Sergej Alexandrovič

Sergej Alexandrovič Romanov (rusky Сергей Александрович Романов, 11. května 1857, Carské Selo, Ruské impérium17. února 1905, Moskva, Ruské impérium) byl syn cara Alexandra II. a mladší bratr Alexandra III.

Sergej Alexandrovič Ruský
Velkokníže Sergej Alexandrovič
Narození29. dubnajul. / 11. května 1857greg.
Carskoje Selo
Úmrtí4.jul. / 17. února 1905greg. (ve věku 47 let)
Moskva
Místo pohřbeníNovospasský monastýr
Povolánípolitik a voják
Oceněnírytíř Řádu sv. Alexandra Něvského
Řád sv. Vladimíra 3. třídy
Řád sv. Vladimíra 1. třídy
Řád rumunské hvězdy
Řád sv. Ondřeje
 více na Wikidatech
ChoťAlžběta Ruská (od 1884)
RodičeAlexandr II. Ruský a Marie Alexandrovna Ruská
RodHolstein‑Gottorp‑Romanov
PříbuzníAlexandra Alexandrovna Ruská, Kateřina Alexandrovna Jurjevská, Marie Alexandrovna Romanovová, Olga Alexandrovna Jurjevská, Alexandr III. Ruský, Jiří Alexandrovič Jurjevský, Vladimír Alexandrovič Ruský, Alexej Alexandrovič Ruský, Nikolaj Alexandrovič Ruský a Pavel Alexandrovič Romanov (sourozenci)
Funkcemoskevský starosta
člen Státní rady Ruského impéria
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Je známý vyhnáním židovského obyvatelstva z Moskvy. Často se stával terčem útoku revolucionářů, roku 1905 ho zabil revolucionář Ivan Kaljajev.

Život

Mládí a osobní život

Velkokníže Sergej Alexandrovič se narodil v Carském Selu, asi 25 km od Petrohradu. Byl pátým synem Alexandra II. a Marie Alexandrovny. Když se Sergej narodil, jeho matka již byla nemocná. Aby se matčina nemoc nezhoršovala, trávila carská rodina dlouhou dobu v cizině v matčině rodišti Darmstadtu a ve Francii. V roce 1865 přišla rodinná tragédie, když krátce před Sergejovými osmými narozeninami zemřel jeho nejstarší bratr, cesarevič Nikolaj Alexandrovič, následník trůnu. Jako dítě byl Sergej plachý, pilný a nebyl příliš společenský. Pod vlivem jeho matky se z něj stal nábožensky založený člověk.

Roku 1870 začal Sergej studovat. Byl předurčen pro armádní kariéru, ale jeho domácí učitel, admirál Arsenijev podporoval a rozvíjel Sergejovo lingvistické, umělecké a hudební nadání. Mladíka zajímaly italské umění a kultura, uměl dobře malovat a hrát na flétnu. Jeho idoly byli spisovatelé a filozofové Lev Nikolajevič Tolstoj a Fjodor Michajlovič Dostojevskij. Sergej dokonce osobně pozval Dostojevského na večeři v Zimním paláci.

Roku 1884 se Sergej oženil s princeznou Alžbětou Hesenskou, starší sestrou pozdější manželky Sergejova synovce Mikuláše, pozdější carevny Alexandry Fjodorovny a neteří manželky Alexandra III., stávající carevny Marie Alexandrovny; Alžběta, která roku 1891 konvertovala k pravoslaví, přijala jméno Jelizaveta Fjodorovna. Přes uzavření sňatku velkokníže Sergej Alexandrovič vedl homosexuální či bisexuální styl života.[1][2][3]

Armádní kariéra

Velkokníže Sergej se jako mladík spolu s otcem a bratry Alexandrem, Vladimirem a Alexejem účastnil rusko-turecké války v letech 18771878. Po ukončení války byl povýšen na plukovníka. Roku 1881 byl zavražděn Sergejův otec teroristy z organizace Narodnaja volja (Vůle lidu). Sergej byl v té době s bratrem Pavlem a učitelem Arsenijevem v Itálii. V roce 1882 ho bratr Alexandr III. jmenoval velitelem Preobraženského pluku. O sedm let později se stal Sergej generálmajorem. V roce 1884 dosadil Alexandr III. svého bratra Sergeje na křeslo guvernéra Moskvy.

Guvernér Moskvy

Atentátník Ivan Kaljajev

Sergej byl politický zastánce tvrdé linie a sdílel bratrovu víru v silnou nacionalistickou vládu. Působení na postu guvernéra začal vyhnáním přes 20 000 židů z Moskvy. Nejprve měli podle výnosu odejít svobodní, bezdětní a ti, kteří žili v městě méně než tři roky. V další vlně měly odejít rodiny se čtyřmi dětmi. Jako poslední odešli ti, kteří v Moskvě žili přes čtyřicet let. Mladé židovské ženy, jestli chtěly zůstat v Moskvě, se staly prostitutkami. Po odchodu židů byly jejich domy vyrabovány. Odešlí židé byli převážně vzdělanci a zámožní obchodníci. Emigrace židovské elity znamenala pro Ruské impérium značnou hospodářskou ztrátu a naopak posílila okolní nepřátelské státy. Po třinácti letech odstoupil Sergej na nový rok 1905 z postu guvernéra Moskvy.

Atentát

Ráno 17. února 1905 odjel velkokníže Sergej z guvernérského paláce. Kočí Andrej Rudinkin před odjezdem varoval Sergeje před teroristickým útokem, Sergej však na varování nedbal. Odpoledne toho dne projížděl Sergejův kočár Nikolskou bránou v Kremlu. Asi čtyři kroky od kočáru stál Ivan Kaljajev, člen strany socialistů-revolucionářů. Jakmile se kočár přiblížil, Kaljajev vykročil a hodil bombu s nitroglycerinem přímo do Sergejova klína, výbuch rozmetal Sergeje na kusy. Při atentátu zahynulo také několik místních svědků. Ze Sergeje zbyly úlomky lebky a několik prstů. Několik dalších částí těla bylo později objeveno na střeše blízkého stavení.

Vyznamenání

Stát Stuha Název Datum udělení
Bavorské království rytíř Řádu svatého Huberta
Belgie Belgie velkokříž Řádu Leopoldova
Bulharsko Bulharsko velkokříž Řádu svatého Alexandra
Černohorské knížectví velkokříž Řádu knížete Danila I.
Dánsko Dánsko rytíř Řádu slona[4] 1876, 3. srpna
Ernestinská vévodství velkokříž Vévodského sasko-ernestinského domácího řádu
Etiopské císařství Etiopské císařství velkokříž Řádu Šalomounovy pečeti
Francie Francie velkokříž Řádu čestné legie 1891, 20. června
Hesenské velkovévodství velkokříž s řetezem Řádu Ludvíkova
Italské království Italské království rytíř Řádu zvěstování
Meklenbursko velkokříž Domácího řádu vendické koruny
Vojenský záslužný kříž
Nizozemsko Nizozemsko velkokříž Řádu nizozemského lva
Oldenburské velkovévodství velkokříž s řetězem Domácího a záslužného řádu vévody Petra Fridricha Ludvíka
Osmanská říše Osmanská říše Řád Osmanie I. třídy s diamanty
Pruské království Pruské království rytíř Řádu černé orlice
Pour le Mérite
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko velkokříž Královského uherského řádu svatého Štěpána[5] 1874
Rumunsko Rumunsko velkokříž Řádu rumunské hvězdy
Ruské impérium Ruské impérium rytíř Řádu svatého Ondřeje 1857
rytíř Řádu svatého Alexandra Něvského 1857
rytíř Řádu bílého orla 1857
Řád svatého Anny I. třídy 1857
Řád svatého Stanislava I. třídy 1865, 11. června
Řád svatého Jiří, rytíř IV. třídy 1877, 20. října
Řecko Řecko velkokříž Řádu Spasitele
Sasko-výmarsko-eisenašské vévodství velkokříž Řádu bílého sokola
Siam rytíř Řádu Mahá Čakrí 1897, 4. července[6]
Spojené království Spojené království čestný rytíř velkokříže Řádu lázně[7] 1887, 21. června
Srbské království Srbské království velkokříž Řádu bílého orla
Švédsko Švédsko rytíř Řádu Serafínů 1875, 19. července
Württemberské království velkokříž Řádu württemberské koruny

Vývod z předků

 
 
 
 
 
Petr III. Ruský
 
 
Pavel I. Ruský
 
 
 
 
 
 
Kateřina II. Veliká
 
 
Mikuláš I. Pavlovič
 
 
 
 
 
 
Fridrich II. Evžen Württemberský
 
 
Žofie Dorota Württemberská
 
 
 
 
 
 
Bedřiška Braniborsko-Schwedtská
 
 
Alexandr II. Nikolajevič
 
 
 
 
 
 
Fridrich Vilém II.
 
 
Fridrich Vilém III.
 
 
 
 
 
 
Frederika Luisa Hesensko-Darmstadtská
 
 
Šarlota Pruská
 
 
 
 
 
 
Karel II. Meklenbursko-Střelický
 
 
Luisa Meklenbursko-Střelická
 
 
 
 
 
 
Frederika Hesensko-Darmstadtská
 
Sergej Alexandrovič
 
 
 
 
 
Ludvík IX. Hesensko-Darmstadtský
 
 
Ludvík I. Hesenský
 
 
 
 
 
 
Karolína Zweibrückenská
 
 
Ludvík II. Hesenský
 
 
 
 
 
 
Jiří Vilém Hesensko-Darmstadtský
 
 
Luisa Hesensko-Darmstadtská
 
 
 
 
 
 
Marie Luisa Leiningensko-Dagsburská
 
 
Marie Alexandrovna
 
 
 
 
 
 
Karel Fridrich Bádenský
 
 
Karel Ludvík Bádenský
 
 
 
 
 
 
Karolína Luisa Hesensko-Darmstadtská
 
 
Vilemína Luisa Bádenská
 
 
 
 
 
 
Ludvík IX. Hesensko-Darmstadtský
 
 
Amálie Hesensko-Darmstadtská
 
 
 
 
 
 
Karolína Falcko-Zweibrückenská
 

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Grand Duke Sergei Alexandrovich of Russia na anglické Wikipedii.

  1. HEALEY, Dan. Homosexual Desire in Revolutionary Russia. The Regulation of Sexual and Gender Dissent. Chicago-London: The University of Chigaco Press, 2001. 362 s. ISBN 0226322335. Kapitola 4, s. 93. (anglicky)
  2. KON, Igor. Sexual Minorities. In: KON, Igor; RIORDAN, James. Sex and Russian Society. Bloomington: Indiana University Press, 1993. ISBN 0253332001. Kapitola 4, s. 90. (anglicky)
  3. PERRY, Jonn Curtis; PLESHAKOV, Constantine. The Flight of the Romanovs: A Family Saga. New York: Basic Books, 1999. 427 s. Dostupné online. ISBN 0465024637. S. 41. (anglicky)
  4. PEDERSEN, JØRGEN, 1919-. Riddere af Elefantordenen, 1559-2009. Odense: Syddansk Universitetsforlag 472 s. ISBN 9788776744342, ISBN 8776744345. OCLC 462788152
  5. A Szent István Rend tagjai. web.archive.org [online]. 2010-12-22 [cit. 2019-10-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
  6. Royal Thai Government Gazette (22 January 1898). "พระราชทานเครื่องราชอิสริยาภรณ์ ที่ประเทศยุโรป" (thajsky) Dostupné online
  7. The London Gazette. 1888-01-05, čís. 25773, s. 126. Dostupné online.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.