sada této série přinesly první „kanár“, set v poměru 6–0. Celkově 34. trofejí v sérii Masters se mallorský rodák na čele odpoutal od Djokoviće.[48]

Po Davis Cupu 2009 se oba podruhé potkali v týmové soutěži, když odehráli druhou dvouhru finále na úvodním ročníku ATP Cupu. Djoković zvítězil 6–2, 7–6 a Srbsko získalo pohár.[49] V repríze finále z let 2012 a 2014 Nadal vyhrál nad Srbem v boji o titul na Roland Garros. Bělehradského rodáka porazil za 2.41 hodiny po třísetovém průběhu 6–0, 6–2, 7–5. Pařížské finále se poprvé hrálo v hale pod zataženou střechou. Bělehradský rodák premiérově utržil ve finále majoru „kanára“. Na French Open Španěl svého rivala zdolal posedmé z osmi duelů.[50]

Druhý hráč světa, 34letý Nadal, zdolal za 2.49 hodiny srbskou světovou jedničku po setech 7–5, 1–6 a 6–3. Vybojoval tak rekordní desátý titul na Rome Masters. Španěl se na římské antuce ujal vedení 6–3, respektive 4–2 ve finále. Třicátým šestým titulem v sérii Masters se dotáhl na vedoucího Djokoviće, jenž se stal prvním hráčem na okruhu ATP Tour, který na jediném turnaji odešel z finále pošesté poražen.[51][52] Djoković mu prohru oplatil na Roland Garros. Ve 108. utkání na pařížské antuce tak Španěl utržil teprve třetí porážku, a druhou od srbského tenisty. Ze semifinále či finále French Open odešel poražen až při své čtrnácté účasti.[53]

Australian Open 2022, kterého se Novak Djoković nemohl zúčastnit z důvodu neprokázané vakcinace, vyhrál jeho dlouholetý rival Rafael Nadal. Ten se tak odpoutal od Rogera Federera a právě Novaka Djokoviće, a stal se tak vůbec prvním tenistou historie, který vyhrál 21 Grandslamových titulů (GS). Nadal si vysloužil obrovský obdiv nejen proto, že se na kurty vrátil po téměř půlroční přestávce zaviněné zraněním nohy, ale také z toho důvodu, že jako první tenista od roku 1965 dokázal otočit a vyhrát finále Australian Open z 0:2 sety. Posledním tenistou před Nadalem, kterému se povedl stejný kousek, byl Australan Roy Emerson[54].

Rafael Nadal, Nicolás Massú a Novak Djoković na konferenci v La Monedě, 2013

• nejvyšší počet odehraných utkání jedné dvojice v otevřené éře (58),
• nejvyšší počet odehraných utkání jedné dvojice v sérii Masters 1000 (28),
• nejvyšší počet odehraných finále jedné dvojice v sérii Masters 1000 (13),
• nejvíce výher nad světovou jedničkou v řadě jedním tenistou během jedné sezóny (v roce 2011 zdolal Djoković jako světová dvojka či trojka prvního hráče Nadala pětkrát v řadě),
• nejdelší finále Grand Slamu v otevřené éře (Australian Open 2012, 5:35 hod),
• nejdelší utkání v historii Australian Open (finále 2012),
• nejdelší utkání v otevřené éře hrané na dvě vítězné sady a s tiebreakem v rozhodujícím setu (semifinále Madrid Masters 2009),
• nejdelší utkání v sérii Masters 1000 hrané na dvě vítězné sady (semifinále Madrid Masters 2009),
• nejdelší utkání v historii Madrid Masters (semifinále 2009),
• jediná mužská dvojice v otevřené éře, která se utkala ve finále všech čtyř Grand Slamů,
• jediná mužská dvojice v otevřené éře, která se utkala ve finále všech čtyř Grand Slamů bez přerušení.
• jako světová jednička a dvojka ve dvouhře vytvořili deblový pár a nastoupili do čtyřhry (stejně jako Jimmy Connors – Arthur Ashe)

Bogotská exhibice, konaná 21. března 2011, představovala první vzájemný zápas takového charakteru mezi Djokovićem a Nadalem. Španěl v ní vyhrál po dvousetovém průběhu. Historicky se jednalo o vůbec nejkvalitněji obsazené tenisové utkání hrané na kolumbijské půdě.[56] Druhý exhibiční zápas, jehož výtěžek měl směřovat Nadalově nadaci a fotbalovému týmu Real Madrid, byl plánován na 14. července 2012. Místem konání se měl stát domovský stadion Realu Santiago Bernabéu.[57] Vzhledem k Nadalově dlouhodobému zranění po Wimbledonu 2012 se však duel neuskutečnil.[58]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Djokovic–Nadal rivalry na anglické Wikipedii.

• (anglicky) Poměr vzájemných utkání: Djoković vs. Nadal na oficiální stránce ATP Tour
• (anglicky) Soupeření Novaka Djokoviće a Rafaela Nadala na stránce ATP Tour